DRÁŽĎAN Mikuláš z ?1360-?1417: Porovnání verzí
(DRÁŽĎAN_z_Mikuláš_1370-0.0.1417) |
|||
Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Mikuláš DRÁŽĎAN z | | jméno = Mikuláš DRÁŽĎAN z | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
− | | datum narození = | + | | datum narození = 2. polovina 14. století |
| místo narození = | | místo narození = | ||
− | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = asi 1417 |
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Míšeň (Německo) |
| povolání = 46- Představitel povstání do r. 1848 | | povolání = 46- Představitel povstání do r. 1848 | ||
49- Náboženský nebo církevní činitel | 49- Náboženský nebo církevní činitel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''z DRÁŽĎAN, Mikuláš''', ''* 2. polovina 14. století, † asi 1417 Míšeň (Německo), kněz, církevní reformátor'' | ||
+ | |||
+ | Mistr svobodných umění, bakalář církevního práva, husitský | ||
+ | ideolog. Doba a místo jeho narození nejsou známy, neví se | ||
+ | ani, kde se vzdělával a působil před 1412. Je doloženo, že mládí | ||
+ | prožil ve městě, kde byla katedrála, snad v Míšni. Hypotézu | ||
+ | (F. M. Bartoš) o jeho pražském původu nelze prameny doložit. Snad studoval na pražské univerzitě a opustil ji po vydání Dekretu kutnohorského 1409. (Naznačuje to jeho znalost | ||
+ | spisů Johna Viklefa a Matěje z Janova.) 1412 byl v Praze, kam | ||
+ | nejspíše přišel s učiteli školy u sv. Kříže v Drážďanech, kteří | ||
+ | byli po zákazu výuky bible dekretem vydaným míšeňským biskupem | ||
+ | Rudolfem von Planitz 1411 vypovězeni z míšeňské | ||
+ | diecéze. Drážďanským mistrům (vedle Mikuláše též Petr z D. | ||
+ | a Friedrich Epinge) poskytla pražská univerzita útočiště v burze U Černé růže Na Příkopech, kde založili školu (působila 1412–16). Snadno navázali kontakty s Husovou stranou na | ||
+ | univerzitě a připojili se k obhájcům Viklefova učení. D. současně kázal v kostele sv. Michala na Starém Městě pražském, kde působil rovněž Jakoubek ze Stříbra, později u sv. Martina | ||
+ | ve zdi. Ještě ostřeji nežli Jakoubek vystupoval proti svatokupectví | ||
+ | a rozmařilému životu kléru. Jeho projevy vynikaly ironickými | ||
+ | poznámkami a výzvami k odnětí majetku kněžím. | ||
+ | Své kritické názory šířil mezi většinou negramotným obyvatelstvem | ||
+ | Prahy také pomocí názorných obrazů, které byly nošeny | ||
+ | v procesích, na nichž znázorňoval rozdíly mezi učením | ||
+ | a životem Kristovým a životem soudobé církevní hierarchie | ||
+ | a stavěl proti sobě církev prvotní a církev své doby (''Tabulae'' | ||
+ | ''novi et veteris coloris''). Stal se blízkým spolu pracovníkem Jakoubka ze Stříbra. Spolu s ním také zřejmě zdůvodnil a zaváděl 1414 přijímání z kalicha i pro laiky. Na podzim 1415 | ||
+ | se však zřejmě pro své extrémní názory dostal do izolace a nakonec | ||
+ | byl nucen opustit Prahu. Působil pak v Německu. Mezi | ||
+ | 1416–19 (pravděpodobně 1417) byl odsouzen jako kacíř | ||
+ | a upálen v Míšni. | ||
+ | |||
+ | Byl autorem řady spisů (H. Kaminsky jich eviduje 18, u dalších devíti je autorství pravděpodobné). K nejvýznamnějším patřil cyklus kázání ''Quaerite primum regnum dei a Dialogus de'' | ||
+ | ''purgatorio'' ze září nebo října 1415. Rozvíjel především problematiku chudoby, majetku, svatokupectví, kněžské moci, odmítal uctívání relikvií a světců (ve spisu ''De reliquiis et de'' | ||
+ | ''veneratione sanctorum''), obhajoval přijímání z kalicha pro laiky. | ||
+ | |||
+ | Ostře kritizoval zkaženou církev a duchovenstvo a vyvozoval | ||
+ | společenské důsledky z jejich působení. Absolutní ideál viděl | ||
+ | v chudobě. Podrobný rozbor jeho díla prokázal prolínání | ||
+ | valdenského učení s Viklefovou kritikou církve a teorií nápravy daného společenského vztahu (J. Nechutová). | ||
+ | |||
+ | '''L:''' J. Sedlák, M. z D., 1914; J. Pekař, Žižka a jeho doba 1, 1927, s. 1–31; | ||
+ | F. M. Bartoš, Husitství a cizina, 1931, rejstřík; H. Kaminsky, The History | ||
+ | of the Hussite Revolution, Berkeley – Los Angeles 1967, rejstřík; R. Kalivoda, | ||
+ | Husitská ideologie, 1961, rejstřík; J. Nechutová, Bernard z Clairvaux | ||
+ | v díle M. z D., in: SPFFBU 1965, E 10; táž, Místo M. z D. v raném reformačním | ||
+ | myšlení. Příspěvek k výkladu nauky, 1967. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Nicolas de Dresda, Querite primum regnum Dei, J. Nechutová (ed.), | ||
