Biografický slovník
DOUBRAVSKÝ Alois 19.6.1867-4.9.1924: Porovnání verzí
(DOUBRAVSKÝ_Alois_19.6.1867-4.9.1924) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 19.6.1867 | | datum narození = 19.6.1867 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Doubravčice u Českého Brodu |
| datum úmrtí = 4.9.1924 | | datum úmrtí = 4.9.1924 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Středokluky u Prahy |
| povolání = 78- Hudební interpret | | povolání = 78- Hudební interpret | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''DOUBRAVSKÝ, Alois''' ''(vl. jm. Staněk), * 19. 6. 1867 Doubravčice u Českého Brodu, † 4. 9. 1924 Středokluky u Prahy, operní pěvec, pedagog'' | ||
| + | |||
| + | Byl nejstarším ze čtyř dětí domkáře. Do 1886 studoval na nižší | ||
| + | reálce a učitelském ústavu v Praze. Složil zkoušku učitelské | ||
| + | způsobilosti a učil jedenáct let na obecných školách ve Velkém | ||
| + | Přítočně, Stodůlkách a ve Středoklukách. Tam se 1890 oženil | ||
| + | s Alžbětou, roz. Holoubkovou, dcerou rolníka a divadelní | ||
| + | ochotnicí, s níž vychoval pět dětí. V obci založil Sokol, pěvecký a hudební kroužek a organizoval divadlo. Od dětství vynikal ve zpěvu a hrál na několik nástrojů. Zpěvu se učil v pražské | ||
| + | škole F. Pivody a navštěvoval operní představení v Národním | ||
| + | divadle (ND), v nichž i statoval. Využil nabídky Jana Pištěka, | ||
| + | ředitele divadelní společnosti z Královských Vinohrad, který | ||
| + | v sezoně 1897/98 řídil brněnské české ND, a vystoupil poprvé | ||
| + | v Brně 1897 v roli Dalibora. Úspěšný pohostinský debut | ||
| + | v dnes zaniklém divadle ve Veveří ulici mu zajistil angažmá, | ||
| + | avšak pro operní dráhu se definitivně rozhodl až po dlouhodobé učitelské dovolené. S výjimkou sezon 1898/99 a | ||
| + | 1901/02, kdy působil v plzeňské opeře a stal se posilou souboru (v seznamu účinkujících pod jménem Josef D.; vystupoval i jako Staněk-D.), setrval v opeře brněnské, jíž se věnoval | ||
| + | s plným nasazením a odmítl zahraniční nabídku z Hamburku. | ||
| + | 1908 dostal výpověď pro nemoc a časté indispozice a aktivní | ||
| + | pěvecké dráhy zanechal. Do 1913 jen příležitostně hostoval, | ||
| + | učil zpěvu v hudební škole Besedy brněnské či soukromě a do | ||
| + | 1915 pracoval v kanceláři Družstva brněnského ND. Po | ||
| + | vzniku republiky vstoupil znovu do školské služby. Učil ve | ||
| + | Velkých Číčovicích a spravoval školu ve Středoklukách, kde | ||
| + | dožil. | ||
| + | |||
| + | D. hrdinný tenor zaujal výbornou technikou a čistotou intonace, | ||
| + | hlasovou vyrovnaností, herecký projev umírněností. | ||
| + | Vystoupil v tisícovce představení a nastudoval více než šedesát | ||
| + | rolí. Byl znám jako smetanovský pěvec, hlavní role vytvořil ve | ||
| + | všech jeho operách (Jíra, Jeník, Dalibor, Šťáhlav, Lukáš, Ladislav | ||
| + | a Vítek). Do D. repertoáru patřily významné role z díla | ||
| + | Dvořákova, Foersterova, Fibichova, Kovařovicova či italského, | ||
| + | francouzského a ruského operního repertoáru, uváděné v Brně | ||
| + | česky poprvé. Zvládl i funkci ředitele scény, když předchůdce | ||
| + | F. Lacina pro neshody či nemoc rozpustil 1903 divadelní soubor | ||
| + | a D. vyhrál konkurs na vedení divadla 1903/04. Vyhověl | ||
| + | snahám Družstva a úspěšně zasáhl do činoherního repertoáru, | ||
