Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky DOSTÁL Zeno 12.11.1934-30.1.1996

{{Infobox - osoba
| jméno = Zeno DOSTÁL
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 12.11.1934
| místo narození =  Konice u Prostějova
| datum úmrtí = 30.1.1996
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 63- Spisovatel<br />85- Filmař nebo filmový podnikatel

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 334
}}
'''DOSTÁL, Zeno''', ''* 12. 11. 1934 Konice u Prostějova, † 30. 1. 1996 Praha, prozaik, scenárista, filmový režisér''

Syn konického advokáta a starosty JUDr. Mojmíra
D. a Charlotty, roz. Bock-Löwové. Oba rodiče byli za války
v koncentračním táboře. D. 1952 maturoval na klasickém
gymnáziu v Prostějově a začal studovat pedagogickou fakultu
v Praze, z níž ho brzy z kádrových důvodů vyloučili. Od 1953
střídal dělnické profese (s výjimkou 1954–56, kdy byl na vojně
v Trebišově). Pracoval jako dělník v acetonárně v Litovli,
v ostravských dolech, jako skladník, obchodní zástupce,
1958 truhlářský dělník, od 1959 v hutích Kladno, nejprve
jako topič, nakonec strojvůdce parní lokomotivy. 1960–91
byl zaměstnán ve Filmových studiích Barrandov, kde prošel
různými profesemi, od závozníka přes rekvizitáře, asistenta
režie až k pomocnému režisérovi (od 1963) a druhému režisérovi
(od konce 70. let). Mezi první filmy, na nichž se podílel,
patřila ''Zlatá reneta'' (1965, režie Otakar Vávra). Pracoval
jako pomocný režisér Jiřího Krejčíka (1971, ''Lásky hry šálivé''),
Jaroslava Macha (1972, ''Zlatá svatba''), Jaromila Jireše (1974,
''Lidé z metra'') a zejména Juraje Herze (1974, ''Holky z porcelánu'';
1975, ''Holka na zabití''; 1976, ''Den pro mou lásku''; 1978, ''Panna''
''a netvor''; 1979, ''Deváté srdce'') a Karla Kachyni (1983, ''Fandy,''
''ó, Fandy''), u jehož filmů měl druhou režii (1979, ''Lásky mezi''
''kapkami deště''; 1980, ''Cukrová bouda''; 1986 ''Dobré světlo'' a ''Smrt''
''krásných srnců''). 1969 se chystal debutovat jako režisér (''Čas''
''ozimů'' J. Křenka), z politických důvodů k tomu však nedošlo
a představil se až 1990 celovečerním filmem ''Král kolonád'',
natočeným podle vlastní prózy ''Lev''. 1992 režíroval televizní
zpracování své novely ''Váhy''. V devadesátých letech vyvrcholila
jeho tvorba filmem podle prózy Ivana Olbrachta ''Golet v údolí''
(1994, spoluautor scénáře s Janou Dudkovou a režisér), který
získal 1995 ocenění Český lev za kameru a hudbu. D. se podílel
(námět, scénář a režie) na dokumentárních cyklech ''Gen''
a ''Genus'' portréty spisovatele Viktora Fischla (1994) a historika
Davida Flussera (1995). Na motivy Maupassantovy povídky
podle scénáře Zdeňka Svěráka 1995 natočil televizní film
''Chlípník'' (premiéra 2003).

Od 1961 publikoval příspěvky ve filmovém časopise ''Záběr''
(pod šifrou ZEDO); fejetony a povídky v ''Rudém právu'' (1967 až
1968), své dílo prezentoval 1967–69 i v Československém
rozhlase. Do literatury vstoupil vydáním vyzrálých próz ''Býk'',
''Beran a Váhy'' (1981), zahrnujícím tři novely z cyklu inspirovaného
znameními zvěrokruhu. Do nedokončeného cyklu
12 příběhů patřily novely ''Vrata'', ''Rekrut'' a ''Labuť'' (nemohly vyjít
pod původními názvy Střelec, Rak a Kozoroh). V prózách,
tematicky zakotvených na Hané, sledoval proměny venkovského
života od konce 30. let až po současnost. Českou literaturu
D. obohatil vypravěčským stylem odmítajícím abstrakci
a ideologické schéma. Měl smysl pro plastické popisy, zobrazení
psychických pnutí doby a vizuální poetiku (inspirovanou
filmem). V rukopise zůstal autobiografický román z dětství
''Soukromá trestní žaloba''. Přínosem díla je přítomnost židovského
prvku. Od 1992 předsedal Židovské obci v Praze. Patřil
k členům Obce spisovatelů, Penklubu, českého filmového
a televizního svazu FITES a Asociace českých audiovizuálních
režisérů.

Poprvé se oženil s Alexandrou Hořejší-Aldovou. 1973 se rozvedl
a uzavřel sňatek s Olgou Bourkovou, s níž měl tři dcery:
Johanu (* 1974), Deboru (* 1975) a Zuzanu (* 1976).
Absolvovaly pražskou konzervatoř a Akademii múzických
umění (Johana HAMU v Praze, Debora a Zuzana JAMU
v Brně) a věnují se hudbě v Triu ZENOwitz (housle, cembalo,
violoncello).

'''D:''' knižně: Býk, Beran a Váhy, 1981; Lev a Štír, 1983; Vodnář, 1987; Vrata,
1987; Rekrut, 1989; Labuť, 1991 (2. vyd. 1993); Blíženci, 1993; Ryby,
1994; Soukromá trestní žaloba, in: Židovská ročenka 5755, 1994–1995,
s. 148–154; Nesoustavná poetika. Milostný akt a erotické sblížení v současné
české literatuře (ed. N. Macurová), in: Iniciály 1, 1991, č. 13, s. 37–42.

'''L:''' P. Bílek, Příběhy ze Zvěrokruhu, in: Z. Dostál, Býk, Beran a Váhy,
1981, s. 5–8; týž, Muž, který stojí nohama, in: Z. Dostál, Vodnář, 1987,
s. 297–303; P. Janoušek, Pět z dvanácti, in: Literární měsíčník 13, 1984,
č. 3, s. 134n.; V. Novotný, Ryby: kdyby – kdyby!, in: Tvar 5, 1994, č. 14,
s. 20n.; V. Macura, Z. Ds.’ Zodiac Novels, in: Czechoslovak and Central
European Journal 11, 1992, č. 1; týž, Případ Z. D. aneb Román ve zvěrokruhu,
in: Tvar 6, 1995, č. 14, s. 10; H. Zapletalová, Osudy lidí 50. let
20. století v prózách Z. D. (s CD ROM), 2008 (bakalářská diplomová práce
na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě); SČL,
s. 71n.; Kdo je kdo 91/92, 1, 1991, s. 161; B. Dokoupil – M. Zelinský,
Slovník českého románu 1945–1991, 1992, s. 32–34; tíž, Slovník české prózy
1945–1994, 1994, s. 48–50; Kdo je kdo v České republice 94/95, 1994,
s. 104; SČS, 139n.

Hana Kábová

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:85- Filmař nebo filmový podnikatel]]

[[Kategorie:1934]]
[[Kategorie:Konice]]
[[Kategorie:1996]]
[[Kategorie:Praha]]