DOLEJŠEK Václav 20.2.1895-3.1.1945: Porovnání verzí
(DOLEJŠEK_Václav_20.2.1895-3.1.1945) |
|||
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Václav DOLEJŠEK | | jméno = Václav DOLEJŠEK | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Dolejsek Vaclav portret.jpg |
| datum narození = 20.2.1895 | | datum narození = 20.2.1895 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }}< | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 283-284 |
+ | }} | ||
+ | '''DOLEJŠEK, Václav''', ''* 20. 2. 1895 Praha, † 3. 1. 1945 Terezín, fyzik, pedagog'' | ||
+ | |||
+ | Syn Václava D., úředníka Pražské městské spořitelny, a jeho | ||
+ | druhé manželky Marie, roz. Vlkové. Maturoval 1914 na českém reálném gymnáziu v Praze. 1914–20 studoval matematiku | ||
+ | a fyziku na filozofické fakultě české univerzity, školu přerušil | ||
+ | kvůli službě v armádě (1917–18). Získal aprobaci pro | ||
+ | vyučování matematiky a fyziky na středních školách (1920) | ||
+ | a obhájil disertaci ''Theorie skládání barev a barvy komplementární,'' | ||
+ | ''příspěvek k nepřímé fotografii v barvách''. 1919–26 | ||
+ | působil jako asistent Fyzikálního ústavu pražské univerzity, | ||
+ | od 1922 v oddělení pro užitou fyziku prof. A. Žáčka. 1921 až | ||
+ | 1922 absolvoval studijní pobyt na univerzitě ve švédském | ||
+ | Lundu u M. Siegbahna, pozdějšího nositele Nobelovy | ||
+ | ceny (1924). Tehdy D. objevil v rentgenových spektrech | ||
+ | uranu a thoria čáry do té doby neidentifikované spektrální | ||
+ | série N. O objevu referoval v krátkém sdělení v časopise | ||
+ | ''Nature'' (1922) a podrobně v článku v ''Zeitschrift für Physik'' | ||
+ | z téhož roku, který se stal základem jeho habilitace (1924) | ||
+ | na Přírodovědecké fakultě UK, a to v oboru experimentální | ||
+ | fyziky. 1926–28 působil jako asistent svého přítele | ||
+ | J. Heyrovského v Ústavu fyzikální chemie UK. 1928 byl | ||
+ | jmenován mimořádným profesorem a 1929 vedoucím nového | ||
+ | oddělení pro rentgenovou spektroskopii v Ústavu fyzikální | ||
+ | chemie UK, které se 1931 oddělilo jako samostatný | ||
+ | Spektroskopický ústav UK, a které D. vedl. 1926 byl zvolen | ||
+ | mimořádným členem matematicko-přírodovědné třídy | ||
+ | KČSN, 1931 členem Československé národní rady badatelské, | ||
+ | aktivně pracoval i v Jednotě českých matematiků | ||
+ | a fyziků. 1935 byl jmenován řádným profesorem. Spolu | ||
+ | s J. Heyrovským inicioval 1934 zřízení Fyzikálního výzkumu | ||
+ | Škodových závodů (společné pracoviště Škodových závodů | ||
+ | a Spektroskopického ústavu UK), kde se uplatnila řada | ||
+ | D. žáků, především po uzavření českých vysokých škol za nacistické | ||
+ | okupace. | ||
+ | |||
+ | Ve vědecké i pedagogické práci se D. specializoval na rentgenovou | ||
+ | spektroskopii a atomovou fyziku, v níž vybudoval | ||
+ | vlastní vědeckou školu. Byl autorem či spoluautorem přibližně | ||
+ | 80 vědeckých sdělení. Většinu prací D. i jeho žáků uveřejnila | ||
+ | souběžně tuzemská a zahraniční periodika. V historii československé | ||
+ | fyziky se staly průkopnické jeho iniciativy o propojení | ||
+ | univerzitní vědy a praxe, které se realizovaly ve Fyzikálním | ||
+ | výzkumu Škodových závodů. V otázkách metrologie záření | ||
+ | spolupracoval s lékaři. Neuspěl ve snaze objevit chybějící chemický | ||
+ | prvek č. 75 (rhenium), přestože spolu s J. Heyrovským | ||
