DOLLHOPF Eliáš 13.1.1703-12.12.1773: Porovnání verzí
(DOLLHOPF_Elias_(Eliáš)_13.1.1703-12.12.1773) |
|||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = | + | | jméno = Eliáš DOLLHOPF |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 13.1.1703 | | datum narození = 13.1.1703 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Tachov |
| datum úmrtí = 12.12.1773 | | datum úmrtí = 12.12.1773 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Horní Slavkov |
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 300 |
+ | }} | ||
+ | '''DOLLHOPF, Eliáš''' ''(též Elias), * 13. 1. 1703 Tachov, † 12. 12. 1773 Horní Slavkov, malíř'' | ||
+ | |||
+ | Byl nejstarší ze tří dětí řezníka a tachovského purkmistra | ||
+ | Johanna Adama a Marie Magdaleny D. V rodišti se vyučil | ||
+ | u M. Mathiowetze, s nímž 1737 odešel zprvu jako pomocník | ||
+ | pracovat do Horního Slavkova, kde se pak usídlil natrvalo. | ||
+ | Ve městě dosáhl významného postavení, na náměstí si koupil | ||
+ | dům, stal se radním a v závěru života byl purkmistrem. | ||
+ | |||
+ | Jeho nejstarší známé fresky byly doloženy v kostele v Chodově | ||
+ | (1733). V Karlových Varech v kostele sv. Máří Magdalény | ||
+ | 1737 maloval nástěnné malby a dnes nedochované obrazy | ||
+ | v příčných kaplích a na hlavním oltáři, který rovněž štafíroval. | ||
+ | Největší zakázky získal od tepelského kláštera, v němž | ||
+ | byl 1741–67 opatem uměnímilovný D. příznivec Jeroným | ||
+ | Ambrož. V kostele Zvěstování Panny Marie, kde 1745–56 | ||
+ | pracoval pro tepelské premonstráty, vyzdobil stropy střední | ||
+ | i postranní lodi, stal se autorem obrazových cyklů s tematikou | ||
+ | starozákonní, christologickou, mariánskou, ale především | ||
+ | sedmi výjevů ze života blahoslaveného Hroznaty. V dalších letech | ||
+ | namaloval dvě velká plátna pro presbytář (''Mojžíš a had'' | ||
+ | ''na poušti'', ''Vykupitel na kříži mezi dvěma lotry''), 1757 obrazy | ||
+ | pro postranní oltáře sv. Judy Tadeáše a sv. Jana Nepomuckého | ||
+ | a několik dalších děl pro boční kapli. Další Hroznatův portrét | ||
+ | v rytířském brnění určil pro jižní kapli, kam byly 1898 | ||
+ | po blahořečení přeneseny ostatky tohoto zakladatele kláštera. | ||
+ | D. portrétoval 1741 i opata Jeronýma Ambrože. Děkanský | ||
+ | kostel sv. Jiljí ve městě Teplé vyzdobil nástropními scénami | ||
+ | ze světcova života (1765), dílo však utrpělo pozdější přemalbou | ||
+ | z let 1896–98. V Teplé zanechal svá nejcennější | ||
+ | díla. Následovaly starozákonní výjevy a portréty světců pro | ||
+ | Nový Dvůr u Dobré Vody u Karlových Varů (zničeny požárem | ||
+ | 1973). V Pístově v poutním kostele sv. Bartoloměje byl | ||
+ | D. autorem fresek v hlavní lodi (po 1765) a oltářního obrazu | ||
+ | ''Glorifikace sv. Bartoloměje''. Výmalba dnes zanikajícího poutního | ||
+ | kostela sv. Jana za Brodem nad Tichou se nedochovala. | ||
+ | 1766 pracoval pro děkanský kostel ve Stříbře (fresky v presbytáři | ||
+ | a hlavní oltářní obraz ''Přímluva Všech svatých u Boha''). | ||
+ | Další D. fresky se nacházely v mariánském poutním kostele | ||
+ | ve Chlumu sv. Máří, farním kostele ve Starém Sedle (1861 | ||
+ | zničeny požárem) a Jáchymově (1873 zničeny požárem). Pro | ||
+ | Jáchymov vytvořil 1773 i křížovou cestu. Některá další díla | ||
+ | se dochovala v D. rodném Tachově a v Horním Slavkově (výzdoba | ||
+ | špitální kaple sv. Anny a sv. Josefa, 1772), kde umělec | ||
+ | tvořil v závěru života. Na jeho domě na hornoslavkovském | ||
+ | náměstí mu byla odhalena pamětní deska. | ||
+ | |||
+ | Za hranicemi v Horní Falci byly D. práce doloženy | ||
+ | ve Fockenfeldu, Waldsassenu, Neualbenreuthu a Ottengrünu. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' DČVU 2/2, s. 769 (kde další literatura); Umělecké památky Čech 1–4, | ||
+ | 1977–1982, rejstřík; A. Gnirs, Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen | ||
+ | Denkmale in dem Bezirke Karlsbad, München 1996, rejstřík; | ||
+ | Thieme – Becker 9, s. 394; NEČVUD, s. 173n.; EBL 1, s. 114; R. Švandrlík, | ||
