DRÁŽĎAN Mikuláš z ?1360-?1417: Porovnání verzí

Z Personal
(DRÁŽĎAN_z_Mikuláš_1370-0.0.1417)
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Mikuláš DRÁŽĎAN z
+
| jméno = Mikuláš z DRÁŽĎAN
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1370
+
| datum narození = 2. polovina 14. století
 
| místo narození =  
 
| místo narození =  
| datum úmrtí = 0.0.1417
+
| datum úmrtí = asi 1417
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Míšeň (Německo)
 
| povolání = 46- Představitel povstání do r. 1848
 
| povolání = 46- Představitel povstání do r. 1848
 
49- Náboženský nebo církevní činitel
 
49- Náboženský nebo církevní činitel
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Mikuláš DRÁŽĎAN z
+
}}
 +
'''z DRÁŽĎAN, Mikuláš''', ''* 2. polovina 14. století, † asi 1417 Míšeň (Německo), kněz, církevní reformátor''
 +
 
 +
Mistr svobodných umění, bakalář církevního práva, husitský
 +
ideolog. Doba a místo jeho narození nejsou známy, neví se
 +
ani, kde se vzdělával a působil před 1412. Je doloženo, že mládí
 +
prožil ve městě, kde byla katedrála, snad v Míšni. Hypotézu
 +
(F. M. Bartoš) o jeho pražském původu nelze prameny doložit. Snad studoval na pražské univerzitě a opustil ji po vydání Dekretu kutnohorského 1409. (Naznačuje to jeho znalost
 +
spisů Johna Viklefa a Matěje z Janova.) 1412 byl v Praze, kam
 +
nejspíše přišel s učiteli školy u sv. Kříže v Drážďanech, kteří
 +
byli po zákazu výuky bible dekretem vydaným míšeňským biskupem
 +
Rudolfem von Planitz 1411 vypovězeni z míšeňské
 +
diecéze. Drážďanským mistrům (vedle Mikuláše též Petr z D.
 +
a Friedrich Epinge) poskytla pražská univerzita útočiště v burze U Černé růže Na Příkopech, kde založili školu (působila 1412–16). Snadno navázali kontakty s Husovou stranou na
 +
univerzitě a připojili se k obhájcům Viklefova učení. D. současně kázal v kostele sv. Michala na Starém Městě pražském, kde působil rovněž Jakoubek ze Stříbra, později u sv. Martina
 +
ve zdi. Ještě ostřeji nežli Jakoubek vystupoval proti svatokupectví
 +
a rozmařilému životu kléru. Jeho projevy vynikaly ironickými
 +
poznámkami a výzvami k odnětí majetku kněžím.
 +
Své kritické názory šířil mezi většinou negramotným obyvatelstvem
 +
Prahy také pomocí názorných obrazů, které byly nošeny
 +
v procesích, na nichž znázorňoval rozdíly mezi učením
 +
a životem Kristovým a životem soudobé církevní hierarchie
 +
a stavěl proti sobě církev prvotní a církev své doby (''Tabulae''
 +
''novi et veteris coloris''). Stal se blízkým spolu pracovníkem Jakoubka ze Stříbra. Spolu s ním také zřejmě zdůvodnil a zaváděl 1414 přijímání z kalicha i pro laiky. Na podzim 1415
 +
se však zřejmě pro své extrémní názory dostal do izolace a nakonec
 +
byl nucen opustit Prahu. Působil pak v Německu. Mezi
 +
1416–19 (pravděpodobně 1417) byl odsouzen jako kacíř
 +
a upálen v Míšni.
 +
 
 +
Byl autorem řady spisů (H. Kaminsky jich eviduje 18, u dalších devíti je autorství pravděpodobné). K nejvýznamnějším patřil cyklus kázání ''Quaerite primum regnum dei a Dialogus de''
 +
''purgatorio'' ze září nebo října 1415. Rozvíjel především problematiku chudoby, majetku, svatokupectví, kněžské moci, odmítal uctívání relikvií a světců (ve spisu ''De reliquiis et de''
 +
''veneratione sanctorum''), obhajoval přijímání z kalicha pro laiky.
 +
 
 +
Ostře kritizoval zkaženou církev a duchovenstvo a vyvozoval
 +
společenské důsledky z jejich působení. Absolutní ideál viděl
 +
v chudobě. Podrobný rozbor jeho díla prokázal prolínání
 +
valdenského učení s Viklefovou kritikou církve a teorií nápravy daného společenského vztahu (J. Nechutová).
 +
 
 +
'''L:''' J. Sedlák, M. z D., 1914; J. Pekař, Žižka a jeho doba 1, 1927, s. 1–31;
 +
F. M. Bartoš, Husitství a cizina, 1931, rejstřík; H. Kaminsky, The History
 +
of the Hussite Revolution, Berkeley – Los Angeles 1967, rejstřík; R. Kalivoda,
 +
Husitská ideologie, 1961, rejstřík; J. Nechutová, Bernard z Clairvaux
 +
v díle M. z D., in: SPFFBU 1965, E 10; táž, Místo M. z D. v raném reformačním
 +
myšlení. Příspěvek k výkladu nauky, 1967.
 +
 
