DRÁŽĎAN Petr z ?-?1424: Porovnání verzí

Z Personal
(DRÁŽĎAN_z_Petr_1380-1421)
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Petr DRÁŽĎAN z
+
| jméno = Petr z DRÁŽĎAN
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1380
+
| datum narození =  
 
| místo narození =  
 
| místo narození =  
| datum úmrtí = 1421
+
| datum úmrtí = před 1425
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = snad Praha
 
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
 
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Petr DRÁŽĎAN z
+
}}
 +
'''z DRÁŽĎAN, Petr''' ''(též Petrus von Dresden, Petrus Gerticz de Dresden, Petrus Dresdensis), * ?, † před 1425 snad Praha, teolog''
 +
 
 +
Mistr svobodných umění sympatizující s husity. Datum ani
 +
místo narození nejsou známy. Hypotézy, které identifikují D.
 +
s Petrem de Dresde, který 1373 dostal bakalaureát na pražské
 +
univerzitě, nebo s Petrem Drozna, 1379 bakalářem a 1386
 +
magistrem svobodných umění, nelze spolehlivě prokázat.
 +
1409 se stal rektorem školy u sv. Kříže v Drážďanech. Rozšířenou
 +
hypotézu o tom, že přišel do Drážďan z Prahy po vydání
 +
Dekretu kutnohorského, nelze doložit. Pravděpodobně se stal
 +
rektorem ještě před příchodem pražských mistrů a studentů
 +
do Drážďan. Edikt míšeňského biskupa (1411), zakazující výuku
 +
bible a základů církevního práva na elementárních školách,
 +
znamenal konec působení D. v úřadě. Spolu s žáky a spolupracovníky proto opustil Drážďany a odešel do Žitavy,
 +
odkud asi po pěti měsících zamířil do Prahy (D. tam přišel
 +
nejpozději v létě 1412).
 +
 
 +
V Praze řídil tzv. Drážďanskou školu v burze U Černé růže.
 +
Eneáš Silvius Piccolomini (''Historia Bohemica'', kap. 35) mu sice
 +
připsal významnou úlohu v počátcích husitství v Čechách včetně
 +
podnětu k zavedení laického kalicha, ale na rozdíl od ostatních
 +
učitelů Drážďanské školy nejsou doklady pro D. veřejné
 +
působení. Není ani známo, že by se vyjádřil k některé aktuální
 +
teologické otázce té doby. Z literární činnosti jsou známy pouze ve své době populární učebnice gramatiky a přírodní filozofie (''Tractatulus grammaticalis'', ''Parvulus philosophiae naturalis'').
 +
Informace o tom, že po 1416 opustil Prahu, působil
 +
v Německu a byl pro obhajobu Viklefových článků upálen jako
 +
kacíř v řezenské diecézi, byla kritickým bádáním odmítnuta.
 +
 
 +
L: M. Uhlirz(ová), Petrus von Dresden. Ein Beitrag zur Geschichte des
 +
Laienkelchs, in: ZGLM 18, 1914, s. 227–238; H. Böhmer, Peter von Dresden,
 +
in: Neues Archiv für sächsische Geschichte 36, 1915, s. 213–227;
 +
F. M. Bartoš, Husitství a cizina, 1931, s. 127n.; H. Kaminsky, Master
 +
Nicholas of Dresden, The Old Color and the New, in: Transactions of the
 +
American Philosophical Society, Nova series 55, 1, 1965, s. 6; týž, The History
 +
of the Hussite Revolution, Berkeley – Los Angeles 1967, s. 106n.;
 +
F. Machilek, Petrus von Dresden, in: Lexikon für Theologie und Kirche 8,
 +
1999, sl. 122; F. Šmahel, Petrus von Dresden, in: Lexikon des Mittelalters,
 +
6, 1993, sl. 1973; S. Hoyer, Peter von Dresden und die Anfänge der Hussitenbewegung, in: Dresdner Hefte 19, 2001, seš. 65, s. 62–69.
 +
 
 +
Marie Bláhová
 +
 
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
 
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
  
[[Kategorie:1380]]
+
[[Kategorie:1424]]
[[Kategorie:1421]]
+
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 14. 2. 2017, 16:29

Petr z DRÁŽĎAN
Úmrtí před 1425
Místo úmrtí snad Praha
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=56819

z DRÁŽĎAN, Petr (též Petrus von Dresden, Petrus Gerticz de Dresden, Petrus Dresdensis), * ?, † před 1425 snad Praha, teolog

Mistr svobodných umění sympatizující s husity. Datum ani místo narození nejsou známy. Hypotézy, které identifikují D. s Petrem de Dresde, který 1373 dostal bakalaureát na pražské univerzitě, nebo s Petrem Drozna, 1379 bakalářem a 1386 magistrem svobodných umění, nelze spolehlivě prokázat. 1409 se stal rektorem školy u sv. Kříže v Drážďanech. Rozšířenou hypotézu o tom, že přišel do Drážďan z Prahy po vydání Dekretu kutnohorského, nelze doložit. Pravděpodobně se stal rektorem ještě před příchodem pražských mistrů a studentů do Drážďan. Edikt míšeňského biskupa (1411), zakazující výuku bible a základů církevního práva na elementárních školách, znamenal konec působení D. v úřadě. Spolu s žáky a spolupracovníky proto opustil Drážďany a odešel do Žitavy, odkud asi po pěti měsících zamířil do Prahy (D. tam přišel nejpozději v létě 1412).

V Praze řídil tzv. Drážďanskou školu v burze U Černé růže. Eneáš Silvius Piccolomini (Historia Bohemica, kap. 35) mu sice připsal významnou úlohu v počátcích husitství v Čechách včetně podnětu k zavedení laického kalicha, ale na rozdíl od ostatních učitelů Drážďanské školy nejsou doklady pro D. veřejné působení. Není ani známo, že by se vyjádřil k některé aktuální teologické otázce té doby. Z literární činnosti jsou známy pouze ve své době populární učebnice gramatiky a přírodní filozofie (Tractatulus grammaticalis, Parvulus philosophiae naturalis). Informace o tom, že po 1416 opustil Prahu, působil v Německu a byl pro obhajobu Viklefových článků upálen jako kacíř v řezenské diecézi, byla kritickým bádáním odmítnuta.

L: M. Uhlirz(ová), Petrus von Dresden. Ein Beitrag zur Geschichte des Laienkelchs, in: ZGLM 18, 1914, s. 227–238; H. Böhmer, Peter von Dresden, in: Neues Archiv für sächsische Geschichte 36, 1915, s. 213–227; F. M. Bartoš, Husitství a cizina, 1931, s. 127n.; H. Kaminsky, Master Nicholas of Dresden, The Old Color and the New, in: Transactions of the American Philosophical Society, Nova series 55, 1, 1965, s. 6; týž, The History of the Hussite Revolution, Berkeley – Los Angeles 1967, s. 106n.; F. Machilek, Petrus von Dresden, in: Lexikon für Theologie und Kirche 8, 1999, sl. 122; F. Šmahel, Petrus von Dresden, in: Lexikon des Mittelalters, 6, 1993, sl. 1973; S. Hoyer, Peter von Dresden und die Anfänge der Hussitenbewegung, in: Dresdner Hefte 19, 2001, seš. 65, s. 62–69.

Marie Bláhová