+ | 270 let narození E. D., in: Hamelika 25. 6. 1973, č. 12; týž, 300 let | ||
+ | slavného malíře E. D. (www.hamelika.cz), 2003. | ||
+ | |||
+ | Richard Švandrlík, Marie Makariusová | ||
+ | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | ||
[[Kategorie:1703]] | [[Kategorie:1703]] | ||
+ | [[Kategorie:Tachov]] | ||
[[Kategorie:1773]] | [[Kategorie:1773]] | ||
+ | [[Kategorie:Horní Slavkov]] | ||
+ | |||
+ | <gallery> | ||
+ | Dollhopf Elias deska.jpg|Pamětní deska na domě v Horním Slavkově | ||
+ | Dollhopf Elias muz.jpg|Muž s hodinkami | ||
+ | </gallery> |
Aktuální verze z 28. 12. 2019, 15:22
Eliáš DOLLHOPF | |
Narození | 13.1.1703 |
---|---|
Místo narození | Tachov |
Úmrtí | 12.12.1773 |
Místo úmrtí | Horní Slavkov |
Povolání | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 300 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45684 |
DOLLHOPF, Eliáš (též Elias), * 13. 1. 1703 Tachov, † 12. 12. 1773 Horní Slavkov, malíř
Byl nejstarší ze tří dětí řezníka a tachovského purkmistra Johanna Adama a Marie Magdaleny D. V rodišti se vyučil u M. Mathiowetze, s nímž 1737 odešel zprvu jako pomocník pracovat do Horního Slavkova, kde se pak usídlil natrvalo. Ve městě dosáhl významného postavení, na náměstí si koupil dům, stal se radním a v závěru života byl purkmistrem.
Jeho nejstarší známé fresky byly doloženy v kostele v Chodově (1733). V Karlových Varech v kostele sv. Máří Magdalény 1737 maloval nástěnné malby a dnes nedochované obrazy v příčných kaplích a na hlavním oltáři, který rovněž štafíroval. Největší zakázky získal od tepelského kláštera, v němž byl 1741–67 opatem uměnímilovný D. příznivec Jeroným Ambrož. V kostele Zvěstování Panny Marie, kde 1745–56 pracoval pro tepelské premonstráty, vyzdobil stropy střední i postranní lodi, stal se autorem obrazových cyklů s tematikou starozákonní, christologickou, mariánskou, ale především sedmi výjevů ze života blahoslaveného Hroznaty. V dalších letech namaloval dvě velká plátna pro presbytář (Mojžíš a had na poušti, Vykupitel na kříži mezi dvěma lotry), 1757 obrazy pro postranní oltáře sv. Judy Tadeáše a sv. Jana Nepomuckého a několik dalších děl pro boční kapli. Další Hroznatův portrét v rytířském brnění určil pro jižní kapli, kam byly 1898 po blahořečení přeneseny ostatky tohoto zakladatele kláštera. D. portrétoval 1741 i opata Jeronýma Ambrože. Děkanský kostel sv. Jiljí ve městě Teplé vyzdobil nástropními scénami ze světcova života (1765), dílo však utrpělo pozdější přemalbou z let 1896–98. V Teplé zanechal svá nejcennější díla. Následovaly starozákonní výjevy a portréty světců pro Nový Dvůr u Dobré Vody u Karlových Varů (zničeny požárem 1973). V Pístově v poutním kostele sv. Bartoloměje byl D. autorem fresek v hlavní lodi (po 1765) a oltářního obrazu Glorifikace sv. Bartoloměje. Výmalba dnes zanikajícího poutního kostela sv. Jana za Brodem nad Tichou se nedochovala. 1766 pracoval pro děkanský kostel ve Stříbře (fresky v presbytáři a hlavní oltářní obraz Přímluva Všech svatých u Boha). Další D. fresky se nacházely v mariánském poutním kostele ve Chlumu sv. Máří, farním kostele ve Starém Sedle (1861 zničeny požárem) a Jáchymově (1873 zničeny požárem). Pro Jáchymov vytvořil 1773 i křížovou cestu. Některá další díla se dochovala v D. rodném Tachově a v Horním Slavkově (výzdoba špitální kaple sv. Anny a sv. Josefa, 1772), kde umělec tvořil v závěru života. Na jeho domě na hornoslavkovském náměstí mu byla odhalena pamětní deska.
Za hranicemi v Horní Falci byly D. práce doloženy ve Fockenfeldu, Waldsassenu, Neualbenreuthu a Ottengrünu.
L: DČVU 2/2, s. 769 (kde další literatura); Umělecké památky Čech 1–4, 1977–1982, rejstřík; A. Gnirs, Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale in dem Bezirke Karlsbad, München 1996, rejstřík; Thieme – Becker 9, s. 394; NEČVUD, s. 173n.; EBL 1, s. 114; R. Švandrlík, 270 let narození E. D., in: Hamelika 25. 6. 1973, č. 12; týž, 300 let slavného malíře E. D. (www.hamelika.cz), 2003.
Richard Švandrlík, Marie Makariusová