| + | z něhož zmizely frašky a v němž nová dramaturgie uvedla na | ||
| + | scénu významná díla jako např. Gorkého ''Na dně'', Hauptmannovy | ||
| + | ''Tkalce'', Zeyerovu legendu ''Pod jabloní'' či ''Pasekáře'' F. Sokola-Tůmy. Řízení divadla D. nepřineslo ani popularitu ani důvěru, proto se po roce funkce vzdal. | ||
| + | |||
| + | K D. nejvýraznějším činům patřilo první uvedení opery L. Janáčka ''Její pastorkyňa'' (1904) s dirigentem C. M. Hrazdirou, v němž zpíval Lacu. Role D. provázela i v dalších letech. Nastudoval i přepracovanou verzi díla, která zazněla 1906 na zájezdě | ||
| + | brněnské opery v Moravské Ostravě, později i Brně. | ||
| + | Časté vystupování D. vyčerpávalo, odříkal představení, trpěl | ||
| + | chorobou hlasivek a těžkým revmatismem. Brněnské obecenstvo | ||
| + | ho slyšelo naposledy 1908 v roli Ladislava (B. Smetana, | ||
| + | ''Dvě vdovy''). Byl pohřben v Černovičkách u Středokluk. Z dětí | ||
| + | vynikl '''Stanislav D.-Staněk''' (1895–1933), herec, zpěvák, | ||
| + | sbormistr a dirigent ND v Brně (1917–1925) a šéf opery v rumunské | ||
| + | Kluži (1925–1931). | ||
| + | |||
| + | '''D:''' role: Princ (A. Dvořák, Rusalka); Dimitrij (A. Dvořák, Dimitrij); | ||
| + | Mánek (J. B. Foerster, Eva); Ctirad (Z. Fibich, Šárka); Kozina (K. Kovařovic, | ||
| + | Psohlavci); Samson (C. Saint-Saëns, Samson a Dalila); Florestan | ||
| + | (L. van Beethoven, Fidelio); Rudolf (G. Puccini, Bohéma); Pinkerton (G. | ||
| + | Puccini, Madame Butterfly); Othello (G. Verdi, Othello); Richard (G. Verdi, | ||
| + | Maškarní ples); Hoffmann (J. Offenbach, Hoffmannovy povídky); | ||
| + | Faust (Ch. Gounod, Faust); Don José (G. Bizet, Carmen); Lenskij (P. I. | ||
| + | Čajkovskij, Evžen Oněgin); Heřman (P. I. Čajkovskij, Piková dáma). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' ODS, s. 701; HS 1, s. 260; Slezsko 10, s. 54–55 (kde neúplné soupisy | ||
| + | literatury), výběr: Venkov 10. 9. 1924 (nekrolog); K. Tauš, K padesátiletému | ||
| + | jubileu českého divadla v Brně (1884–1934), 1934, passim; Svobodné | ||
| + | slovo (Brno) 12. 9. 1954; A. Javorin, Pražské arény. Lidová divadla pražská | ||
| + | v minulém století, 1958, s. 252; J. Knap, Umělcové na pouti. České divadelní | ||
| + | společnosti v 19. století, 1961, s. 248 a rejstřík; Sto let českého divadla | ||
| + | v Plzni 1865–1965, 1965, s. 287; A. Němcová, Profil brněnské opery | ||
| + | v kontextu s dějinami českého divadla v Brně v letech 1894–1904, 1971 | ||
| + | (disertační práce Filozofické fakulty MU Brno); J. Mazurek, Pobyt opery | ||
| + | brněnského ND v Ostravě roku 1906, in: Sborník prací Pedagogické fakulty | ||
| + | v Ostravě, D–14, 1978, s. 93–101 (s neúplným soupisem literatury); | ||
| + | J. Tyrrell, Janáček’s operas. A Documentary Account, London 1992 (korespondence | ||
| + | s L. Janáčkem); Malá encyklopedie české opery, 1999, s. 60; | ||
| + | Postavy brněnského jeviště 3, 1994, s. 381–382 (s neúplným soupisem rolí | ||
| + | a literatury); Česká divadla, 2000, s. 81. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' SOA Praha, matrika narozených římskokatolického farního úřadu Hradešín, | ||
| + | inv. č. 25, 1862–1905, fol. 132; Archiv ND Brno, A. S.-D., anonymní | ||
| + | nedatovaný čtyřstránkový rukopis; Ústav hudební vědy Filozofické | ||
