Verze z 13. 7. 2018, 17:31, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

DOSTAL Karel 14.3.1884-1.3.1966

Z Personal
Karel DOSTAL
Narození 14.3.1884
Místo narození Nymburk
Úmrtí 1.3.1966
Místo úmrtí Praha
Povolání

82- Dramaturg, režisér nebo choreograf

83- Divadelní interpret nebo herec

DOSTAL, Karel, * 14. 3. 1884 Nymburk, † 1. 3. 1966 Praha, herec, režisér, recitátor

Pocházel z početné rodiny cukrovarníka Leopolda D. (1835 až 1907) a Marie D., roz. Kallmünzerové (1847–1917). Řada publikací udává D. chybné datum i místo narození. Po absolvování reálky v Praze se zapsal na filozofickou fakultu pražské univerzity. Ze studií po čtyřech semestrech odešel a věnoval se herectví. Umělecký talent zdědil po matce. Hrál na ochotnických scénách. Profesionálně debutoval ve smíchovské Aréně 1904. Časopisecky se 1901–03 pokoušel uplatnit i jako básník. Později odešel do Německa a v Berlíně studoval na Vysoké škole divadelního umění (Hochschule für dramatische Kunst) u herce E. Reichera. Hrál 1908/10 u Märklisches Wander-Theater ředitele Emila Geyera, 1911–12 jako Carl Dostall dva roky v Německém divadle (Deutsches Theater Berlin) pod vedením Maxe Reinhardta. 1913 změnil angažmá a vystupoval – stále jako Carl Dostall – v Dvorním divadle v Meiningenu, téhož roku i pohostinsky v Düsseldorfu při Goethových slavnostech. S počátkem první světové války byl 1915 mobilizován. Na italské frontě utrpěl zranění. 1918–19 působil v Novém vídeňském divadle (Neue Wiener Bühne). Po vzniku republiky se vrátil do Čech, 1919 hrál nejprve pohostinsky v Národním divadle, téhož roku odešel do Českých Budějovic, kde se stal nakrátko prvním ředitelem divadla (1919–20). Poté měl vést činohru v SND Bratislava, kam však 1920 nenastoupil, protože se současně stal režisérem a hercem v Praze v Divadle na Vinohradech. 1922 následoval K. H. Hilara do Národního divadla. Tam setrval do 1955. Profiloval se jako výrazná osobnost zejména pro období meziválečných let a druhé světové války. 1935–52 zastával řadu významných funkcí, byl vrchním režisérem činohry, náměstkem šéfa činohry, členem poradního sboru atd. Byl také aktivním členem Dramatického svazu a ve 30. letech se podílel na akcích proti fašismu. 1935 spoluzaložil antifašistický Klub českých a německých divadelních pracovníků a stal se jeho místopředsedou (do 1938). Po zániku klubu rok pracoval jako místopředseda Klubu umělců, existujícího do 1947. Podílel se rovněž na levicově orientovaných programech, mimo jiné na pořadu Českoslovenští umělci Sovětskému svazu konaném v pražské Lucerně 1936. Po odchodu do důchodu (1955) vedl 1958/59 činohru Východočeského divadla v Pardubicích.

Přes nesporné herecké nadání uplatnil spíše svůj talent pro divadelní režii. Vyškolen na německých scénách přinesl do Čech vysoké nároky, kladl důraz zejména na úroveň jevištní řeči a stylovou určitost pohybu. Jeho první režie ovlivnil expresionismus, dále rozvíjel zejména divadelní klasicismus. K významným patřily Pirandellova Šest postav hledá autora (1923), Farma pod jilmy E. O’Neilla (1925), Sofoklova Antigona (1925), Tažení proti smrti F. X. Šaldy (1926), Schillerova hra Úklady a láska (1937) nebo premiérové uvedení děl Karla Čapka Bílá nemoc (1937) a především Matka (1938, poté 1945). Režíroval i Goethova Fausta (1939), Euripidovu Médéu (1942), Grillparzerovu hru Sen jako život (1945) či Aischylovu Oresteiu (1947).

Obdržel vyznamenání: 1926 a 1929 Státní cena, 1953 Řád práce, 1964 zasloužilý umělec.

Přispíval do časopisů Národní a Stavovské divadlo a Národní divadlo. Menšími rolemi se uplatnil také ve filmu, zejména od 30. let. Poprvé vystoupil 1932 jako soudce ve snímku G. Machatého Načeradec, král kibiců, pak ve filmech: 1937 Svět patří nám, Tři vejce do skla, Bílá nemoc, 1938 Cech panen kutnohorských, ve válečném období v Hotelu Modrá hvězda, Nebe a dudy (1941), Tanečnice (1943), po válce ve snímcích Rozina sebranec a Řeka čaruje (1945), naposledy v dramatu Pochodně (1960). Vedle toho se uplatňoval jako oblíbený recitátor také v rozhlase.

L: J. K., Šedesát let K. D., in: Lidové noviny 14. 3. 1944; Profily: K. D., in: tamtéž 13. 2. 1944, č. 43; in: tamtéž 15. 3. 1945; ND a jeho předchůdci, s. 79–81 (kde bibliografie, soupis rolí a režií); Český hraný film II, 1930– 1945, 1998, rejstřík, III, 1946–1960, 2001, rejstřík; Tomeš 1, s. 250–251; M. Fikejz, Český film. Herci a herečky 1, 2006, s. 217n.

P: Soupis rolí a režií 1920–50 (interní text Divadelního ústavu Praha, sest. L. Kropáčová, 1979).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Marcella Husová