Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky DRAHNÝ František 12.9.1879-14.12.1964

{{Infobox - osoba
| jméno = František DRAHNÝ
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 12.9.1879
| místo narození = Skochovice u Nového Bydžova
| datum úmrtí = 14.12.1964
| místo úmrtí = Bratislava (Slovensko)
| povolání = 21- Odborník rostlinné výroby<br />22- Odborník živočišné výroby

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 355
}}
'''DRAHNÝ, František''', ''* 12. 9. 1879 Skochovice u Nového Bydžova, † 14. 12. 1964 Bratislava (Slovensko), geolog, pedagog, organizátor zemědělského školství''

Pocházel z rodiny rolníka. 1892–99 navštěvoval vyšší reálné
gymnázium v Novém Bydžově, od 1900 studoval na české
univerzitě v Praze, nejprve na právnické fakultě, od třetího semestru
přírodní vědy na filozofické fakultě, kde 1905 získal
doktorát. K jeho učitelům patřili K. Vrba, J. N. Woldřich,
J. L. Barvíř, J. Velenovský, A. Frič. 1906 nastoupil jako asistent
J. J. Jahna v Mineralogicko-geologickém ústavu české
techniky v Brně. 1908 podnikl studijní cestu po rakouských
a švýcarských Alpách a severní Itálii. Od 1909 učil na zemské
střední hospodářské škole v Roudnici nad Labem, 1911–12
pracoval pro zemědělskou radu v Praze v pedologické laboratoři
J. Kopeckého, účastnil se pedologického mapování. Po
vypuknutí první světové války narukoval, bojoval na východní
frontě v Karpatech, kde byl zraněn (poté trpěl trvalou nedoslýchavostí). Dostal se do ruského zajetí, 1916 v zajateckém táboře v Petropavlovsku na jihozápadní Sibiři (nyní Kazachstán) vstoupil do československých legií, s nimiž se v září 1919 přes Vladivostok a Marseille vrátil do vlasti. Poté se zapojil do
výzkumu zaměřeného na podporu hospodářství mladého státu.
1921 se stal dopisujícím členem Státního geologického
ústavu ČSR. Podnikl řadu studijních cest na Podkarpatskou
Rus (v té době součást ČSR), kde spolupracoval se státním
župním zemědělským inspektorem v Užhorodě V. Drahným.
1921 společně vydali přehled přírodních a zemědělských poměrů
Podkarpatské Rusi. D. pořídil soupis lomů a kapitolu
o geologii do sborníku o Podkarpatské Rusi. 1922 byl jmenován správcem, později ředitelem nové vyšší hospodářské
školy v Opavě (později Masarykova vyšší hospodářská škola,
zemědělská technická škola). Zajistil výstavbu nové budovy,
která byla 1926 odevzdána škole do užívání. Zároveň se 1925
stal správcem pedologického oddělení Státní výzkumné stanice v Opavě. 1925 napsal přehled geologických poměrů Slezska s geologickou mapou československé části Slezska, na níž byla
na tehdejší dobu přesně vyznačena hranice pleistocenního
kontinentálního zalednění na Opavsku a Těšínsku. 1926 uveřejnil nález sedmi železných meteoritů učiněný 1925 při těžbě štěrkopísku v archeologické vrstvě na Kylešovickém vrchu
v Opavě. Nález byl zajímavý tím, že dokládal použití meteoritů
jako magických kamenů v ohništi paleolitického člověka.
D. se věnoval i bludným balvanům (bloky hornin přinesené
v glaciálních dobách pevninským ledovcem ze Skandinávie),
které se vyskytují na různých místech ve Slezsku, doporučoval
jejich ochranu. Ve studii o Hrubém Jeseníku se zaměřil na ložiska
nerostných surovin. Na exkurzích s žáky po širokém okolí
Opavy nasbíral ukázky místních hornin, včetně několika
bludných balvanů, které nechal umístit do zahrady školy (expozice
je zčásti zachována). Zemědělské školství poznával při
studijních cestách po Polsku 1924 (Krakov, Varšava, Poznaň
aj.) a SSSR 1936 (Moskva, Charkov, Oděsa, Jalta). Geologii,
zemědělské školství a nové metody v zemědělství popularizoval
v článcích i rozhlase. V meziválečném období se účastnil života
české menšiny v Opavě. Po odtržení Sudet 1938 přešel na hospodářskou
školu do Olomouce, téhož roku odešel do výslužby.
Po skončení války ještě pomáhal s obnovou opavské školy.
Do důchodu odešel 1946. Od 1957 žil trvale v Bratislavě.

Od 1924 byl řádným členem Československé akademie
zemědělské, v meziválečném období též inspektorem Ruského
institutu pro zemědělské družstevnictví v Praze a členem Společnosti
pro kulturní styky se Sovětským svazem. 1970 mu byla
v opavské zemědělské škole odhalena pamětní deska.

'''D:''' Podkarpatská Rus, její přírodní a zemědělské poměry, 1921 (s V. Drahným);
Přehled lomů v Podkarpatské Rusi, 1922; Geologické poměry Podkarpatské
Rusi, in: J. Chmelař et al., Podkarpatská Rus, 1923, s. 27–38;
Přehled geologických poměrů Slezska, in: Vlastivědný sborník slezský 1,
1925, s. 87–125; Nález meteorického železa u Opavy, in: Věstník Matice
opavské 31–32, 1925–1926, s. 118–123; 15 let Masarykovy vyšší hospodářské školy v Opavě, in: tamtéž 40, 1935, s. 140–143; Geologické
poměry Hrubého Jeseníku, in: Hrubý Jeseník – Vlastivědné čtení, 1938,
s. 21–35.

'''L:''' T. Kruťa, Ředitel prof. F. D. zemřel, in: Čas. Mineral. Geol. 10, 1965,
s. 475n.; Slezsko 9, s. 26n. (chybné místo narození Skochovice u Prahy);
J. Staněk, Mineralogie na Moravě a ve Slezsku v letech 1770–1970, in: Folia
Historica Faculty of Science Masaryk University Brno 71, 2002,
s. 42; M. Bohatý, Geolog F. D. aneb na počátku byla kniha, in: Minerál
(Brno) 12, 2004, č. 2, s. 90–96 (kde další literatura).

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/274554 Bibliografie dějin Českých zemí]


Pavel Vlašímský

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:21- Odborník rostlinné výroby]]
[[Kategorie:22- Odborník živočišné výroby]]

[[Kategorie:1879]]
[[Kategorie:Skochovice]]
[[Kategorie:1964]]
[[Kategorie:Bratislava]]