DOSTÁL Eugen 23.12.1889-27.1.1943: Porovnání verzí

Verze z 1. 2. 2017, 17:29

Eugen DOSTÁL
Narození	23.12.1889
Místo narození	Příbor u Nového Jičína
Úmrtí	27.1.1943
Místo úmrtí	Brno
Povolání	73- Uměnovědec nebo historik umění 68- Redaktor nebo žurnalista
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45732

DOSTÁL, Eugen (vl. jm. Evžen Jan Alois), * 23. 12. 1889 Příbor u Nového Jičína, † 27. 1. 1943 Brno, historik umění, pedagog

Pocházel z rodiny učitele. Ve Vídni studoval na gymnáziu, kde maturoval, pak 1908–13 navštěvoval právní nauky a 1910–14 absolvoval kurs v Ústavu pro rakouský dějezpyt, kde se pod vlivem Maxe Dvořáka rozhodl věnovat dějinám umění. 1914 byl promován PhDr. (disertace Die gotische Architektur in Rom) a stal se členem dvou historických ústavů – Rakouského a Pruského institutu v Římě. Po válečné vojenské službě nastoupil 1919 jako zemský konzervátor (společně s architektem Stanislavem Sochorem) při Státním památkovém úřadu pro Moravu a Slezsko v Brně, kde působil do 1926. Zasloužil se o organizaci památkové péče. Po obhájení habilitačního spisu Problémy gotiky italské byl 1921 potvrzen jako soukromý docent všeobecných dějin umění na Filozofické fakultě MU. Přednášel kurs všeobecných dějin umění, 1927 byl jmenován mimořádným a 1931 řádným profesorem. Na fakultě založil nový obor a vybudoval samostatný seminář dějin umění, jehož ředitelem byl 1927–43. Jednalo se o moderní a dobře vybavený ústav, opírající se o metodologii vídeňské školy dějin umění. 1937–38 působil jako děkan Filozofické fakulty MU. D. patřil ke generaci znalců (s Vojtěchem Birnbaumem, Vincencem Kramářem a Antonínem Matějčkem), kteří od počátku 20. let 20. století rozvíjeli moderní uměleckohistorickou vědu. Zastával racionálně empirické pojetí uměleckohistorického vývoje, důležitým pojmem jeho přístupu byla tzv. slohová kritika. Zabýval se především problémy české medievistiky (zejména knižní malby), zkoumáním genetického vývoje českého umění a učinil i publikoval některé zásadní objevy evropského dosahu (mj. stati Kostel sv. Petra a Pavla v Řeznovicích, 1921; Čechy a Avignon, 1922, Vyšehradská madona, 1923). Pozornost věnoval rovněž výzkumu českého barokního umění. Vydal monografii o Václavu Hollarovi (1924), první velkou práci k tématu u nás, dále Studie z arcibiskupské obrazárny v Kroměříži I, kde jednoznačně určil Tizianovo autorství obrazu Apollo a Marsyas. Zveřejnil Katalog arcibiskupské obrazárny v Kroměříži, který vznikal za polemické spolupráce s tamním arcibiskupským archivářem Antonínem Breitenbacherem. Aktivně se zúčastnil přípravy brněnské Výstavy soudobé kultury v ČSR (1928), pro niž sepsal i průvodce (Umělecké památky Brna). Kromě toho se věnoval popularizačně-osvětové činnosti a glosování kulturního života v Brně. Pravidelně přispíval především do Časopisu Matice moravské. Přijal členství v KČSN, Klubu výtvarných umělců Aleš v Brně a v Kruhu pro pěstování dějin umění. Byl pohřben na brněnském Ústředním hřbitově.

