Biografický slovník
DRÁBEK Jaroslav 6.5.1901-11.12.1996: Porovnání verzí
(DRÁBEK_Jaroslav_6.5.1901-11.12.1996) |
|||
| Řádka 5: | Řádka 5: | ||
| místo narození = Chrudim | | místo narození = Chrudim | ||
| datum úmrtí = 11.12.1996 | | datum úmrtí = 11.12.1996 | ||
| − | | místo úmrtí = Washington | + | | místo úmrtí = Washington (USA) |
| povolání = 44- Právník | | povolání = 44- Právník | ||
45- Voják nebo partyzán | 45- Voják nebo partyzán | ||
| Řádka 11: | Řádka 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''DRÁBEK, Jaroslav''', ''* 6. 5. 1901 Chrudim, † 11. 12. 1996 Washington (USA), právník, advokát, publicista'' | ||
| + | |||
| + | Narodil se v rodině právníka Jaroslava D. st., který si 1905 | ||
| + | otevřel advokátní praxi v Ústí nad Orlicí. Gymnázium vystudoval | ||
| + | D. v Praze, 1919 se krátce jako dobrovolník účastnil bojů | ||
| + | s Maďary na jižním Slovensku. Po maturitě absolvoval Právnickou fakultu UK, následně si v Praze založil advokátní praxi. | ||
| + | Stýkal se s lidmi z okruhu debatního klubu ''Přítomnost'' | ||
| + | (P. Drtina, J. Jína, A. Pešl, H. Ripka, K. Stloukal; 1935–38 | ||
| + | byl jeho předsedou), s nimiž na podzim 1938 spoluvytvářel | ||
| + | základy protinacistického odboje. V listopadu 1938 a v lednu | ||
| + | 1939 navštívil z jejich pověření E. Beneše v Londýně. Po | ||
| + | březnu 1939 se zapojil do činnosti odbojové organizace Politické | ||
| + | ústředí a později ÚVOD, spolupracoval s ilegálním časopisem | ||
| + | ''V boj!'' V odboji patřil k blízkým spolupracovníkům | ||
| + | V. Krajiny. V lednu 1943 byl zatčen, krátce vězněn v Osvětimi, | ||
| + | od května 1943 v souvislosti s Krajinovým procesem | ||
| + | umístěn v Praze na Pankráci, kde byl jeho spoluvězněm | ||
| + | Z. Bořek-Dohalský. V červenci 1944 byl propuštěn na svobodu, | ||
| + | před hrozbou dalšího zatčení předstíral choromyslnost | ||
| + | a uchýlil se do bohnické psychiatrické léčebny. | ||
| + | |||
| + | Advokátní praxi obnovil 1945, současně byl jmenován jedním | ||
| + | ze správců Národní banky Československé (1945–48), poté | ||
| + | se stal veřejným žalobcem Mimořádného lidového soudu | ||
| + | v Praze, kde vedl i obžalobu proti J. Pfitznerovi, K. H. Frankovi, | ||
| + | K. Daluegemu či přímým viníkům vyhlazení Lidic. Po | ||
| + | skončení retribuce byl jmenován nejvyšším státním zástupcem. Profesionalita a korektnost D. vedení procesů byly oceňovány i v zahraničí. Politicky se angažoval v národně socialistické straně a publikoval i v jejím tisku, podílel se i na vyšetřování tzv. krčmaňské aféry (1947). | ||
| + | |||
| + | Po únoru 1948 se rozhodl pro emigraci a s rodinou odešel (na | ||
| + | lyžích přes Šumavu) nejprve do Německa, pak do USA, usadil | ||
| + | se ve Washingtonu. Stal se komentátorem stanice Hlas Ameriky, v jejíž redakci působil až do odchodu do penze 1971. Uveřejnil své vzpomínky (''Z časů dobrých i zlých'', 1992), psal beletrii a významně se podílel na publikaci pamětí P. Drtiny, které | ||
| + | vydal jako editor v Torontu 1982. Od 1980 působil jako zástupce česko-americké obce v U.S. Holocaust Memorial Council. Až po listopadu 1989 několikrát navštívil vlast. Urna s D. | ||
| + | popelem byla uložena do rodinné hrobky v Ústí nad Orlicí. | ||
| + | D. byl oceněn Československým válečným křížem 1939 | ||
| + | a Československou vojenskou medailí I. třídy (1946) a in memoriam | ||
| + | také Řádem T. G. Masaryka III. třídy (1997). Ústí | ||
| + | nad Orlicí mu udělilo čestné občanství. Syn '''Jan D.''' (* 5. 5. | ||
| + | 1935 Praha) pracoval jako pedagog, novinář a publicista, působil | ||
| + | i jako hlasatel v Radiu Svobodná Evropa. Po 1989 se zapojil | ||
| + | do diplomatických služeb a byl českým velvyslancem | ||
| + | v Keni a Albánii, napsal rovněž několik vzpomínkových | ||
| + | i beletristických knih. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Povídky o krutém umírání, 1947; Čtení o moravských bratřích, New | ||
