DOSTÁL Josef 2.9.1892-2.7.1917: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Josef DOSTÁL
 
| jméno = Josef DOSTÁL
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Dostal Josef portret1.jpg
 
| datum narození = 2.9.1892
 
| datum narození = 2.9.1892
 
| místo narození = Chrudim
 
| místo narození = Chrudim

Aktuální verze z 3. 1. 2020, 10:34

Josef DOSTÁL
Narození 2.9.1892
Místo narození Chrudim
Úmrtí 2.7.1917
Místo úmrtí Zborov (Ukrajina)
Povolání 45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 328-329
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=79261

DOSTÁL, Josef, * 2. 9. 1892 Chrudim, † 2. 7. 1917 Zborov (Ukrajina), účastník 1. odboje

Narodil se v dělnické rodině. Vyučil se mechanikem a pracoval ve strojnickém závodě v rodišti. Do vojska byl povolán již na jaře 1914 a v srpnu odvelen na východní frontu. Tam v listopadu 1914 padl u Cecové do ruského zajetí. Okamžitě se přihlásil do České družiny a 13. 12. 1914 byl v Tarnówě zařazen do její 2. roty. Do léta 1916 se zúčastnil všech významných vojenských průzkumů, často hluboko v týlu nepřítele. Bojoval v jednotce Z. Fierlingra, s nímž devětkrát přešel rakouské a německé zákopy. Stal se držitelem všech čtyř tříd Kříže sv. Jiří, čímž – byť dlouho jako prostý vojín – požíval úcty i u vyšších ruských důstojníků. Když R. Medek plánoval legendární výpad u haličských Brežan, nejvíc spoléhal na D. odvahu, zkušenost a intelekt. Po brežanské akci obdržel D. Řád sv. Vladimíra s meči a stuhou. Do poddůstojnické školy byl velením vyslán 30. 8. 1916, po vyřazení na podzim přidělen 1. československému střeleckému pluku jako praporčík: velitel 1. čety 2. roty I. praporu. Na jaře 1917 absolvoval důstojnický kurs Československé střelecké brigády a převzal funkci zástupce velitele 2. roty. Aktivně se podílel na přípravě zborovské operace, stranil se přitom politických rozepří, neboť se v první řadě považoval za „vojáka svobody“. V bitvě u Zborova nastoupil po zranění velitele 2. roty K. Vašátka na jeho místo a za čelního útoku padl. In memoriam byl povýšen na poručíka.

L: J. Galandauer (ed.), Slovník prvního československého odboje 1914– 1918, 1995, s. 34; J. Fidler, Zborov 1917, 2003, s. 122.

Martin Kučera