DOSTÁL Vladimír 2.10.1930-19.1.1975

Z Personal
Vladimír DOSTÁL
Narození 2.10.1930
Místo narození Česká Skalice
Úmrtí 19.1.1975
Místo úmrtí Praha
Povolání 65- Literární historik, kritik nebo teoretik
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45745

DOSTÁL, Vladimír, * 2. 10. 1930 Česká Skalice, † 19. 1. 1975 Praha, literární historik, kritik, estetik, editor

Pocházel z rodiny domkáře a domáckého barvíře plátna. Po maturitě na reálném gymnáziu v Jaroměři (1949) se věnoval studiu češtiny a filozofie na Filozofické fakultě UK, jež uzavřel prací V. Hálek sociální (1953 PhDr.). Následující čtyři roky absolvoval aspiranturu na Literárním institutu M. Gorkého v Moskvě, 1957–62 přednášel o dějinách marxistické literární kritiky na Institutu společenských věd ÚV KSČ, po jeho zrušení byl vědeckým pracovníkem Kabinetu Z. Nejedlého ČSAV. 1967 obhájil kandidátskou disertaci Kapitoly z dějin české marxistické literární kritiky a estetiky a nastoupil do Ústavu pro českou literaturu ČSAV, po vzniku jednotného Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV v něm vedl oddělení teorie (1970–75). Od 1969 pracoval v redakčním kruhu časopisu Tvorba, vedl českou mutaci revue Sovětská literatura a v Lidovém nakladatelství založil a redigoval teoretickou ediční řadu Kmen. Podlehl těžké srdeční chorobě.

Jako stranický literární kritik psal do Varu, Kulturní politiky, Lidových novin, Kultury, Kulturní tvorby, Tvorby, Tribuny, Světa socialismu, Nové mysli atd. Přispíval i do sovětského tisku. Byl bytostným polemikem, v publicistice vedl nekompromisní, osobně vyhrocené i poškozující útoky proti strukturalismu, proti J. Mukařovskému a jeho žákům, proti časopisu Květen, moderním katolickým básníkům a prozaikům, proti účastníkům obrodného procesu období 1968. V estetice se snažil o teoretickou fundaci socialistického realismu a tzv. revoluční avantgardy, bezvýhradně byl přesvědčen o prioritě sociální determinace autora a jeho politických názorů na výsledný tvar uměleckého díla. Přesto jeho postřehy vynikaly brilancí úsudku a vzdělaností, přičemž schopnost logické analýzy a stylizace oslabovalo jeho jednostranné podléhání stranickým dogmatům a oficiální sovětské uměnovědě. Nejzajímavější část D. odkazu představují práce o dějinách meziválečné české komunisticky angažované kritiky. Zjednodušující profil V. Vančury podal souborem studií Slovo a čin (1972), postupnému zrání kritické individuality J. Fučíka věnoval knihu Iskrivý talent (Bratislava 1972), jeho divadelní kritice dílo Opona se zvedla (1973) a Fučíkovým učednickým létům v první polovině 20. let rozsáhlou, pramenně erudovanou monografii Směr Wolker (posmrtně 1975). V duchu tzv. programní estetiky socialistického realismu připravil výbor z vlastní literární publicistiky S realismem na křižovatce (posmrtně 1975). Příspěvky k dějinám meziválečné české marxistické kritiky a estetiky shrnul do svazku V tomto znamení (posmrtně 1975), sovětské literatuře věnoval stati ve výboru Bílé na černém (posmrtně 1976). Posledním D. vydaným titulem byl výbor ze statí o soudobé české literatuře Zrcadla podél cesty (posmrtně 1987). Jako editor připravil tři svazky z díla V. Hálka, výbor z básní V. Šolce, soubor bohemistických studií J. Vlčka, sedm svazků z teoretického odkazu A. Lunačarského, čtyři svazky z M. Lifšice, výběr ze zápisníků mladého J. Fučíka, antologii z dějin české a slovenské estetiky 19. století a ve svém překladu knihu sovětského historika-orientalisty N. Konrada Západ a Východ.

L: J. Táborská, Bibliografie díla V. D., 1977; Ve znamení V. D., 1985; Čeští spisovatelé 20. století, 1985, s. 93–95; SČS 1, s. 138–139; www.slovnikceskeliteratury.cz (s aktualizací k 2006).

P: LA PNP Praha (kde pozůstalost).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Martin Kučera