+ | publikoval článek o jeho nálezu. | ||
+ | |||
+ | Za války spolupracoval s Fyzikálním výzkumem Škodových | ||
+ | závodů (1940 byl dán na dovolenou s čekatelným), pracoval | ||
+ | na učebnici vakuové fyziky, kterou již nedokončil. Zapojil | ||
+ | se do protinacistického odboje, v říjnu 1944 byl zatčen gestapem | ||
+ | pro podezření z vlastizrady, vězněn a vyslýchán v Praze | ||
+ | na Pankráci; v listopadu 1944 byl transportován do Malé pevnosti | ||
+ | v Terezíně, kde zemřel na úplavici. | ||
+ | |||
+ | Byl třikrát ženatý, otcem 4 dětí. Jeho jméno nese ulice v Praze 8 | ||
+ | i jedna z poslucháren v budově Fyzikálních ústavů UK v Praze | ||
+ | na Karlově. | ||
+ | |||
+ | D: výběr: On the N-series, in X-Ray Spectra, in: Nature 109, 1922, č. 2740, | ||
+ | s. 582; Über die N-Serie der Röntgenspektren, in: Zeitschrift für Physik 10, | ||
+ | 1922, s. 129–136; Erhöhung der Meßgenauigkeit innerhalb der Röntgenspektren | ||
+ | 2, in: tamtéž, s. 159–168 (s M. Siegbahnem); Zjištění přítomnosti | ||
+ | dvimanganu (at. č. 75) v solech manganu, in: Chemické listy 20, 1926, | ||
+ | s. 4–21 (s J. Heyrovským); Ionisační spektrometr, in: ČLČ 66, 1927, s. 221 až | ||
+ | 227 (s B. Pollandem); Ionenrohr als Übergangsrohr von optischen zu Röntgenröhren, | ||
+ | in: Zeitschrift für Physik 74, 1932, s. 565–573 (s V. Kunzlem); | ||
+ | O novém směru ve spektrografii X-paprsků, in: Věstník KČSN, tř. matem.-přírodovědecká, 1938, č. 18. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' E. Těšínská – Z. Dolejšek – M. Heyrovský – M. Rotter, Fyzik V. D. | ||
+ | (1895–1945), 2005 (kde i D. bibliografie a přehled literatury); <font color="red">Nacistická perzekuce, s. 133-137</font>. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Archiv UK Praha, fond Přírodovědecká fakulta UK; NA Praha, fond Ministerstvo | ||
+ | školství a národní osvěty. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/143055 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Emilie Těšínská | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:2- Fyzik]] | [[Kategorie:2- Fyzik]] | ||
Řádka 20: | Řádka 97: | ||
[[Kategorie:1945]] | [[Kategorie:1945]] | ||
[[Kategorie:Terezín]] | [[Kategorie:Terezín]] | ||
+ | |||
+ | <gallery> | ||
+ | Dolejsek Vaclav Heyrovsky.jpg|Jaroslav Heyrovský a Václav Dolejšek, 1926 | ||
+ | </gallery> |
Aktuální verze z 22. 12. 2019, 16:58
Václav DOLEJŠEK | |
Narození | 20.2.1895 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 3.1.1945 |
Místo úmrtí | Terezín |
Povolání | 2- Fyzik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 283-284 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45642 |
DOLEJŠEK, Václav, * 20. 2. 1895 Praha, † 3. 1. 1945 Terezín, fyzik, pedagog
Syn Václava D., úředníka Pražské městské spořitelny, a jeho druhé manželky Marie, roz. Vlkové. Maturoval 1914 na českém reálném gymnáziu v Praze. 1914–20 studoval matematiku a fyziku na filozofické fakultě české univerzity, školu přerušil kvůli službě v armádě (1917–18). Získal aprobaci pro vyučování matematiky a fyziky na středních školách (1920) a obhájil disertaci Theorie skládání barev a barvy komplementární, příspěvek k nepřímé fotografii v barvách. 1919–26 působil jako asistent Fyzikálního ústavu pražské univerzity, od 1922 v oddělení pro užitou fyziku prof. A. Žáčka. 