DOLINA Jan 24.8.1909-13.4.1984: Porovnání verzí

Aktuální verze z 24. 10. 2019, 17:38

Jan DOLINA
Narození	24.8.1909
Místo narození	Obrataň u Tábora
Úmrtí	13.4.1984
Místo úmrtí	Praha
Povolání	68- Redaktor nebo žurnalista 64- Překladatel 63- Spisovatel
Citace	Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 299
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46638

DOLINA, Jan (vl. jm. Taubitz, František), * 24. 8. 1909 Obrataň u Tábora, † 13. 4. 1984 Praha, redaktor, překladatel, spisovatel

Pocházel z rodiny přednosty stanice. Absolvoval dvouletou kupeckou školu v Karlíně (Praha), v Úvalech se vyučil drogistou. 1929 pracoval u nakladatelů J. Otty a J. Svátka (1930 až 1932), od 1932 byl úředníkem Rudých odborů. Po vstupu do KSČ (1933) přešel do administrace Rudého práva. Když byl komunistický tisk na podzim 1938 zakázán, odešel za prací do Německa (později udával, že byl nasazen), od 1944 pobýval v ústavu pro choromyslné v Praze-Bohnicích. V květnu 1945 jej redakce Rudého práva opět zaměstnala jako úředníka a na podzim téhož roku vyslala řídit nakladatelství E. Beauforta, do nějž byla dosazena lidová správa. Od 1949 byl D. vedoucím propagace a reklamy Státního nakladatelství dětské knihy, 1950 působil v nakladatelství Práce, poté jako dramaturg Armádního loutkového divadla. 1952–59 byl historikem ČKD Sokolovo. Po vyloučení z KSČ pracoval jako galvanizér.

D. psal politicky tendenční verše, reportáže, povídky a epigramy, publikované především v levicových listech (Rudé právo, Tvorba, Štafeta, Maják, Svět práce, Rozsévačka ad.). 1935 vydal vlastním nákladem sbírku Pět cípů: Proletářská lyrika a básničky pro děti Holahej, 1937 milostné verše Songy. Po válce se zařadil k nejuvědomělejším propagátorům ruské a sovětské literatury (Ruská lidová říkadla, 1945; Zelená ratolest, 1947). 1949 otiskl Sborník veršů pro sólovou recitaci, zároveň překládal a upravoval díla sovětské literatury (K. I. Čukovskij: Muška zlatuška, Voda mýdlo umyvadlo, Všechno naruby; V. V. Majakovskij: Co je dobré a co je špatné, Májová píseň; J. A. Dolmatovskij: Nad městem vlaje rudá vlajka). Již ve své době byly ale D. převody kritizovány pro nízkou úroveň, např. F. Danešem. Dále se věnoval dramatickým úpravám literárních děl (F. M. Dostojevskij: Strýčinkovy námluvy, 1947, N. A. Někrasov: Petrohradský lichvář, 1956) a od 50. let i psaní vlastních loutkových her (O statečném kuřátku Mosika-sika, 1954, na africký námět; původem bulharská hříčka Dvě stě dvacet letí, 1955; maďarská O nebojácném kohoutku, tureckém císaři a démantovém troníčku, 1967–68 ad.).

Většího ohlasu nedosáhl ani rozhlasovými, politicky tendenčními hrami, nebo psaním angažovaných písní (mj. na hudbu O. Málka, F. Šauera či J. Pauera). Textem Dvojí těžké hoře přispěl do sborníku Za Gottwalda, za Stalina (1953). Jako prozaik napsal mj. Děvčátko vypravuje o únorových událostech (Rudé právo, 1948). Od poloviny 50. let, kdy byly omezeny jeho publikační možnosti, trpěl pocitem křivdy a zneuznání; až v 70. letech znovu omezeně publikoval (Abeceda humoru, 1972).

L: LČL 1, s. 581n.; 3/2, s. 1403; J. Kunc, Slovník českých spisovatelů beletristů 1945 – 1956, 1957, s. 82.

P: Biografický archiv ÚČL Praha; knihovna Divadelního ústavu Praha (kde zejména divadelní dokumentace).

Marcella Husová