DOLLHOPF Eliáš 13.1.1703-12.12.1773: Porovnání verzí

Verze z 24. 10. 2019, 19:16

Eliáš DOLLHOPF
Narození	13.1.1703
Místo narození	Tachov
Úmrtí	12.12.1773
Místo úmrtí	Horní Slavkov
Povolání	76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace	Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 300
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45684

DOLLHOPF, Eliáš (též Elias), * 13. 1. 1703 Tachov, † 12. 12. 1773 Horní Slavkov, malíř

Byl nejstarší ze tří dětí řezníka a tachovského purkmistra Johanna Adama a Marie Magdaleny D. V rodišti se vyučil u M. Mathiowetze, s nímž 1737 odešel zprvu jako pomocník pracovat do Horního Slavkova, kde se pak usídlil natrvalo. Ve městě dosáhl významného postavení, na náměstí si koupil dům, stal se radním a v závěru života byl purkmistrem.

Jeho nejstarší známé fresky byly doloženy v kostele v Chodově (1733). V Karlových Varech v kostele sv. Máří Magdalény 1737 maloval nástěnné malby a dnes nedochované obrazy v příčných kaplích a na hlavním oltáři, který rovněž štafíroval. Největší zakázky získal od tepelského kláštera, v němž byl 1741–67 opatem uměnímilovný D. příznivec Jeroným Ambrož. V kostele Zvěstování Panny Marie, kde 1745–56 pracoval pro tepelské premonstráty, vyzdobil stropy střední i postranní lodi, stal se autorem obrazových cyklů s tematikou starozákonní, christologickou, mariánskou, ale především sedmi výjevů ze života blahoslaveného Hroznaty. V dalších letech namaloval dvě velká plátna pro presbytář (Mojžíš a had na poušti, Vykupitel na kříži mezi dvěma lotry), 1757 obrazy pro postranní oltáře sv. Judy Tadeáše a sv. Jana Nepomuckého a několik dalších děl pro boční kapli. Další Hroznatův portrét v rytířském brnění určil pro jižní kapli, kam byly 1898 po blahořečení přeneseny ostatky tohoto zakladatele kláštera. D. portrétoval 1741 i opata Jeronýma Ambrože. Děkanský kostel sv. Jiljí ve městě Teplé vyzdobil nástropními scénami ze světcova života (1765), dílo však utrpělo pozdější přemalbou z let 1896–98. V Teplé zanechal svá nejcennější díla. Následovaly starozákonní výjevy a portréty světců pro Nový Dvůr u Dobré Vody u Karlových Varů (zničeny požárem 1973). V Pístově v poutním kostele sv. Bartoloměje byl D. autorem fresek v hlavní lodi (po 1765) a oltářního obrazu Glorifikace sv. Bartoloměje. Výmalba dnes zanikajícího poutního kostela sv. Jana za Brodem nad Tichou se nedochovala. 1766 pracoval pro děkanský kostel ve Stříbře (fresky v presbytáři a hlavní oltářní obraz Přímluva Všech svatých u Boha). Další D. fresky se nacházely v mariánském poutním kostele ve Chlumu sv. Máří, farním kostele ve Starém Sedle (1861 zničeny požárem) a Jáchymově (1873 zničeny požárem). Pro Jáchymov vytvořil 1773 i křížovou cestu. Některá další díla se dochovala v D. rodném Tachově a v Horním Slavkově (výzdoba špitální kaple sv. Anny a sv. Josefa, 1772), kde umělec tvořil v závěru života. Na jeho domě na hornoslavkovském náměstí mu byla odhalena pamětní deska.

Za hranicemi v Horní Falci byly D. práce doloženy ve Fockenfeldu, Waldsassenu, Neualbenreuthu a Ottengrünu.

L: DČVU 2/2, s. 769 (kde další literatura); Umělecké památky Čech 1–4, 1977–1982, rejstřík; A. Gnirs, Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale in dem Bezirke Karlsbad, München 1996, rejstřík; Thieme – Becker 9, s. 394; NEČVUD, s. 173n.; EBL 1, s. 114; R. Švandrlík, 270 let narození E. D., in: Hamelika 25. 6. 1973, č. 12; týž, 300 let slavného malíře E. D. (www.hamelika.cz), 2003.

Richard Švandrlík, Marie Makariusová