DORAZIL Otakar 19.3.1889-25.8.1979: Porovnání verzí

Z Personal
(DORAZIL_Otakar_19.3.1889-5.9.1979)
 
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Otakar DORAZIL
 
| jméno = Otakar DORAZIL
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Dorazil Otakar portret.jpg
 
| datum narození = 19.3.1889
 
| datum narození = 19.3.1889
 
| místo narození = Strážnice
 
| místo narození = Strážnice
| datum úmrtí = 5.9.1979
+
| datum úmrtí = 25.8.1979
| místo úmrtí = Valašské Meziříčí, o. Vsetín
+
| místo úmrtí = Valašské Meziříčí
| povolání = 61- Pedagog
+
| povolání = 61- Pedagog<br />53- Historik<br />12- Geograf<br />
53- Historik
+
12- Geograf
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Otakar DORAZIL
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 317
 +
}}
 +
'''DORAZIL, Otakar''', ''* 19. 3. 1889 Strážnice, † 25. 8. 1979 Valašské Meziříčí, historik, geograf''
  
== Literatura ==
+
Maturoval na kroměřížské reálce, vystudoval techniku v Brně
 +
(stavební inženýr). Od mládí byl činný v abstinentním hnutí
 +
a také v politice (příznivec T. G. Masaryka a realistické strany,
 +
podílel se mj. na Masarykově volební kampani na Valašsku).
 +
Ve Valašském Meziříčí stál i u zrodu veřejné čítárny a knihovny.
 +
Za první světové války spravoval tábory pro utečence
 +
z Haliče. 1919 se stal spoluzakladatelem Československého
 +
červeného kříže (ČSČK), ve 20. letech působil jako přednosta
 +
tiskové kanceláře Společnosti ČSČK. Později vystudoval zeměpis
 +
a historii na UK (1930) a učil na středních školách.
 +
1945–50 byl lektorem výuky dějepisu na Filozofické fakultě
 +
UK. Proslul především jako autor populárně-naučných textů
 +
a encyklopedických příruček (''Světové dějiny v kostce'', 1946
 +
a další vydání, doplněné J. Haubeltem, 1995) a atlasů, které
 +
se pro svou přehlednost staly oblíbenými a znovuvydány byly
 +
ještě v 90. letech.
 +
 
 +
'''D:''' Henri Dunant, 1927; Vládcové v dějinách Evropy 1–5, 1934–36; Dějepisná
 +
příručka, 1935; Dramata bouřlivé doby, 1936; Dějepisný atlas, 1937;
 +
Vládcové nového věku 1–4, 1937–38; Světové dějiny v kostce, 1946; Kroniky
 +
mluví, 1946; Poklady starověkého písemnictví, 1947; Objevitelé nových
 +
světů, 1959.
 +
 
 +
'''L:''' V. Häufler, Dějiny geografie na Univerzitě Karlově 1348–1967, 1968,
 +
s. 382; J. Polišenský, Dr. O. D. devadesátníkem, in: Lidová demokracie 19.
 +
3. 1979, s. 5; týž, Historik v měnícím se světě, 2001, s. 36, 93, 185, 278;
 +
J. Tomeš, Mistr historické příručky, in: Svobodné slovo 18. 3. 1989; (j),
 +
Bádal o dějinách kultury, in: Lidová demokracie 18. 3. 1989; ČBS, s. 115;
 +
Tomeš 1, s. 247.
 +
 
 +
'''P:''' LA PNP Praha, osobní pozůstalost (neuspořádáno).
 +
 
 +
Jiří Martínek
 
    
 
    
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]

Aktuální verze z 2. 1. 2020, 13:22

Otakar DORAZIL
Narození 19.3.1889
Místo narození Strážnice
Úmrtí 25.8.1979
Místo úmrtí Valašské Meziříčí
Povolání 61- Pedagog
53- Historik
12- Geograf
Citace Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 317
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=51755

DORAZIL, Otakar, * 19. 3. 1889 Strážnice, † 25. 8. 1979 Valašské Meziříčí, historik, geograf

Maturoval na kroměřížské reálce, vystudoval techniku v Brně (stavební inženýr). Od mládí byl činný v abstinentním hnutí a také v politice (příznivec T. G. Masaryka a realistické strany, podílel se mj. na Masarykově volební kampani na Valašsku). Ve Valašském Meziříčí stál i u zrodu veřejné čítárny a knihovny. Za první světové války spravoval tábory pro utečence z Haliče. 1919 se stal spoluzakladatelem Československého červeného kříže (ČSČK), ve 20. letech působil jako přednosta tiskové kanceláře Společnosti ČSČK. Později vystudoval zeměpis a historii na UK (1930) a učil na středních školách. 1945–50 byl lektorem výuky dějepisu na Filozofické fakultě UK. Proslul především jako autor populárně-naučných textů a encyklopedických příruček (Světové dějiny v kostce, 1946 a další vydání, doplněné J. Haubeltem, 1995) a atlasů, které se pro svou přehlednost staly oblíbenými a znovuvydány byly ještě v 90. letech.

D: Henri Dunant, 1927; Vládcové v dějinách Evropy 1–5, 1934–36; Dějepisná příručka, 1935; Dramata bouřlivé doby, 1936; Dějepisný atlas, 1937; Vládcové nového věku 1–4, 1937–38; Světové dějiny v kostce, 1946; Kroniky mluví, 1946; Poklady starověkého písemnictví, 1947; Objevitelé nových světů, 1959.

L: V. Häufler, Dějiny geografie na Univerzitě Karlově 1348–1967, 1968, s. 382; J. Polišenský, Dr. O. D. devadesátníkem, in: Lidová demokracie 19. 3. 1979, s. 5; týž, Historik v měnícím se světě, 2001, s. 36, 93, 185, 278; J. Tomeš, Mistr historické příručky, in: Svobodné slovo 18. 3. 1989; (j), Bádal o dějinách kultury, in: Lidová demokracie 18. 3. 1989; ČBS, s. 115; Tomeš 1, s. 247.

P: LA PNP Praha, osobní pozůstalost (neuspořádáno).

Jiří Martínek