 +
'''P:''' Nicolas de Dresda, Querite primum regnum Dei, J. Nechutová (ed.),
 +
1967; Nicolai Dresdensis, Expositio super Pater noster, J. Nechutová –
 +
R. Cegna (ed.), Mediaevalia Philosophica Polonorum 30, Wrocłav 1990;
 +
H. Kaminsky, Master Nicholas of Dresden, The Old Color and the New,
 +
in: Transactions of the American Philosophical Society, NS 55, 1, 1965,
 +
s. 5–28.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/36319 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
 
 +
Marie Bláhová
 +
 
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:46- Představitel povstání do r. 1848]]
 
[[Kategorie:46- Představitel povstání do r. 1848]]
 
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
 
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
  
[[Kategorie:1370]]
+
[[Kategorie:1360]]
 
[[Kategorie:1417]]
 
[[Kategorie:1417]]
 +
[[Kategorie:Míšeň]]

Verze z 14. 7. 2018, 20:38

Mikuláš z DRÁŽĎAN
Narození 2. polovina 14. století
Úmrtí asi 1417
Místo úmrtí Míšeň (Německo)
Povolání

46- Představitel povstání do r. 1848

49- Náboženský nebo církevní činitel
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=52635

z DRÁŽĎAN, Mikuláš, * 2. polovina 14. století, † asi 1417 Míšeň (Německo), kněz, církevní reformátor

Mistr svobodných umění, bakalář církevního práva, husitský ideolog. Doba a místo jeho narození nejsou známy, neví se ani, kde se vzdělával a působil před 1412. Je doloženo, že mládí prožil ve městě, kde byla katedrála, snad v Míšni. Hypotézu (F. M. Bartoš) o jeho pražském původu nelze prameny doložit. Snad studoval na pražské univerzitě a opustil ji po vydání Dekretu kutnohorského 1409. (Naznačuje to jeho znalost spisů Johna Viklefa a Matěje z Janova.) 1412 byl v Praze, kam nejspíše přišel s učiteli školy u sv. Kříže v Drážďanech, kteří byli po zákazu výuky bible dekretem vydaným míšeňským biskupem Rudolfem von Planitz 1411 vypovězeni z míšeňské diecéze. Drážďanským mistrům (vedle Mikuláše též Petr z D. a Friedrich Epinge) poskytla pražská univerzita útočiště v burze U Černé růže Na Příkopech, kde založili školu (působila 1412–16). Snadno navázali kontakty s Husovou stranou na univerzitě a připojili se k obhájcům Viklefova učení. D. současně kázal v kostele sv. Michala na Starém Městě pražském, kde působil rovněž Jakoubek ze Stříbra, později u sv. Martina ve zdi. Ještě ostřeji nežli Jakoubek vystupoval proti svatokupectví a rozmařilému životu kléru. Jeho projevy vynikaly ironickými poznámkami a výzvami k odnětí majetku kněžím. Své kritické názory šířil mezi většinou negramotným obyvatelstvem Prahy také pomocí názorných obrazů, které byly nošeny v procesích, na nichž znázorňoval rozdíly mezi učením a životem Kristovým a životem soudobé církevní hierarchie a stavěl proti sobě církev prvotní a církev své doby (Tabulae novi et veteris coloris). Stal se blízkým spolu pracovníkem Jakoubka ze Stříbra. Spolu s ním také zřejmě zdůvodnil a zaváděl 1414 přijímání z kalicha i pro laiky. Na podzim 1415 se však zřejmě pro své extrémní názory dostal do izolace a nakonec byl nucen opustit Prahu. Působil pak v Německu. Mezi 1416–19 (pravděpodobně 1417) byl odsouzen jako kacíř a upálen v Míšni.

Byl autorem řady spisů (H. Kaminsky jich eviduje 18, u dalších devíti je autorství pravděpodobné). K nejvýznamnějším patřil cyklus kázání Quaerite primum regnum dei a Dialogus de purgatorio ze září nebo října 1415. Rozvíjel především problematiku chudoby, majetku, svatokupectví, kněžské moci, odmítal uctívání relikvií a světců (ve spisu De reliquiis et de veneratione sanctorum), obhajoval přijímání z kalicha pro laiky.

Ostře kritizoval zkaženou církev a duchovenstvo a vyvozoval společenské důsledky z jejich působení. Absolutní ideál viděl v chudobě. Podrobný rozbor jeho díla prokázal prolínání valdenského učení s Viklefovou kritikou církve a teorií nápravy daného společenského vztahu (J. Nechutová).

L: J. Sedlák, M. z D., 1914; J. Pekař, Žižka a jeho doba 1, 1927, s. 1–31; F. M. Bartoš, Husitství a cizina, 1931, rejstřík; H. Kaminsky, The History of the Hussite Revolution, Berkeley – Los Angeles 1967, rejstřík; R. Kalivoda, Husitská ideologie, 1961, rejstřík; J. Nechutová, Bernard z Clairvaux v díle M. z D., in: SPFFBU 1965, E 10; táž, Místo M. z D. v raném reformačním myšlení. Příspěvek k výkladu nauky, 1967.

P: Nicolas de Dresda, Querite primum regnum Dei, J. Nechutová (ed.), 1967; Nicolai Dresdensis, Expositio super Pater noster, J. Nechutová – R. Cegna (ed.), Mediaevalia Philosophica Polonorum 30, Wrocłav 1990; H. Kaminsky, Master Nicholas of Dresden, The Old Color and the New, in: Transactions of the American Philosophical Society, NS 55, 1, 1965, s. 5–28.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Marie Bláhová