+ | 1967; Nicolai Dresdensis, Expositio super Pater noster, J. Nechutová – | ||
+ | R. Cegna (ed.), Mediaevalia Philosophica Polonorum 30, Wrocłav 1990; | ||
+ | H. Kaminsky, Master Nicholas of Dresden, The Old Color and the New, | ||
+ | in: Transactions of the American Philosophical Society, NS 55, 1, 1965, | ||
+ | s. 5–28. | ||
+ | |||
+ | Marie Bláhová | ||
+ | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:46- Představitel povstání do r. 1848]] | [[Kategorie:46- Představitel povstání do r. 1848]] | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:1360]] |
[[Kategorie:1417]] | [[Kategorie:1417]] | ||
+ | [[Kategorie:Míšeň]] |
Verze z 14. 2. 2017, 16:19
Mikuláš DRÁŽĎAN z | |
Narození | 2. polovina 14. století |
---|---|
Úmrtí | asi 1417 |
Místo úmrtí | Míšeň (Německo) |
Povolání |
46- Představitel povstání do r. 1848 49- Náboženský nebo církevní činitel |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=52635 |
z DRÁŽĎAN, Mikuláš, * 2. polovina 14. století, † asi 1417 Míšeň (Německo), kněz, církevní reformátor
Mistr svobodných umění, bakalář církevního práva, husitský ideolog. Doba a místo jeho narození nejsou známy, neví se ani, kde se vzdělával a působil před 1412. Je doloženo, že mládí prožil ve městě, kde byla katedrála, snad v Míšni. Hypotézu (F. M. Bartoš) o jeho pražském původu nelze prameny doložit. Snad studoval na pražské univerzitě a opustil ji po vydání Dekretu kutnohorského 1409. (Naznačuje to jeho znalost spisů Johna Viklefa a Matěje z Janova.) 1412 byl v Praze, kam nejspíše přišel s učiteli školy u sv. Kříže v Drážďanech, kteří byli po zákazu výuky bible dekretem vydaným míšeňským biskupem Rudolfem von Planitz 1411 vypovězeni z míšeňské diecéze. Drážďanským mistrům (vedle Mikuláše též Petr z D. a Friedrich Epinge) poskytla pražská univerzita útočiště v burze U Černé růže Na Příkopech, kde založili školu (působila 1412–16). Snadno navázali kontakty s Husovou stranou na univerzitě a připojili se k obhájcům Viklefova učení. D. současně kázal v kostele sv. Michala na Starém Městě pražském, kde působil rovněž Jakoubek ze Stříbra, později u sv. Martina ve zdi. Ještě ostřeji nežli Jakoubek vystupoval proti svatokupectví a rozmařilému životu kléru. Jeho projevy vynikaly ironickými poznámkami a výzvami k odnětí majetku kněžím. Své kritické názory šířil mezi většinou negramotným obyvatelstvem Prahy také pomocí názorných obrazů, které byly nošeny v procesích, na nichž znázorňoval rozdíly mezi učením a životem Kristovým a životem soudobé církevní hierarchie a stavěl proti sobě církev prvotní a církev své doby (Tabulae novi et veteris coloris). Stal se blízkým spolu pracovníkem Jakoubka ze Stříbra. Spolu s ním také zřejmě zdůvodnil a zaváděl 1414 přijímání z kalicha i pro laiky. Na podzim 1415 se však zřejmě pro své extrémní názory dostal do izolace a nakonec byl nucen opustit Prahu. Působil pak v Německu. Mezi 1416–19 (pravděpodobně 1417) byl odsouzen jako kacíř a upálen v Míšni.
Byl autorem řady spisů (H. Kaminsky jich eviduje 18, u dalších devíti je autorství pravděpodobné). K nejvýznamnějším patřil cyklus kázání Quaerite primum regnum dei a Dialogus de purgatorio ze září nebo října 1415. Rozvíjel především problematiku chudoby, majetku, svatokupectví, kněžské moci, odmítal uctívání relikvií a světců (ve spisu De reliquiis et de veneratione sanctorum), obhajoval přijímání z kalicha pro laiky.
Ostře kritizoval zkaženou církev a duchovenstvo a vyvozoval společenské důsledky z jejich působení. Absolutní ideál viděl v chudobě. Podrobný rozbor jeho díla prokázal prolínání valdenského učení s Viklefovou kritikou církve a teorií nápravy daného společenského vztahu (J. Nechutová).
L: J. Sedlák, M. z D., 1914; J. Pekař, Žižka a jeho doba 1, 1927, s. 1–31; F. M. Bartoš, Husitství a cizina, 1931, rejstřík; H. Kaminsky, The History of the Hussite Revolution, Berkeley – Los Angeles 1967, rejstřík; R. Kalivoda, Husitská ideologie, 1961, rejstřík; J. Nechutová, Bernard z Clairvaux v díle M. z D., in: SPFFBU 1965, E 10; táž, Místo M. z D. v raném reformačním myšlení. Příspěvek k výkladu nauky, 1967.
P: Nicolas de Dresda, Querite primum regnum Dei, J. Nechutová (ed.), 1967; Nicolai Dresdensis, Expositio super Pater noster, J. Nechutová – R. Cegna (ed.), Mediaevalia Philosophica Polonorum 30, Wrocłav 1990; H. Kaminsky, Master Nicholas of Dresden, The Old Color and the New, in: Transactions of the American Philosophical Society, NS 55, 1, 1965, s. 5–28.
Marie Bláhová