DRŽKOVIC Valentin 10.2.1888-27.10.1969: Porovnání verzí

Z Personal
(DRŽKOVIC_Valentin_10.2.1888-27.10.1969)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 10.2.1888
 
| datum narození = 10.2.1888
−
| místo narození =  
+
| místo narození = Velká Polom u Opavy
 
| datum úmrtí = 27.10.1969
 
| datum úmrtí = 27.10.1969
−
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Opava
 
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
 
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Valentin DRŽKOVIC
+
}}
 +
'''DRŽKOVIC, Valentin''', ''* 10. 2. 1888 Velká Polom u Opavy, † 27. 10. 1969 Opava, malíř, grafik''
 +
 
 +
Pocházel z rodiny ševce. Již v dětství projevil výtvarné nadání.
 +
Při studiu na českém matičním gymnáziu v Opavě se zapsal
 +
do německých kreslířských kursů A. Zdrazily při Zemském
 +
muzeu. Po maturitě studoval od 1907 bohosloví v Olomouci
 +
a 1911 přijal kněžské svěcení. Krátce působil jako kooperátor
 +
v Radiměři u Svitav a jako suplent kreslení na arcibiskupském
 +
gymnáziu v Kroměříži. 1912–20 studoval malířství a grafiku
 +
na AVU ve Vídni u R. Jettmara a F. Schmutzera. Vzdělání si
 +
doplnil na akademiích v Karlsruhe (1921–22, u H. A. Bühlera)
 +
a v Berlíně (1922–23) i na několika studijních cestách
 +
(Slovensko, Podkarpatská Rus, Německo, Benátky a Francie,
 +
1921–26). Po návratu bydlel u švagra v Pustkovci (Ostrava).
 +
Zřekl se kněžství a 1929 se oženil s Anežkou Drastichovou,
 +
manželství zůstalo bezdětné, a spolu odjeli na studijní pobyt
 +
do Francie (1929–32). Pak žil znovu v Pustkovci, od 1936
 +
v Třebovicích ve Slezsku (Ostrava), kde si vybudoval ateliér,
 +
a od 1945 v Opavě.
 +
 
 +
D. vstoupil osobitě do českého moderního umění první poloviny dvacátého století, patřil k zakladatelům sociální malby na
 +
Ostravsku. V tvorbě, již ovlivnily secese, symbolismus, impresionismus
 +
a realismus, se projevil jako malíř krajin (inspirace
 +
P. Cézannem) a výrazných portrétů, často drsných, téměř rustikalizujících a znepokojujících, s cílem postihnout psychologii
 +
postav a sociální akcent (služky, dělníci, tuláci, členové rodiny
 +
a přátelé), ale i jako ilustrátor. Grafika zachycovala motivy
 +
z rodného kraje, venkovský život a slezskou a ostravskou sociální
 +
problematiku. Nevyhýbala se ani symbolickým náboženským motivům. D. ilustroval např. Bezručovy básně, vyzdobil
 +
freskami farní kostel v Neplachovicích (1936–43)
 +
a kapli v Pustkovci (1949–50).
 +
 
 +
Byl členem Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně (od 1923), Moravskoslezského sdružení výtvarných
 +
umělců v Ostravě (od 1926), později Tvůrčí skupiny Bezruč,
 +
Svazu československých výtvarných umělců a předsedal Sdružení
 +
umělců slezských (od 1946). Od 1945 se podílel na záchraně
 +
rozchvácených a poškozených sbírek opavského městského
 +
muzea a krátce působil jako kustod.
 +
 
 +
Rozsáhlé dílo představil od 1919 na 21 zahraničních výstavách
 +
(mj. Vídeň, Paříž, Norimberk, Baden-Baden, New York), 37
 +
tuzemských samostatných a na 96 výstavách kolektivních. Dílo
 +
bylo prezentováno i na četných posmrtných výstavách a je
 +
zastoupeno v NG v Praze, Slezském zemském muzeu v Opavě,
 +
Galerii výtvarného umění v Ostravě, v zámku v Hradci nad
 +
Moravicí a v soukromých sbírkách. Obdržel Zemskou cenu
 +
(1946) a vyznamenání Za vynikající práci (1964). Dožil
 +
v Opavě a byl pohřben na hřbitově v rodišti.
 +
 
