DOMALÍP Karel 24.6.1846-19.11.1909: Porovnání verzí

Verze z 26. 1. 2017, 10:16

Karel DOMALÍP
Narození	24.6.1846
Místo narození	Kosmonosy u Mladé Boleslavi
Úmrtí	19.11.1909
Místo úmrtí	Praha
Povolání	2- Fyzik 28- Strojař nebo elektrotechnik
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45686

DOMALÍP, Karel, * 24. 6. 1846 Kosmonosy u Mladé Boleslavi, † 19. 11. 1909 Praha, fyzik, elektrotechnik, pedagog

Gymnázium začal navštěvovat v Mladé Boleslavi, odkud přestoupil na Staré Město pražské, kde maturoval. Pokračoval ve studiu matematiky a fyziky na pražské univerzitě, tam byl mj. žákem fyzika prof. Ernsta Macha. Díky vynikajícímu prospěchu získal stipendium ve fyzikálním ústavu. Univerzitu absolvoval 1871, do 1876 pracoval jako asistent na pražské německé technice u věhlasného fyzika a tehdejšího viceprezidenta KČSN Adalberta Waltenhofena, který po působení na několika rakouských univerzitách přešel 1867 do Prahy. D. získal 1874 doktorskou hodnost (PhDr.) a o rok později se habilitoval jako soukromý docent pro teoretickou fyziku na pražské německé technice.

Začal učit na malostranském gymnáziu, kde se 1874 stal profesorem fyziky. Na univerzitě se 1877 habilitoval jako soukromý docent pro teoretickou a experimentální fyziku a 1884 habilitaci rozšířil na české technice pro obor elektrotechnika. Z iniciativy Karla Václava Zengera zavedla 1884/85 česká technika jako nepovinný předmět elektrotechniku a D. byl ustanoven jejím externím učitelem. Po četných intervencích K. V. Zengera rozhodlo od 1891/92 ministerstvo kultu a vyučování zřídit na české technice samostatnou katedru elektrotechniky a jmenovalo D. do jejího čela. Tím byla na škole zakotvena elektrotechnika pro posluchače strojního inženýrství, avšak ještě nějaký čas zůstala pouze nepovinným předmětem. 1891 byl D. jmenován mimořádným a 1893 řádným profesorem. Definitivně opustil gymnázium a od letního semestru 1883/84 se věnoval pouze dráze vysokoškolského pedagoga a výzkumného pracovníka. Soustředil se na vybudování teoretické a laboratorní výuky elektrotechniky na solidní vědecké úrovni, která by odpovídala potřebám tehdy vznikajícího elektrotechnického průmyslu. Kromě elektrotechniky přednášel též fyziku, resp. nauku o elektřině a magnetismu. Jeho přednášky patřily k typickým ukázkám předmaxwellovské teorie elektromagnetismu. Obsahovaly popis a fyzikální interpretaci velkého množství elektrických a magnetických jevů, k jejichž matematickému popisu se často používaly empirické vztahy, avšak postrádaly jednotící exaktní matematickou teorii. D. byl dobře seznámen s Faradayovými poznatky, ale již méně s jejich Maxwellovým mistrným „překladem“ do jazyka matematiky. Během pětadvacetiletého působení na české technice D. nezměnil koncepci svých přednášek, pouze je rozšiřoval. (D. skripta měla 1902 rozsah 846 stran.)

Výuka elektrotechniky v učebním plánu strojního inženýrství na přelomu 19. a 20. století zahrnovala předměty elektrotechnika 1 (elektrická měření, teorie elektrických strojů a sítí) – povinná tříhodinová přednáška ve 2. ročníku – a nepovinné přednášky pro 3. a 4. ročník elektrotechnika 2 (návrhy transformátorů a točivých elektrických strojů) a konstruktivní elektrotechnika. Poté je nahradily předměty elektrovodné sítě a izolace, elektrárenství a elektrická zařízení, stavba elektrických strojů. Vzhledem k rozšiřující se elektrické trakci byl 1909/10 zaveden další předmět elektrické dráhy. Výchova elektrotechnických inženýrů začala až od 1910/11, kdy byl obor strojního inženýrství rozdělen na směr strojnický a směr elektrotechnický.