1921 až 1922 absolvoval studijní pobyt na univerzitě ve švédském Lundu u M. Siegbahna, pozdějšího nositele Nobelovy ceny (1924). Tehdy D. objevil v rentgenových spektrech uranu a thoria čáry do té doby neidentifikované spektrální série N. O objevu referoval v krátkém sdělení v časopise Nature (1922) a podrobně v článku v Zeitschrift für Physik z téhož roku, který se stal základem jeho habilitace (1924) na Přírodovědecké fakultě UK, a to v oboru experimentální fyziky. 1926–28 působil jako asistent svého přítele J. Heyrovského v Ústavu fyzikální chemie UK. 1928 byl jmenován mimořádným profesorem a 1929 vedoucím nového oddělení pro rentgenovou spektroskopii v Ústavu fyzikální chemie UK, které se 1931 oddělilo jako samostatný Spektroskopický ústav UK, a které D. vedl. 1926 byl zvolen mimořádným členem matematicko-přírodovědné třídy KČSN, 1931 členem Československé národní rady badatelské, aktivně pracoval i v Jednotě českých matematiků a fyziků. 1935 byl jmenován řádným profesorem. Spolu s J. Heyrovským inicioval 1934 zřízení Fyzikálního výzkumu Škodových závodů (společné pracoviště Škodových závodů a Spektroskopického ústavu UK), kde se uplatnila řada D. žáků, především po uzavření českých vysokých škol za nacistické okupace.
Ve vědecké i pedagogické práci se D. specializoval na rentgenovou spektroskopii a atomovou fyziku, v níž vybudoval vlastní vědeckou školu. Byl autorem či spoluautorem přibližně 80 vědeckých sdělení. Většinu prací D. i jeho žáků uveřejnila souběžně tuzemská a zahraniční periodika. V historii československé fyziky se staly průkopnické jeho iniciativy o propojení univerzitní vědy a praxe, které se realizovaly ve Fyzikálním výzkumu Škodových závodů. V otázkách metrologie záření spolupracoval s lékaři. Neuspěl ve snaze objevit chybějící chemický prvek č. 75 (rhenium), přestože spolu s J. Heyrovským publikoval článek o jeho nálezu.
Za války spolupracoval s Fyzikálním výzkumem Škodových závodů (1940 byl dán na dovolenou s čekatelným), pracoval na učebnici vakuové fyziky, kterou již nedokončil. Zapojil se do protinacistického odboje, v říjnu 1944 byl zatčen gestapem pro podezření z vlastizrady, vězněn a vyslýchán v Praze na Pankráci; v listopadu 1944 byl transportován do Malé pevnosti v Terezíně, kde zemřel na úplavici.
Byl třikrát ženatý, otcem 4 dětí. Jeho jméno nese ulice v Praze 8 i jedna z poslucháren v budově Fyzikálních ústavů UK v Praze na Karlově.
D: výběr: On the N-series, in X-Ray Spectra, in: Nature 109, 1922, č. 2740, s. 582; Über die N-Serie der Röntgenspektren, in: Zeitschrift für Physik 10, 1922, s. 129–136; Erhöhung der Meßgenauigkeit innerhalb der Röntgenspektren 2, in: tamtéž, s. 159–168 (s M. Siegbahnem); Zjištění přítomnosti dvimanganu (at. č. 75) v solech manganu, in: Chemické listy 20, 1926, s. 4–21 (s J. Heyrovským); Ionisační spektrometr, in: ČLČ 66, 1927, s. 221 až 227 (s B. Pollandem); Ionenrohr als Übergangsrohr von optischen zu Röntgenröhren, in: Zeitschrift für Physik 74, 1932, s. 565–573 (s V. Kunzlem); O novém směru ve spektrografii X-paprsků, in: Věstník KČSN, tř. matem.-přírodovědecká, 1938, č. 18.
L: E. Těšínská – Z. Dolejšek – M. Heyrovský – M. Rotter, Fyzik V. D. (1895–1945), 2005 (kde i D. bibliografie a přehled literatury); Nacistická perzekuce, s. 133-137.
P: Archiv UK Praha, fond Přírodovědecká fakulta UK; NA Praha, fond Ministerstvo školství a národní osvěty.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Emilie Těšínská