 +
'''D:''' výběr: Děti, 1923; Štěstí, Chachar, 1924; Proletáři, Myčka, Děvče s vědrem
 +
vody, Ležící děvče, Děvče, Hoch, 1926; U silnice, Z údolí Porubky,
 +
Sběračka brambor, Česání vlasů, Děti se psem, Chlapec, 1927; Stařeček,
 +
Dělníci, 1928; cyklus Haldy, 1929.
 +
 
 +
'''L:''' Toman 1, s. 177–178; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 163;
 +
Slezsko 4, s. 32–33; P. Holý, Malíř V. D. Jeho místo v českém umění 20.
 +
století a tzv. slezský fenomén, in: Ostrava. Příspěvky k dějinám a současnosti
 +
Ostravy a Ostravska 18, 1997, s. 125–160 (kde neúplné soupisy díla
 +
a výstav); OSND 2/1, s. 266; NEČVU, s. 149; SČSVU 2, s. 112–113; Výtvarní
 +
umělci severní Moravy a Slezska ve sbírkách Galerie výtvarného umění
 +
v Ostravě 1900–1950, 2006, s. 24–25 (kde neúplné soupisy literatury);
 +
M. Čech, V. D., 1938; J. Rohel, Slezský malíř. Rozpravy o životě a díle
 +
V. D., 1948; týž a kol., V. D. Sborník k 60. narozeninám, 1948; Zvířata
 +
v malbě a kresbách V. D., 1957; G. Pelikánová – T. Kahánková, Rodáci
 +
a významné osobnosti Moravskoslezského kraje, 2006, s. 10; B. Žárský,
 +
Malíř slezské dědiny, 2007; Barva uhlí, 2009, passim.
 +
 
 +
'''P:''' Slezské zemské muzeum Opava, sbírka výtvarného umění, fond AP, část
 +
pozůstalosti V. D. (mj. fragmenty deníků a ostatní písemná pozůstalost).
 +
 
 +
Gustav Novotný
 +
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
 
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
  
 
[[Kategorie:1888]]
 
[[Kategorie:1888]]
 +
[[Kategorie:Velká Polom]]
 
[[Kategorie:1969]]
 
[[Kategorie:1969]]
 +
[[Kategorie:Opava]]

Verze z 19. 2. 2017, 15:01

Valentin DRŽKOVIC
Narození 10.2.1888
Místo narození Velká Polom u Opavy
Úmrtí 27.10.1969
Místo úmrtí Opava
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45908

DRŽKOVIC, Valentin, * 10. 2. 1888 Velká Polom u Opavy, † 27. 10. 1969 Opava, malíř, grafik

Pocházel z rodiny ševce. Již v dětství projevil výtvarné nadání. Při studiu na českém matičním gymnáziu v Opavě se zapsal do německých kreslířských kursů A. Zdrazily při Zemském muzeu. Po maturitě studoval od 1907 bohosloví v Olomouci a 1911 přijal kněžské svěcení. Krátce působil jako kooperátor v Radiměři u Svitav a jako suplent kreslení na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. 1912–20 studoval malířství a grafiku na AVU ve Vídni u R. Jettmara a F. Schmutzera. Vzdělání si doplnil na akademiích v Karlsruhe (1921–22, u H. A. Bühlera) a v Berlíně (1922–23) i na několika studijních cestách (Slovensko, Podkarpatská Rus, Německo, Benátky a Francie, 1921–26). Po návratu bydlel u švagra v Pustkovci (Ostrava). Zřekl se kněžství a 1929 se oženil s Anežkou Drastichovou, manželství zůstalo bezdětné, a spolu odjeli na studijní pobyt do Francie (1929–32). Pak žil znovu v Pustkovci, od 1936 v Třebovicích ve Slezsku (Ostrava), kde si vybudoval ateliér, a od 1945 v Opavě.