| + | fakulty MU Brno, dvoustránkový životopis A. S.-D. sepsaný synem A. S. | ||
| + | |||
| + | Svatava Přibáňová, Gustav Novotný | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:78- Hudební interpret]] | [[Kategorie:78- Hudební interpret]] | ||
[[Kategorie:1867]] | [[Kategorie:1867]] | ||
| + | [[Kategorie:Doubravčice]] | ||
[[Kategorie:1924]] | [[Kategorie:1924]] | ||
| + | [[Kategorie:Středokluky]] | ||
Verze z 6. 2. 2017, 21:49
| Alois DOUBRAVSKÝ | |
 | |
| Narození | 19.6.1867 |
|---|---|
| Místo narození | Doubravčice u Českého Brodu |
| Úmrtí | 4.9.1924 |
| Místo úmrtí | Středokluky u Prahy |
| Povolání | 78- Hudební interpret |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45769 |
DOUBRAVSKÝ, Alois (vl. jm. Staněk), * 19. 6. 1867 Doubravčice u Českého Brodu, † 4. 9. 1924 Středokluky u Prahy, operní pěvec, pedagog
Byl nejstarším ze čtyř dětí domkáře. Do 1886 studoval na nižší reálce a učitelském ústavu v Praze. Složil zkoušku učitelské způsobilosti a učil jedenáct let na obecných školách ve Velkém Přítočně, Stodůlkách a ve Středoklukách. Tam se 1890 oženil s Alžbětou, roz. Holoubkovou, dcerou rolníka a divadelní ochotnicí, s níž vychoval pět dětí. V obci založil Sokol, pěvecký a hudební kroužek a organizoval divadlo. Od dětství vynikal ve zpěvu a hrál na několik nástrojů. Zpěvu se učil v pražské škole F. Pivody a navštěvoval operní představení v Národním divadle (ND), v nichž i statoval. Využil nabídky Jana Pištěka, ředitele divadelní společnosti z Královských Vinohrad, který v sezoně 1897/98 řídil brněnské české ND, a vystoupil poprvé v Brně 1897 v roli Dalibora. Úspěšný pohostinský debut v dnes zaniklém divadle ve Veveří ulici mu zajistil angažmá, avšak pro operní dráhu se definitivně rozhodl až po dlouhodobé učitelské dovolené. S výjimkou sezon 1898/99 a 1901/02, kdy působil v plzeňské opeře a stal se posilou souboru (v seznamu účinkujících pod jménem Josef D.; vystupoval i jako Staněk-D.), setrval v opeře brněnské, jíž se věnoval s plným nasazením a odmítl zahraniční nabídku z Hamburku. 1908 dostal výpověď pro nemoc a časté indispozice a aktivní pěvecké dráhy zanechal. Do 1913 jen příležitostně hostoval, učil zpěvu v hudební škole Besedy brněnské či soukromě a do 1915 pracoval v kanceláři Družstva brněnského ND. Po vzniku republiky vstoupil znovu do školské služby. Učil ve Velkých Číčovicích a spravoval školu ve Středoklukách, kde dožil.
D. hrdinný tenor zaujal výbornou technikou a čistotou intonace, hlasovou vyrovnaností, herecký projev umírněností. Vystoupil v tisícovce představení a nastudoval více než šedesát rolí. Byl znám jako smetanovský pěvec, hlavní role vytvořil ve všech jeho operách (Jíra, Jeník, Dalibor, Šťáhlav, Lukáš, Ladislav a Vítek). Do D. repertoáru patřily významné role z díla Dvořákova, Foersterova, Fibichova, Kovařovicova či italského, francouzského a ruského operního repertoáru, uváděné v Brně česky poprvé. Zvládl i funkci ředitele scény, když předchůdce F. Lacina pro neshody či nemoc rozpustil 1903 divadelní soubor a D. vyhrál konkurs na vedení divadla 1903/04. Vyhověl snahám Družstva a úspěšně zasáhl do činoherního repertoáru, z něhož zmizely frašky a v němž nová dramaturgie uvedla na scénu významná díla jako např. Gorkého Na dně, Hauptmannovy Tkalce, Zeyerovu legendu Pod jabloní či Pasekáře F. Sokola-Tůmy. Řízení divadla D. nepřineslo ani popularitu ani důvěru, proto se po roce funkce vzdal.