D: J. Sedlák – A. Jirka – A. Kutal, E. D. K dvacátému pátému výročí jeho smrti, in: SPFFBU, F 12, 1968, s. 137–139 (kde úplný soupis díla); výběr: Kostel sv. Petra a Pavla v Řeznovicích, in: ČMM 45, 1921, s. 1–24 (se S. Sochorem); Čechy a Avignon. Příspěvky ke vzniku českého umění iluminátorského v XIV. století, in: tamtéž 46, 1922, s. 1–106; Vyšehradská madona, in: tamtéž 47, 1923, s. 1–14; Venceslas Hollar, 1924; Studie z arcibiskupské obrazárny v Kroměříži I, in: ČMM 48, 1924, s. 146–207; Iluminované rukopisy svatojakubské knihovny v Brně, in: tamtéž 50, 1926, s. 276–404; L’architecture baroque de Prague (Paris – London – New York – Berlin) 1926 (s J. Šímou); Příspěvky k dějinám českého iluminátorského umění na sklonku XIV. století, 1928; Umělecké památky Brna, 1928; Brno v době Dobrovského, in: Dobrovský a Brno, 1929, s. 13–23; Katalog arcibiskupské obrazárny v Kroměříži, 1930 (s A. Breitenbachrem); Nový slezský epitaf, in: Sborník k 60. narozeninám E. W. Brauna (Věstník Zemského muzea v Opavě, sv. 2, 1930), Augšpurk 1931, s. 34–38; České rotundy, in: Naše věda 16, 1935, s. 125–131; Tzv. Altdorferův obraz ‚Narození Páně‘ ze Zemského musea v Brně, in: ČMM 60, 1936, s. 141–159; Obraz ‚Ukřižování‘ z Kaufmannovy sbírky v Berlíně, in: Umění 10, 1938, s. 353–361.

L: J. Vacková, Historik umění E. D., člen zakladatelské generace moderního českého dějepisu umění, in: Estetika 20, 1983, s. 103–120 (se soupisem díla a literatury); výběr: C. Hálová-Jahodová, in: ČMM 65, 1943, s. 197–200; A. Friedl, in: Umění 14, 1942–43, s. 412–413; A. Kutal, in: Naše věda 24, 1943, s. 70–72 (nekrology); J. Vacková, E. D., in: R. Chadraba a kol., Kapitoly z českého dějepisu umění 2, 1987, s. 171–178; J. Sedlář, E. D., in: Brno 1243–1993. Brněnská věda a umění v meziválečném období (1918–1938) v evropském kontextu, 1993, s. 121–123; B. Samek – J. Vacková – J. Kroupa – A. Jirka, Historik umění E. D., in: Bulletin Moravské galerie v Brně 51, 1995, s. 148–150; NEČVU, s. 145; L. Slavíček, ‚Případ Dostálův‘. K polemice E. D. a Antonína Matějčka na téma Čechy a Avignon, in: Opuscula Historia Artium, F 41, 1997, s. 49–100; týž, Dialog Brno – Praha. Z korespondence brněnských a pražských historiků umění, in: L. Slavíček – J. Kroupa (ed.), Almanach 1927–1997. Sedmdesát let Semináře dějin umění Masarykovy univerzity v Brně, 1997, s. 29–38; L. Slavíček, Vincenc Kramář a Brno. Z korespondence brněnských historiků umění s Vincencem Kramářem, in: 54. Bulletin Moravské galerie v Brně, 1998, s. 241–256; týž, K odchodu Vincence Kramáře ze státní sbírky starého umění v roce 1939 (Dva neznámé dopisy E. D. a Alberta Kutala Kramářovi), in: Umění 48, 2000, s. 119–122.

P: ZA Opava, sig. P I 29, i. č. 1 358, Rodní a křestní kniha města Příbora, kniha IX, 1872–1889, fol. 590 (599 v digitální kopii); Archiv MU Brno, fond A1 Rektorát MU, osobní spisy, kart. 31/č. 702A (E. D.), fond A2 Filozofická fakulta MU, osobní spisy, kart. 2/č. 14 (E. D.); Archiv AV ČR v Praze, E. D., 1912–49 (osobní fond, 7 kartonů).

Pavla Vieweghová