DOMASLAV †1300: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku DOMASLAV 1300 na DOMASLAV †1300 bez založení přesměrování)
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 302-303
 
}}
 
}}
 
'''DOMASLAV''', ''† počátek 14. století, nejstarší český hymnograf''
 
'''DOMASLAV''', ''† počátek 14. století, nejstarší český hymnograf''

Aktuální verze z 24. 10. 2019, 19:19

DOMASLAV
Narození počátek 14. století
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 302-303
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45688

DOMASLAV, † počátek 14. století, nejstarší český hymnograf

Jméno D. bylo objeveno v akrostichu Domazlaus Predicator u božítělové sekvence De superna ierarchia, zapsané kolem poloviny 14. století. Tento akrostich dokládá autora jmenované sekvence a současně jeho příslušnost ke kazatelskému řádu dominikánů (ordo fratrum praedicatorum). Ve středověkém rukopise, obsahujícím mj. legendu o sv. Ludmile a sv. Václavu, je poznámka mnicha břevnovského benediktinského kláštera ze 1405–16: „Frater Domaslaus, nacione Bohemus, has fecit historias de sanctis (…) Wenczeslao et Ludmilla, cum sequencia, que incipit Dulce melos cum concentu.“ D. autorství václavské a ludmilské legendy nelze prokázat, věrohodné však je svědectví o jeho sekvenci svatováclavské. Břevnovský mnich zároveň dosvědčil D. českou národnost. V nekrologiu pražského anenského kláštera dominikánek je záznam ze začátku 14. století, že 2. 6. zemřel frater Domaslaus sacerdos. Z toho vyplývá, že D. dosáhl kněžského svěcení a patrně zemřel v době posledních Přemyslovců (do 1306). D. byl lokalizován do pražského dominikánského kláštera při kostele sv. Klimenta u Juditina mostu, v sousedství kláštera anenského, kde byl tehdy první a do té doby jediný mužský dominikánský konvent v Čechách. D. lze tedy připsat jen texty dvou sekvencí. Měly vynikající literární úroveň; není proto vyloučeno, že jich složil ještě více. Obě patřily k novému typu tzv. rýmované sekvence, který se ve středověku šířil z Francie. Dokumentovaly nejen rozkvět zdejšího latinského básnictví v době posledních Přemyslovců, ale i pohotovost, s níž byly v Čechách přejímány nejnovější evropské podněty. Poznámka břevnovského mnicha je důkazem, že D. patřil k tvůrcům známým i za hranicemi vlastního řádu a památka jeho jména přetrvala více než století.

L: A. Škarka, Dominikán D. a čeští hymnografové jeho směru, in: Věstník KČSN, třída filos.-hist.-filolog., 1950, č. 6, s. 1n.; J. Vanický, D., první známý český hymnograf, in: Hudobnovedné štúdie 4, 1960, s. 126n.; Skládal D. legendy?, in: A. Vidmanová, Laborintus. Latinská literatura středověkých Čech, 1994, s. 164n.; H. Vlhová-Wörner, Fama crescit eundo. Der Fall: Domazlaus predicator, der älteste bekannte böhmische Sequenzdichter, in: Hudební věda 39, 2002, s. 311n.

Jan Kouba