DRAHOTUŠSKÝ Oldřich 19.2.1929-30.5.1994: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 42: Řádka 42:
 
'''L:''' J. Horyna – J. Hrubý – J. Koštovalová, O. D., život a dílo, 1996 (se
 
'''L:''' J. Horyna – J. Hrubý – J. Koštovalová, O. D., život a dílo, 1996 (se
 
soupisem díla); SČSVU 2, s. 95–96.
 
soupisem díla); SČSVU 2, s. 95–96.
 +
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/86007 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
  
 
Martin Kučera
 
Martin Kučera

Verze z 14. 7. 2018, 19:57

Oldřich DRAHOTUŠSKÝ
Narození 19.2.1929
Místo narození Podhradní Lhota u Kroměříže
Úmrtí 30.5.1994
Místo úmrtí Planá u Mariánských Lázní
Povolání 75- Sochař nebo medailér
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=77313

DRAHOTUŠSKÝ, Oldřich, * 19. 2. 1929 Podhradní Lhota u Kroměříže, † 30. 5. 1994 Planá u Mariánských Lázní, sochař, restaurátor

Vyučil se řezbářem v Holešově (1943–46). V Praze studoval 1946–48 střední uměleckoprůmyslovou školu ve třídě sochaře V. Markupa a 1948–53 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou u J. Horejce a B. Stefana, postgraduálně Akademii výtvarných umění v Sofii, kde se seznámil s restaurátorskými sochařskými technikami. Do 1964 byl zaměstnán ve firmě ZUKOV (bývalá firma F. Anýž). První fáze jeho díla byla spojena s užitým sochařstvím v kovu (stavební prvky, svítidla, mříže, plakety, erby, znaky) a medailérstvím. Od druhé poloviny 50. let na sebe upozornil volnou tvorbou, komorní plastikou v kovu a dřevě, hlavně s figurálními motivy (akty, hlavy, portréty), a reliéfy. Dřevěné plastiky vynikaly dokonalou znalostí materiálu, smyslem pro trojrozměrný objem a osobitou návazností na předmětné sochařství po A. Rodinovi. Uvolněnější výraz uplatňoval v plastikách s náměty přírodních objektů. Od 60. let se D. tvorba výrazově monumentalizovala v rozměrných plastikách mladých lidí, v emotivních aktech a torzech a zvláště v plastikách sportovců, zachycených v pohybu (Boxer, Atlet, Zápasník). Pracoval nadále se dřevem, kovem, kamenem i patinovanou sádrou. V dílně zvonaře R. Manouška realizoval návrhy na výzdobu kostelních zvonů. Od 1966 se intenzivně zabýval restaurováním. V Praze se podílel na záchraně sochařské výzdoby budovy Národního muzea i Národního divadla, pomníku sv. Václava na Václavském náměstí, J. Husa na Staroměstském náměstí, J. Žižky na Vítkově, rekonstruoval plynové osvětlovací stožáry na Karlově mostě, mostě Legií a S. Čecha a na Hradčanském náměstí. Restauroval zvony loretánské zvonkohry a mříž v kapli sv. Zikmunda svatovítského dómu na Hradě. Ujal se restaurování sochy krále Jiřího v Poděbradech, sochařské výzdoby karlovarské kolonády, morového sloupu Nejsvětější trojice ve Žluti cích, gotických dřevořezů v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Zelené Hoře u Nepomuka. Vrcholem se stala obnova řezbářské a sochařské výzdoby interiéru klášterního kostela v Kladrubech u Stříbra 1973–94, kde byla umístěna i stálá expozice D. díla.

L: J. Horyna – J. Hrubý – J. Koštovalová, O. D., život a dílo, 1996 (se soupisem díla); SČSVU 2, s. 95–96.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Martin Kučera