D. vstoupil osobitě do českého moderního umění první poloviny dvacátého století, patřil k zakladatelům sociální malby na Ostravsku. V tvorbě, již ovlivnily secese, symbolismus, impresionismus a realismus, se projevil jako malíř krajin (inspirace P. Cézannem) a výrazných portrétů, často drsných, téměř rustikalizujících a znepokojujících, s cílem postihnout psychologii postav a sociální akcent (služky, dělníci, tuláci, členové rodiny a přátelé), ale i jako ilustrátor. Grafika zachycovala motivy z rodného kraje, venkovský život a slezskou a ostravskou sociální problematiku. Nevyhýbala se ani symbolickým náboženským motivům. D. ilustroval např. Bezručovy básně, vyzdobil freskami farní kostel v Neplachovicích (1936–43) a kapli v Pustkovci (1949–50).

Byl členem Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně (od 1923), Moravskoslezského sdružení výtvarných umělců v Ostravě (od 1926), později Tvůrčí skupiny Bezruč, Svazu československých výtvarných umělců a předsedal Sdružení umělců slezských (od 1946). Od 1945 se podílel na záchraně rozchvácených a poškozených sbírek opavského městského muzea a krátce působil jako kustod.

Rozsáhlé dílo představil od 1919 na 21 zahraničních výstavách (mj. Vídeň, Paříž, Norimberk, Baden-Baden, New York), 37 tuzemských samostatných a na 96 výstavách kolektivních. Dílo bylo prezentováno i na četných posmrtných výstavách a je zastoupeno v NG v Praze, Slezském zemském muzeu v Opavě, Galerii výtvarného umění v Ostravě, v zámku v Hradci nad Moravicí a v soukromých sbírkách. Obdržel Zemskou cenu (1946) a vyznamenání Za vynikající práci (1964). Dožil v Opavě a byl pohřben na hřbitově v rodišti.

D: výběr: Děti, 1923; Štěstí, Chachar, 1924; Proletáři, Myčka, Děvče s vědrem vody, Ležící děvče, Děvče, Hoch, 1926; U silnice, Z údolí Porubky, Sběračka brambor, Česání vlasů, Děti se psem, Chlapec, 1927; Stařeček, Dělníci, 1928; cyklus Haldy, 1929.

L: Toman 1, s. 177–178; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 163; Slezsko 4, s. 32–33; P. Holý, Malíř V. D. Jeho místo v českém umění 20. století a tzv. slezský fenomén, in: Ostrava. Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska 18, 1997, s. 125–160 (kde neúplné soupisy díla a výstav); OSND 2/1, s. 266; NEČVU, s. 149; SČSVU 2, s. 112–113; Výtvarní umělci severní Moravy a Slezska ve sbírkách Galerie výtvarného umění v Ostravě 1900–1950, 2006, s. 24–25 (kde neúplné soupisy literatury); M. Čech, V. D., 1938; J. Rohel, Slezský malíř. Rozpravy o životě a díle V. D., 1948; týž a kol., V. D. Sborník k 60. narozeninám, 1948; Zvířata v malbě a kresbách V. D., 1957; G. Pelikánová – T. Kahánková, Rodáci a významné osobnosti Moravskoslezského kraje, 2006, s. 10; B. Žárský, Malíř slezské dědiny, 2007; Barva uhlí, 2009, passim.

P: Slezské zemské muzeum Opava, sbírka výtvarného umění, fond AP, část pozůstalosti V. D. (mj. fragmenty deníků a ostatní písemná pozůstalost).

Gustav Novotný

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=DRŽKOVIC_Valentin_10.2.1888-27.10.1969&oldid=98113“