DOLEJŠEK Václav 20.2.1895-3.1.1945: Porovnání verzí

Z Personal
(DOLEJŠEK_Václav_20.2.1895-3.1.1945)
 
 
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Václav DOLEJŠEK
 
| jméno = Václav DOLEJŠEK
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Dolejsek Vaclav portret.jpg
 
| datum narození = 20.2.1895
 
| datum narození = 20.2.1895
 
| místo narození = Praha
 
| místo narození = Praha
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Václav DOLEJŠEK
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 283-284
 +
}}
 +
'''DOLEJŠEK, Václav''', ''* 20. 2. 1895 Praha, † 3. 1. 1945 Terezín, fyzik, pedagog''
 +
 
 +
Syn Václava D., úředníka Pražské městské spořitelny, a jeho
 +
druhé manželky Marie, roz. Vlkové. Maturoval 1914 na českém reálném gymnáziu v Praze. 1914–20 studoval matematiku
 +
a fyziku na filozofické fakultě české univerzity, školu přerušil
 +
kvůli službě v armádě (1917–18). Získal aprobaci pro
 +
vyučování matematiky a fyziky na středních školách (1920)
 +
a obhájil disertaci ''Theorie skládání barev a barvy komplementární,''
 +
''příspěvek k nepřímé fotografii v barvách''. 1919–26
 +
působil jako asistent Fyzikálního ústavu pražské univerzity,
 +
od 1922 v oddělení pro užitou fyziku prof. A. Žáčka. 1921 až
 +
1922 absolvoval studijní pobyt na univerzitě ve švédském
 +
Lundu u M. Siegbahna, pozdějšího nositele Nobelovy
 +
ceny (1924). Tehdy D. objevil v rentgenových spektrech
 +
uranu a thoria čáry do té doby neidentifikované spektrální
 +
série N. O objevu referoval v krátkém sdělení v časopise
 +
''Nature'' (1922) a podrobně v článku v ''Zeitschrift für Physik''
 +
z téhož roku, který se stal základem jeho habilitace (1924)
 +
na Přírodovědecké fakultě UK, a to v oboru experimentální
 +
fyziky. 1926–28 působil jako asistent svého přítele
 +
J. Heyrovského v Ústavu fyzikální chemie UK. 1928 byl
 +
jmenován mimořádným profesorem a 1929 vedoucím nového
 +
oddělení pro rentgenovou spektroskopii v Ústavu fyzikální
 +
chemie UK, které se 1931 oddělilo jako samostatný
 +
Spektroskopický ústav UK, a které D. vedl. 1926 byl zvolen
 +
mimořádným členem matematicko-přírodovědné třídy
 +
KČSN, 1931 členem Československé národní rady badatelské,
 +
aktivně pracoval i v Jednotě českých matematiků
 +
a fyziků. 1935 byl jmenován řádným profesorem. Spolu
 +
s J. Heyrovským inicioval 1934 zřízení Fyzikálního výzkumu
 +
Škodových závodů (společné pracoviště Škodových závodů
 +
a Spektroskopického ústavu UK), kde se uplatnila řada
 +
D. žáků, především po uzavření českých vysokých škol za nacistické
 +
okupace.
 +
 
 +
Ve vědecké i pedagogické práci se D. specializoval na rentgenovou
 +
spektroskopii a atomovou fyziku, v níž vybudoval
 +
vlastní vědeckou školu. Byl autorem či spoluautorem přibližně
 +
80 vědeckých sdělení. Většinu prací D. i jeho žáků uveřejnila
 +
souběžně tuzemská a zahraniční periodika. V historii československé
 +
fyziky se staly průkopnické jeho iniciativy o propojení
 +
univerzitní vědy a praxe, které se realizovaly ve Fyzikálním
 +
výzkumu Škodových závodů. V otázkách metrologie záření
 +
spolupracoval s lékaři. Neuspěl ve snaze objevit chybějící chemický
 +
prvek č. 75 (rhenium), přestože spolu s J. Heyrovským
 +
publikoval článek o jeho nálezu.
 +
 
