DOUBRAVA Jaroslav 2.2.1921-26.6.1997: Porovnání verzí

Verze z 5. 2. 2017, 20:04

Jaroslav DOUBRAVA
Narození	2.2.1921
Místo narození	Litovel
Úmrtí	26.6.1997
Místo úmrtí	Praha
Povolání	85- Filmař nebo filmový podnikatel
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45762

DOUBRAVA, Jaroslav, * 2. 2. 1921 Litovel, † 26. 6. 1997 Praha, animátor, scenárista, výtvarník, režisér animovaných filmů

Po maturitě na reálném gymnáziu studoval do uzavření českých vysokých škol v době protektorátu na Škole uměleckých řemesel v Brně. 1942 získal v konkursu místo konturisty v pražském studiu AFIT (Ateliér filmových triků), kde se seznámil s výrobou kreslených filmů. Po skončení války spolupracoval v nově založeném pražském studiu Bratři v triku na prvních českých poválečných kreslených filmech nejprve jako fázař a asistent animátora, od 1948 jako samostatný animátor.

V D. filmografii převažovaly snímky vytvořené technologií kresleného filmu, ale animoval i několik tzv. ploškových (např. Do lesíčka na čekanou, režie J. Brdečka, 1955). Své animační mistrovství prokázal v četných snímcích. 1972 zahájil dlouholetou úspěšnou spolupráci se spisovatelem M. Macourkem a výtvarníkem A. Bornem. Jejich sehraný autorský trojlístek podepisoval režii snímků (někdy i námět a scénář) jako Macourek – Born – Doubrava. Satirické morality i populární humorné příběhy pro děti z tvůrčí dílny této trojice patří k vrcholným snímkům tzv. české školy animovaného filmu, získaly řadu prestižních ocenění na festivalech (Oberhausen, Teherán, Ottawa, Tampere ad.) i úspěch u publika. S osobitým humorem a bez zbytečného moralizování autoři kritizovali lidské chyby v nadsázce tematické, výtvarné i pohybové. První snímek Co kdyby... (1972) vypráví o lidech, kteří z obavy před možnými důsledky svých činů raději nedělají nic. Anekdota Ze života ptáků (1973) byl absurdní příběh o ženě, která díky získané schopnosti létat na chvíli unikla stereotypům svého postavení v rodině. Následující snímek Nesmysl (1974) ironizoval vztahy mezi lidmi s fantazií a těmi, kteří ji postrádají. Hugo a Bobo (1975) je příběhem o člověku a jeho psu, ale i kritikou kariérismu a zrady přátelství. Úplatkářství, které se šíří jako lavina, zesměšnili autoři ve snímku Cirkulace (1976). Vtipnou oslavou dětské fantazie a kritikou omezenosti některých dospělých se stal film Ze života dětí (1977). Kriminální groteska Mindrák (1981) vyprávěla o vzdělaném a kultivovaném psovi a jeho primitivním pánovi. Nejen dětem byla určena satira O Matyldě s náhradní hlavou (1985), v níž si holčička poslušně zaplnila hlavu zbytečnými informacemi. Velkou popularitu přinesl autorskému trojlístku kreslený seriál pro děti o žácích 3. B Machovi a Šebestové a jejich kouzelném sluchátku. 1976–84 vzniklo třináct dílů seriálu: O utrženém sluchátku, Školní výlet, Člověk neandrtálský, Kropáček má angínu, Zoologická zahrada, Piráti, Přírodní zákony, Vzorné chování, Páni tvorstva, Oběť pro kamaráda, Policejní pes, Ukradené sluchátko a Jak Mach a Šebestová hlídali dítě. 1985 byl ze seriálu sestaven celovečerní film Mach a Šebestová k tabuli! Dalším populárním seriálem pro děti se staly příběhy o podnikavé orangutaní slečně, opičce a jejích zvířecích přátelích ze zoologické zahrady Žofka a její dobrodružství (1986–88). První samostatnou režii, kreslenou pohádku O chlapečkovi, který se stal kredencí, dokončil D. až 1989, podle námětu M. Macourka s A. Bornem jako výtvarníkem. Společně s Cecílií Dvořákovou režíroval D. třináctidílný kreslený seriál pro děti Kocour Vavřinec a jeho přátelé (1992).

