DONÁT Josef 22.2.1858-14.3.1937

Z Personal
Josef DONÁT
Narození 22.2.1858
Místo narození Chrášťany u Rakovníka
Úmrtí 14.3.1937
Místo úmrtí Brno
Povolání 28- Strojař nebo elektrotechnik
Citace Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 308-309
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45706

DONÁT, Josef, * 22. 2. 1858 Chrášťany u Rakovníka, † 14. 3. 1937 Brno, elektrotechnik, podnikatel

Pocházel ze zemědělské rodiny. Vystudoval reálku v Rakovníku a poté strojní inženýrství na české technice v Praze. 1880–87 byl postupně zaměstnán jako konstruktér ve strojní továrně Bolzano-Tedesco ve Slaném, v Českomoravské továrně na stroje v Praze a u firmy Brand & L’Huillier v Brně. Navrhoval parní stroje, zdokonalil expanzivní rozvod páry, stavěl cukrovarnické stroje, projektoval mosty a jeřábové konstrukce. Pracoval též na zakázkách pro Národní divadlo v Praze a pro Zemské muzeum v Brně.

Koncem 80. let 19. století se rozhodl vybudovat elektrotechnickou továrnu. Spolu s Robertem Bartelmusem a Štěpánem Doubravou založili 1887 v Brně českou elektrotechnickou firmu Robert Bartelmus a spol., jež byla 1903 přejmenována na Bartelmus, Donát a spol. Byl to první elektrotechnický závod na Moravě a po Křižíkově továrně v Praze teprve druhý v českých zemích. Továrna se nacházela v obtížném postavení, neboť většina brněnských průmyslových podniků i městská správa byly v rukou německých podnikatelů, kteří zadávali zakázky na elektrotechnické práce do zahraničí. Přesto se v Brně podařilo rozvinout výrobu, zprvu stejnosměrných dynam o výkonu kolem 10 kW (tyto stroje měly ještě prstencovou kotvu), rozvaděčů a obloukových lamp s originálním regulátorem, a to podle patentu, jehož autory byli D. a Doubrava. Např. 1897 bylo vyrobeno 1 300 lamp pro vídeňskou městskou dráhu. Závod zajišťoval stavbu elektrických vedení a prováděl výstavbu elektrárenských celků. Nejprve se jednalo o domácí elektrárny menších výkonů a později o městské elektrárny, např. v Přerově a ve Slezské Ostravě. Za období první republiky tak postavil 60 elektráren, 800 km venkovních vedení a elektrifikoval na 200 obcí a měst a asi 100 průmyslových podniků. 1911 D. převzal vedení podniku. Na počátku 20. let se stal D. spolu s dcerou Miloslavou Vuletičovou-Donátovou (1890–1950), která 1921 byla první absolventkou oboru elektroinženýrství na české technice v Brně, výhradním majitelem celé továrny. V podniku pracovali vynikající technici, např. Josef Sumec (1896–1903 hlavní elektrotechnik, později věhlasný profesor české brněnské techniky). D. zavedl v továrně výrobu trojfázových motorů a generátorů na vysoké napětí. Od 1908 začala firma stavět i střídavé elektrárny. 1927 fúzovala s Elektrotechnickou továrnou Škoda v Plzni-Doudlevcích. D. se stal členem její správní rady, působil v ní až do smrti.

V Brně se D. významně zasloužil také o rozvoj české techniky, která vznikla 1899. Mnohá léta zasedal jako místopředseda ve zkušební komisi pro státní zkoušky z elektrotechniky. Při příležitosti svých 60. narozenin 1918 daroval škole 80 000 korun. Polovina částky byla věnována na založení vydavatelství a nesla jeho jméno – Donátův fond, druhá polovina tvořila cestovní fond na stipendijní zahraniční studijní cesty pro posluchače strojního a elektrotechnického inženýrství. D. fond spravovaný kuratoriem (jeho prvním předsedou byl profesor Vladimír List) vydával ročně 6 až 7 titulů, do 1940 to bylo na 140 publikací. Studentům poskytoval výrazné slevy. Brněnská technika udělila D. za zásluhy doktorát honoris causa. Jeho spolupráce při rozvoji elektrotechniky byla též oceněna čestným členstvím v mnoha odborných spolcích, např. ve Spolku inženýrů a architektů Království českého a v Elektrotechnickém svazu československém.

L: OSND 2/1, s. 207; Společenský almanach Velkého Brna 1, 1933; J. Pokorný, Význam ing. dr. J. D. v rozvoji elektrotechnického průmyslu na Moravě, in: Elektrotechnický obzor 28, 1937, č. 25, s. 397n.; M. Efmertová, Osobnosti české elektrotechniky, 1998, s. 41, 71; F. Zřídkaveselý, Počátky elektrifikace Moravy (1878–1919), 1978, s. 34; ČBS, s. 114; Tomeš 1, s. 248, Z. Chmel, Galerie brněnských osobností 1, 1998, s. 41n.; Myška, s. 92.

Daniel Mayer, Marie Makariusová