 +
Za války spolupracoval s Fyzikálním výzkumem Škodových
 +
závodů (1940 byl dán na dovolenou s čekatelným), pracoval
 +
na učebnici vakuové fyziky, kterou již nedokončil. Zapojil
 +
se do protinacistického odboje, v říjnu 1944 byl zatčen gestapem
 +
pro podezření z vlastizrady, vězněn a vyslýchán v Praze
 +
na Pankráci; v listopadu 1944 byl transportován do Malé pevnosti
 +
v Terezíně, kde zemřel na úplavici.
 +
 
 +
Byl třikrát ženatý, otcem 4 dětí. Jeho jméno nese ulice v Praze 8
 +
i jedna z poslucháren v budově Fyzikálních ústavů UK v Praze
 +
na Karlově.
 +
 
 +
D: výběr: On the N-series, in X-Ray Spectra, in: Nature 109, 1922, č. 2740,
 +
s. 582; Über die N-Serie der Röntgenspektren, in: Zeitschrift für Physik 10,
 +
1922, s. 129–136; Erhöhung der Meßgenauigkeit innerhalb der Röntgenspektren
 +
2, in: tamtéž, s. 159–168 (s M. Siegbahnem); Zjištění přítomnosti
 +
dvimanganu (at. č. 75) v solech manganu, in: Chemické listy 20, 1926,
 +
s. 4–21 (s J. Heyrovským); Ionisační spektrometr, in: ČLČ 66, 1927, s. 221 až
 +
227 (s B. Pollandem); Ionenrohr als Übergangsrohr von optischen zu Röntgenröhren,
 +
in: Zeitschrift für Physik 74, 1932, s. 565–573 (s V. Kunzlem);
 +
O novém směru ve spektrografii X-paprsků, in: Věstník KČSN, tř. matem.-přírodovědecká, 1938, č. 18.
 +
 
 +
'''L:''' E. Těšínská – Z. Dolejšek – M. Heyrovský – M. Rotter, Fyzik V. D.
 +
(1895–1945), 2005 (kde i D. bibliografie a přehled literatury); <font color="red">Nacistická perzekuce, s. 133-137</font>.
 +
 
 +
'''P:''' Archiv UK Praha, fond Přírodovědecká fakulta UK; NA Praha, fond Ministerstvo
 +
školství a národní osvěty.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/143055 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Emilie Těšínská
  
== Literatura ==
 
  OSN Dod II-1, 196; KSN III, 412; ČBNS, 113; ČSČ prof. A 34 (1984), 518; ČPMF 71 (1946) D 9 - 17; PMFA 2 (1957) 438, 496;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:2- Fyzik]]
 
[[Kategorie:2- Fyzik]]
Řádka 20: Řádka 97:
 
[[Kategorie:1945]]
 
[[Kategorie:1945]]
 
[[Kategorie:Terezín]]
 
[[Kategorie:Terezín]]
 +
 +
<gallery>
 +
Dolejsek Vaclav Heyrovsky.jpg|Jaroslav Heyrovský a Václav Dolejšek, 1926
 +
</gallery>

Aktuální verze z 22. 12. 2019, 17:58

Václav DOLEJŠEK
Narození 20.2.1895
Místo narození Praha
Úmrtí 3.1.1945
Místo úmrtí Terezín
Povolání 2- Fyzik
Citace Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 283-284

