Verze z 2. 1. 2020, 10:25, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

DONÍNA Bedřich z ?1574-1643

Z Personal
Bedřich z DONÍNA
Narození asi 1574
Úmrtí leden 1643
Místo úmrtí Praha?
Povolání 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 312-313
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45712

z DONÍNA, Bedřich, * asi 1574?, † leden 1634 Praha?, cestovatel, spisovatel

Syn Václava z D. z újezdecké větve pánů z D. (nazváni podle hradu Donín/Dohna v Sasku, jižně od Drážďan) a Elišky Bezdružické z Kolovrat (sňatek 1569). Starší větev rodu držela Benátky nad Jizerou, mladší, z níž pocházel i D., se nazývala újezdeckou podle vsi a tvrze Bílý Újezdec u Smečna (ves zpustla za třicetileté války, na počátku 19. století tvrz přestavěna na lázně Šternberk, dnes součást obce Ledce).

D. se 1587 spolu se starším bratrem Janem Vladislavem († 1594) zapsali na pražskou univerzitu. 1588–91 žili ve Vídni, patrně na dvoře arciknížete Arnošta. Během té doby podnikli cestu do Uher. 1592–93 pobývali v Bavorsku, kde se zapsali na univerzitě v Ingolstadtu. 1593 se v doprovodu otce a hofmistra Petra Velcursia vydali na kavalírskou cestu do Itálie (návrat do Prahy 1594). V následujícím roce se D. usadil na Moravě (Olomouc, Brno).

Při dělení majetku po otci (1599) získal D. rodovou tvrz Újezdec s dvorem a dalším příslušenstvím, vsi Přelici (nyní Přelíc), Hvězdu a Plchov a člověka v Kutrovicích a ujal se 1601 správy rodových statků. 1602 se oženil v Praze s Isoldou z Martinic (1582–1605), sestrou pozdějšího místodržitele Jaroslava Bořity z Martinic. Jejich jediný syn Zdeněk zemřel v prvním roce života. 1607 se D. vydal na další cestu do Itálie, plánovanou jako pouť, při níž navštívil Loreto a Řím. Doprovázel jej opět Petr Velcursius a dva služebníci (František Brambilla a jistý Adam).

Poté, co byl 1611 nucen prodat svůj zadlužený a zanedbaný rodinný majetek Jaroslavu Bořitovi z Martinic za 14 800 kop míšeňských, nastoupil dvorskou a zemskou službu: 1611 až 1618 byl přísedícím zemského soudu a radou krále Matyáše, 1627 relátorem při deskách zemských. Politického života se neúčastnil a jako katolík mohl narozdíl od svých bratrů Jana Vladislava a Oty po Bílé hoře setrvat v Čechách. Bratři mu 1628 postoupili dům na Novém Městě pražském, D. jej kvůli finanční tísni musel 1630 prodat a spor o dlužné částky s Václavem Nečanským z Minic se táhl až do D. smrti. Zemřel v chudobě, pohřben byl v rodinné hrobce u sv. Salvátora v Praze, v němž dal vydláždit celý chór mramorem a věnoval prostředky na obraz sv. Františka Xaverského. 1642 vymřela újezdecká větev rodu, poté co byl při návratu do Čech z emigrace zavražděn bratr Jan Vladislav.

D. cestopis, zachycující všechny jeho cesty po střední a jižní Evropě, se dochoval v jediném českém exempláři ve Strahovské knihovně. Rukopis nebyl signován, D. autorství ale dosud nikdo nezpochybnil. Zčásti poškozený svazek nemá titulní list. Na převazbě z poslední třetiny 18. století (pravděpodobně nechal pořídit J. B. Dlabač) je titul Wypsanj cesty z Prahy do Zemy wlaske. První část zachycuje cestu do Rakous a Uher, druhá se týká Bavorska, třetí popisuje cestu Švábskem do Itálie a závěrečná čtvrtá část pouť do Loreta s popisem Itálie včetně Neapolského království. D. dal cestopis bohatě ilustrovat. Barevné realistické obrázky jsou hojně využívaným ikonografickým pramenem pro poznání nejen podoby měst a míst D. navštívených, ale také italské každodennosti počátku 17. století. Tiskem byl vydán až 1940 A. Grundem. D. cestopis doplňují také dosud nevydané latinské zápisky jeho společníka Petra Velcursia, věnované D. 1610 a uchovávané v knihovně Národního muzea v Praze.

L: OSN 7, s. 835 (kde další literatura); A. Grund (ed.), Cestopis Bedřicha z D., 1940; MČE 2, s. 163; LČL 1, s. 584; J. Kunský, Čeští cestovatelé 1, 1959, s. 143–158; J. Polišenský – S. Binková, Česká touha cestovatelská. Cestopisy, deníky a listy ze 17. století, 1989, s. 88–126 (s edicí části textu); Bohemia – Italia, katalog výstavy 18. 5. – 15. 6. 2000, s. 42, 44.

Eva Chodějovská