Verze z 2. 1. 2020, 10:10, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

DONATH Adolf 9.12.1876-27.12.1937

Z Personal
Adolf DONATH
Narození 9.12.1876
Místo narození Kroměříž
Úmrtí 27.12.1937
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 310-311

DONATH, Adolf, * 9. 12. 1876 Kroměříž, † 27. 12. 1937 Praha, historik umění, redaktor, publicista, básník

Byl nejstarším synem chudé židovské rodiny. Absolvoval německé gymnázium v rodišti, kde maturoval i z češtiny, a sedm semestrů právnické fakulty ve Vídni (do 1899). Studia nedokončil. Více než právní nauky ho přitahovala literatura a umění. Již v rodišti se přátelil s malířem Maxem Švabinským. Ve Vídni pracoval jako knihovník a vedoucí literární sekce Židovské akademické čítárny, psal divadelní kritiky do Neue Freie Presse a dalších periodik. Navázal styky s několika pražskými literáty, např. s Arnoštem Procházkou, redaktorem časopisu Moderní revue, do níž přispíval, dále s Emanuelem Lešehradem a s Jaroslavem Vrchlickým, kterého poznal 1895 osobně a s nímž si dopisoval. K šedesátinám impresionistického lyrika Detleva von Liliencrona redigoval sbírku Oesterreichische Dichter. Sám od mládí psal básně: někdy s bukolickými motivy rodné Hané, postupně se v jeho tvorbě prosadily sionistické ideály (pozdější sbírka Judenlieder, 1920). Z Vídně se 1905 přestěhoval na popud německého muzejního pracovníka Wilhelma von Bode do Berlína, kde působil do 1933. Svůj zájem zaměřil na umělecké sběratelství a v jeho rámci se uplatnil jako znalec, badatel i odborný spisovatel. Do 1915 byl zastupujícím šéfredaktorem a uměleckým kritikem listu Berliner Zeitung am Mittag, později vedl rubriku Vom Kunstmarkt v listu Berliner Tageblatt. Německy napsal a vydal několik knih, např. Psychologii uměleckého sběratelství (1911) či Techniku uměleckého sběratelství (1925). Vydával též uměleckohistorické časopisy se sběratelským zaměřením: Der Kunstwanderer (1919–32, většinou jako čtrnáctideník) a Jahrbuch für Kunstwanderer (1921–25, Frankfurt nad Mohanem).

Ani za dlouhodobého pobytu v Německu D. neztratil spojení s českým prostředím, zajížděl za rodiči do Kroměříže. Za první světové války sloužil 1915–16 v Brně, měl československé občanství, přednášel v Praze a ve svých časopisech umožňoval publikovat i mladým českým badatelům, jako např. Antonínu Matějčkovi a Vojtěchu Volavkovi. Po nástupu nacistů k moci přesídlil do Prahy, kde měl zázemí v rodině bratra Bruna, antikváře. V listopadu 1934 založil a do 1936 vydával měsíčník Die Internationale Kunstwelt, na nějž 1937 navázalo periodikum pro přátele umění a sběratele Internationale Kunstrevue. V Praze 1937 vydal svou poslední publikaci Jak pracují padělatelé umění. Dopisoval do deníků Prager Tagblatt a Prager Börsen-Courier, v němž byl vedoucím umělecké a starožitnické burzy.

D: monografie: Tage und Nächte, Berlin – Leipzig 1898; Mensch und Liebe, Berlin 1901; Psychologie des Kunstsammelns, Berlin 1911; Judenlieder, Wien 1920; Lesser Ury. Seine Stellung in der modernen deutschen Malerei, Berlin 1921; Technik des Kunstsammelns, Berlin 1925; Wie die Kunstfälscher arbeiten, 1937; články: Prag als Sammlerstadt, in: Der Kunstwanderer 3, 1921 až 1922, s. 389–91, 437, 438, 523–27; Švabinskýs Jugend, in: Prager Tagblatt 31. 12. 1933; Die Galerie im Schloss Kremsier, in: tamtéž 2. 3. 1934.

L: nekrolog in: Prager Tagblatt a Lidové noviny 28. 12. 1937; L. Páleníček, Kroměřížský skizzář mladého Maxe Švabinského, 1949, s. 20–21; J. Svátek, Před padesáti lety zemřel A. D, in: Věstník židovských náboženských obcí, 1987, č. 12, s. 2; týž, A. D., 1990; A. Pařík, Mezi Čechy a Němci. A. D., in: Mezery v historii 1890–1938, 1994, s. 36; DBE 2, s. 593; D. Bensimon, A. D. (1876–1937). Parcours d’un intellectuel juif germanophone, Vienne – Berlin – Prague – Paris 2000; táž, A. D. (1876–1937). Ein jüdischer Kunstwanderer in Wien–Berlin–Prag, Frankfurt am Main 2001; D. Bensimon-Donath, A. D. in Kremsier, in: Židé a Morava 8, 2001, s. 53–65.

P: NA Praha, matrika zemřelých židovské náboženské obce Praha, 1937, fol. 80, č. řadové 317.

Zdeněk Fišer