DOLEJŠEK, Václav, * 20. 2. 1895 Praha, † 3. 1. 1945 Terezín, fyzik, pedagog

Syn Václava D., úředníka Pražské městské spořitelny, a jeho druhé manželky Marie, roz. Vlkové. Maturoval 1914 na českém reálném gymnáziu v Praze. 1914–20 studoval matematiku a fyziku na filozofické fakultě české univerzity, školu přerušil kvůli službě v armádě (1917–18). Získal aprobaci pro vyučování matematiky a fyziky na středních školách (1920) a obhájil disertaci Theorie skládání barev a barvy komplementární, příspěvek k nepřímé fotografii v barvách. 1919–26 působil jako asistent Fyzikálního ústavu pražské univerzity, od 1922 v oddělení pro užitou fyziku prof. A. Žáčka. 1921 až 1922 absolvoval studijní pobyt na univerzitě ve švédském Lundu u M. Siegbahna, pozdějšího nositele Nobelovy ceny (1924). Tehdy D. objevil v rentgenových spektrech uranu a thoria čáry do té doby neidentifikované spektrální série N. O objevu referoval v krátkém sdělení v časopise Nature (1922) a podrobně v článku v Zeitschrift für Physik z téhož roku, který se stal základem jeho habilitace (1924) na Přírodovědecké fakultě UK, a to v oboru experimentální fyziky. 1926–28 působil jako asistent svého přítele J. Heyrovského v Ústavu fyzikální chemie UK. 1928 byl jmenován mimořádným profesorem a 1929 vedoucím nového oddělení pro rentgenovou spektroskopii v Ústavu fyzikální chemie UK, které se 1931 oddělilo jako samostatný Spektroskopický ústav UK, a které D. vedl. 1926 byl zvolen mimořádným členem matematicko-přírodovědné třídy KČSN, 1931 členem Československé národní rady badatelské, aktivně pracoval i v Jednotě českých matematiků a fyziků. 1935 byl jmenován řádným profesorem. Spolu s J. Heyrovským inicioval 1934 zřízení Fyzikálního výzkumu Škodových závodů (společné pracoviště Škodových závodů a Spektroskopického ústavu UK), kde se uplatnila řada D. žáků, především po uzavření českých vysokých škol za nacistické okupace.

Ve vědecké i pedagogické práci se D. specializoval na rentgenovou spektroskopii a atomovou fyziku, v níž vybudoval vlastní vědeckou školu. Byl autorem či spoluautorem přibližně 80 vědeckých sdělení. Většinu prací D. i jeho žáků uveřejnila souběžně tuzemská a zahraniční periodika. V historii československé fyziky se staly průkopnické jeho iniciativy o propojení univerzitní vědy a praxe, které se realizovaly ve Fyzikálním výzkumu Škodových závodů. V otázkách metrologie záření spolupracoval s lékaři. Neuspěl ve snaze objevit chybějící chemický prvek č. 75 (rhenium), přestože spolu s J. Heyrovským publikoval článek o jeho nálezu.

Za války spolupracoval s Fyzikálním výzkumem Škodových závodů (1940 byl dán na dovolenou s čekatelným), pracoval na učebnici vakuové fyziky, kterou již nedokončil. Zapojil se do protinacistického odboje, v říjnu 1944 byl zatčen gestapem pro podezření z vlastizrady, vězněn a vyslýchán v Praze na Pankráci; v listopadu 1944 byl transportován do Malé pevnosti v Terezíně, kde zemřel na úplavici.

Byl třikrát ženatý, otcem 4 dětí. Jeho jméno nese ulice v Praze 8 i jedna z poslucháren v budově Fyzikálních ústavů UK v Praze na Karlově.

D: výběr: On the N-series, in X-Ray Spectra, in: Nature 109, 1922, č. 2740, s. 582; Über die N-Serie der Röntgenspektren, in: Zeitschrift für Physik 10, 1922, s. 129–136; Erhöhung der Meßgenauigkeit innerhalb der Röntgenspektren 2, in: tamtéž, s. 159–168 (s M. Siegbahnem); Zjištění přítomnosti dvimanganu (at. č. 75) v solech manganu, in: Chemické listy 20, 1926, s. 4–21 (s J. Heyrovským); Ionisační spektrometr, in: ČLČ 66, 1927, s. 221 až 227 (s B. Pollandem); Ionenrohr als Übergangsrohr von optischen zu Röntgenröhren, in: Zeitschrift für Physik 74, 1932, s. 565–573 (s V. Kunzlem); O novém směru ve spektrografii X-paprsků, in: Věstník KČSN, tř. matem.-přírodovědecká, 1938, č. 18.

L: E. Těšínská – Z. Dolejšek – M. Heyrovský – M. Rotter, Fyzik V. D. (1895–1945), 2005 (kde i D. bibliografie a přehled literatury); Nacistická perzekuce, s. 133-137.

P: Archiv UK Praha, fond Přírodovědecká fakulta UK; NA Praha, fond Ministerstvo školství a národní osvěty.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Emilie Těšínská