D. a Zengerovi se podařilo prosadit stavbu nového Fyzikálního a elektrotechnického ústavu v komplexu české techniky na Karlově náměstí, který byl uveden do provozu 1906. Škola tak získala laboratoře se špičkovými přístroji. D. se zájmem sledoval pokusy s radiovým spojením Marconiho, Brauna ad. Mezi unikátní školní přístroje patřila Marconiho jiskrová radiostanice s dosahem 100 km a lékařský rentgen. Obě zařízení byla první svého druhu v Rakousku-Uhersku. (1896 uveřejnil D. v časopisu Živa první rentgenový snímek lidské ruky.) D. laboratoř disponovala Křižíkovou obloukovou lampou a dynamem, prvními jednofázovými střídavými točivými stroji od firmy Ganz a spol. a třífázovými stroji od firmy Siemens. Jeho posluchárna měla od 1890 jako jedna z prvních elektrické osvětlení. D. pozitivně ovlivnil i vývoj elektroenergetiky v českých zemích, když se ve sporu, zda provádět elektrifikaci stejnosměrným či střídavým proudem, jenž vzplanul při konkursu na projekt městské elektrárny v Praze-Holešovicích, jako odborný poradce postavil za návrh Emila Kolbena na střídavý trojfázový rozvod elektřiny.

Vychoval generaci žáků, k nimž patřili mj. Nikola Tesla, Emil Kolben (zakladatel vysočanské elektrotechnické továrny), Ludvík Šimek (D. nástupce na pražské technice) a Vladimír List (profesor a organizátor elektrotechnického inženýrského školství na české technice v Brně). 1893 byl zvolen mimořádným a 1908 řádným členem České akademie věd a umění, 1891, resp. 1904 členem Královské české společnosti nauk. Účastnil se mezinárodních elektrotechnických kongresů (Vídeň 1882, Chicago 1893) a některé i organizoval, inicioval založení Spolku českých elektrotechniků, předchůdce Elektrotechnického svazu československého (ESČ), který po vzniku samostatného Československa vykonal záslužné dílo organizační, normalizační i publikační. Uveřejnil několik desítek odborných statí v časopisech Zeitschrift für Elektrotechnik, Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky, Rozpravy a Věstník České akademie věd a umění.

D: Elektromagnetische Untersuchungen, in: Abhandlungen der Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften, 1872, 6. Folge, Bd. 5; Zur mechanischen Theorie der Elektrolyse, in: Sbb. Wien, Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, Bd. 67, 2. Abt., 1873, s. 109–120; Über Widerstand einer Kreisscheibe…, in: tamtéž, Bd. 68, 2. Abt., 1874, s. 303–312; Über eine Folgerung aus der Analogie der Temperatur und der Potentialfunktion, in: tamtéž, Bd. 71, 2. Abt., 1875, s. 236–242; Über eine Methode, die Widerstände schlechter Elektricitätsleiter zu bestimmen, in: tamtéž, Bd. 75, 2. Abt., 1877, s. 600 až 626; Über die magnetische Einwirkung auf das durch die negative Entladung in einem evacuirten Raume erzeugte Fluorescenzlicht, in: tamtéž, Bd. 81, Abt. II, Wien 1880, s. 604–614; O elektrických strojích influenčních, in: Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky 15, 1886, s. 157–170; O měření elektrickém, in: tamtéž 16, 1887, s. 17–30; Theoretické a experimentální příspěvky k nauce o strojích elektrických na proudy střídavé, 1892; Experimentální studie na poli magnetickém, 1894; Studie o elektrické resonanci (s F. Koláčkem), 1895; Elektrotechnika 1–3, 1902.

L: OSN 6, s. 797; 28, s. 279; OSND 1/1, s. 200; Poggendorff 3, s. 369; ČAVU, s. 84; ČBS, s. 114; Tomeš 1, s. 247; ČVUT 1/2, s. 258–261, 305 a rejstřík; B. Kučera, K. D., in: Almanach české akademie věd a umění 20, 1910, s. 171–177 (s bibliografií); L. Šimek, Padesát let přednášek o elektrotechnice na české technice v Praze, in: Elektrotechnický obzor 23, 1934, s. 695–698; F. Rieger, Prof. dr. K. D., in: Informační zpravodaj ČVUT 1977, s. 19–22; D. Mayer, Rozvoj vysokých škol elektrotechnických v Československu, in: Elektrotechnický obzor 77, 1988, s. 599; týž, Pohledy do minulosti elektrotechniky, 2004; M. Efmertová, Osobnosti české elektrotechniky, 1998, s. 25–29; K. D. průkopník české elektrotechniky. Katalog výstavy v Okresním muzeu Mladá Boleslav, 1996.

P: Archiv ČVUT Praha, osobní spis.

Daniel Mayer