K D. nejvýraznějším činům patřilo první uvedení opery L. Janáčka Její pastorkyňa (1904) s dirigentem C. M. Hrazdirou, v němž zpíval Lacu. Role D. provázela i v dalších letech. Nastudoval i přepracovanou verzi díla, která zazněla 1906 na zájezdě brněnské opery v Moravské Ostravě, později i Brně. Časté vystupování D. vyčerpávalo, odříkal představení, trpěl chorobou hlasivek a těžkým revmatismem. Brněnské obecenstvo ho slyšelo naposledy 1908 v roli Ladislava (B. Smetana, Dvě vdovy). Byl pohřben v Černovičkách u Středokluk. Z dětí vynikl Stanislav D.-Staněk (1895–1933), herec, zpěvák, sbormistr a dirigent ND v Brně (1917–1925) a šéf opery v rumunské Kluži (1925–1931).
D: role: Princ (A. Dvořák, Rusalka); Dimitrij (A. Dvořák, Dimitrij); Mánek (J. B. Foerster, Eva); Ctirad (Z. Fibich, Šárka); Kozina (K. Kovařovic, Psohlavci); Samson (C. Saint-Saëns, Samson a Dalila); Florestan (L. van Beethoven, Fidelio); Rudolf (G. Puccini, Bohéma); Pinkerton (G. Puccini, Madame Butterfly); Othello (G. Verdi, Othello); Richard (G. Verdi, Maškarní ples); Hoffmann (J. Offenbach, Hoffmannovy povídky); Faust (Ch. Gounod, Faust); Don José (G. Bizet, Carmen); Lenskij (P. I. Čajkovskij, Evžen Oněgin); Heřman (P. I. Čajkovskij, Piková dáma).
L: ODS, s. 701; HS 1, s. 260; Slezsko 10, s. 54–55 (kde neúplné soupisy literatury), výběr: Venkov 10. 9. 1924 (nekrolog); K. Tauš, K padesátiletému jubileu českého divadla v Brně (1884–1934), 1934, passim; Svobodné slovo (Brno) 12. 9. 1954; A. Javorin, Pražské arény. Lidová divadla pražská v minulém století, 1958, s. 252; J. Knap, Umělcové na pouti. České divadelní společnosti v 19. století, 1961, s. 248 a rejstřík; Sto let českého divadla v Plzni 1865–1965, 1965, s. 287; A. Němcová, Profil brněnské opery v kontextu s dějinami českého divadla v Brně v letech 1894–1904, 1971 (disertační práce Filozofické fakulty MU Brno); J. Mazurek, Pobyt opery brněnského ND v Ostravě roku 1906, in: Sborník prací Pedagogické fakulty v Ostravě, D–14, 1978, s. 93–101 (s neúplným soupisem literatury); J. Tyrrell, Janáček’s operas. A Documentary Account, London 1992 (korespondence s L. Janáčkem); Malá encyklopedie české opery, 1999, s. 60; Postavy brněnského jeviště 3, 1994, s. 381–382 (s neúplným soupisem rolí a literatury); Česká divadla, 2000, s. 81.
P: SOA Praha, matrika narozených římskokatolického farního úřadu Hradešín, inv. č. 25, 1862–1905, fol. 132; Archiv ND Brno, A. S.-D., anonymní nedatovaný čtyřstránkový rukopis; Ústav hudební vědy Filozofické fakulty MU Brno, dvoustránkový životopis A. S.-D. sepsaný synem A. S.
Svatava Přibáňová, Gustav Novotný