D. patřil k předním českým animátorům a režisérům. Kreslířským mistrovstvím, smyslem pro pohybovou a výtvarnou karikaturu i schopností přizpůsobit se rukopisu a umělecké stylizaci různých výtvarníků (např. A. Born, M. Štěpánek, J. Čapek, Z. Miler, J. Lada, J. Effel, K. Lhoták) výrazně přispěl k vysoké úrovni tzv. české školy animovaného filmu.

D: výběr: Andělský kabát (režie E. Hofman); Vzducholoď a láska (režie J. Brdečka), 1948; O pejskovi a kočičce jak myli podlahu (režie E. Hofman), 1950; Jak si pejsek roztrhl kalhoty (režie E. Hofman); Jak si pejsek s kočičkou dělali dort (režie E. Hofman); O pyšné noční košilce (režie E. Hofman), 1951; Hrnečku vař! (režie V. Bedřich), 1953; Čert a Káča (režie V. Bedřich), 1955; Jak krtek ke kalhotkám přišel (režie Z. Miler); Stvoření světa (režie E. Hofman), 1957; Jak sluníčko vrátilo štěňátku vodu (režie Z. Miler), 1960; Člověk je tvor společenský (režie J. Kábrt); O nejbohatším vrabci na světě (režie Z. Miler); Pošťácká pohádka (režie E. Hofman), 1961; Doktorská pohádka (režie E. Hofman); Špatně namalovaná slepice (režie J. Brdečka), 1963; Slóvce M (režie J. Brdečka), 1964; Dezertér (režie J. Brdečka); Dvojník (režie V. Bedřich), 1965; Do lesíčka na čekanou (režie J. Brdečka), 1966; Sametka (režie Z. Miler), 1967; Metamorfeus (režie J. Brdečka); Krtek a zelená hvězda (režie Z. Miler); Krtek zahradníkem (režie Z. Miler), 1969; Jsouc na řece mlynář jeden (režie J. Brdečka), 1971; Kamenáč Bill a ohromní moskyti (režie V. Bedřich); Co kdyby... (režie Macourek – Born – Doubrava); Kamenáč Bill a jeho přepevné laso (režie V. Bedřich); Půlnoční dezertéři (režie Z. Smetana); Tulácká pohádka (režie E. Hofman), 1972; Ušatá Cecílie (režie P. Řezníčková), 1973; Tvář (režie J. Brdečka); Horníkova růže (režie J. Brdečka), 1974; Kaštanka (režie V. Bedřich), 1976; Muž, který dovedl lítat (režie V. Bedřich), 1979; Mindrák (režie Macourek – Born – Doubrava), 1981; O chlapečkovi, který se stal kredencí (režie J. Doubrava), 1989; O vodovodu, který zpíval v opeře (režie Macourek – Born – Doubrava), 1990.

L: K. Pošová, Ze života ptáků, in: Film a doba 21, únor 1975, č. 2, s. 117 až 119; J. D.–H. Fridrichová, Zastavení s animátorem J. D., in: Kino 31, 1976, č. 11, s. 2; T. Brdečková, M B D po třinácti letech, in: Film a doba 32, duben 1986, č. 4, s. 237–239; J. D.–M. Čaňková, 7krát pro J. D., in: Záběr 19, 26. 8. 1986, č. 17, s. 7; -jabl- (V. Jablonská), Nový seriál trojice Macourek – Born – Doubrava, in: Zpravodaj československého filmu 13, 1987, č. 6, s. 7–12.

Michaela Mertová