| + | York 1962; Oženil jsem se s královnou, Affoltern am Albis 1982; Podzemí, | ||
| + | Toronto 1986 (Praha 2005). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' M. Rechcígl, J. D. 1901–1996, in: Zprávy Společnosti pro vědy a umění | ||
| + | (Czechoslovak Society of Arts and Sciences), Washington, January–February | ||
| + | 1997, s. 18; Tomeš 1, s. 254. | ||
| + | |||
| + | Ondřej Koutek | ||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Verze z 9. 2. 2017, 15:33
| Jaroslav DRÁBEK | |
 | |
| Narození | 6.5.1901 |
|---|---|
| Místo narození | Chrudim |
| Úmrtí | 11.12.1996 |
| Místo úmrtí | Washington (USA) |
| Povolání |
44- Právník 45- Voják nebo partyzán 48- Politický publicista |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=58436 |
DRÁBEK, Jaroslav, * 6. 5. 1901 Chrudim, † 11. 12. 1996 Washington (USA), právník, advokát, publicista
Narodil se v rodině právníka Jaroslava D. st., který si 1905 otevřel advokátní praxi v Ústí nad Orlicí. Gymnázium vystudoval D. v Praze, 1919 se krátce jako dobrovolník účastnil bojů s Maďary na jižním Slovensku. Po maturitě absolvoval Právnickou fakultu UK, následně si v Praze založil advokátní praxi. Stýkal se s lidmi z okruhu debatního klubu Přítomnost (P. Drtina, J. Jína, A. Pešl, H. Ripka, K. Stloukal; 1935–38 byl jeho předsedou), s nimiž na podzim 1938 spoluvytvářel základy protinacistického odboje. V listopadu 1938 a v lednu 1939 navštívil z jejich pověření E. Beneše v Londýně. Po březnu 1939 se zapojil do činnosti odbojové organizace Politické ústředí a později ÚVOD, spolupracoval s ilegálním časopisem V boj! V odboji patřil k blízkým spolupracovníkům V. Krajiny. V lednu 1943 byl zatčen, krátce vězněn v Osvětimi, od května 1943 v souvislosti s Krajinovým procesem umístěn v Praze na Pankráci, kde byl jeho spoluvězněm Z. Bořek-Dohalský. V červenci 1944 byl propuštěn na svobodu, před hrozbou dalšího zatčení předstíral choromyslnost a uchýlil se do bohnické psychiatrické léčebny.
Advokátní praxi obnovil 1945, současně byl jmenován jedním ze správců Národní banky Československé (1945–48), poté se stal veřejným žalobcem Mimořádného lidového soudu v Praze, kde vedl i obžalobu proti J. Pfitznerovi, K. H. Frankovi, K. Daluegemu či přímým viníkům vyhlazení Lidic. Po skončení retribuce byl jmenován nejvyšším státním zástupcem. Profesionalita a korektnost D. vedení procesů byly oceňovány i v zahraničí. Politicky se angažoval v národně socialistické straně a publikoval i v jejím tisku, podílel se i na vyšetřování tzv. krčmaňské aféry (1947).
Po únoru 1948 se rozhodl pro emigraci a s rodinou odešel (na lyžích přes Šumavu) nejprve do Německa, pak do USA, usadil se ve Washingtonu. Stal se komentátorem stanice Hlas Ameriky, v jejíž redakci působil až do odchodu do penze 1971. Uveřejnil své vzpomínky (Z časů dobrých i zlých, 1992), psal beletrii a významně se podílel na publikaci pamětí P. Drtiny, které vydal jako editor v Torontu 1982. Od 1980 působil jako zástupce česko-americké obce v U.S. Holocaust Memorial Council. Až po listopadu 1989 několikrát navštívil vlast. Urna s D. popelem byla uložena do rodinné hrobky v Ústí nad Orlicí. D. byl oceněn Československým válečným křížem 1939 a Československou vojenskou medailí I. třídy (1946) a in memoriam také Řádem T. G. Masaryka III. třídy (1997). Ústí nad Orlicí mu udělilo čestné občanství. Syn Jan D. (* 5. 5. 1935 Praha) pracoval jako pedagog, novinář a publicista, působil i jako hlasatel v Radiu Svobodná Evropa. Po 1989 se zapojil do diplomatických služeb a byl českým velvyslancem v Keni a Albánii, napsal rovněž několik vzpomínkových i beletristických knih.
D: Povídky o krutém umírání, 1947; Čtení o moravských bratřích, New York 1962; Oženil jsem se s královnou, Affoltern am Albis 1982; Podzemí, Toronto 1986 (Praha 2005).
L: M. Rechcígl, J. D. 1901–1996, in: Zprávy Společnosti pro vědy a umění (Czechoslovak Society of Arts and Sciences), Washington, January–February 1997, s. 18; Tomeš 1, s. 254.
Ondřej Koutek
