Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky DRASCHE-Wartinberg Heinrich 19.4.1811-24.7.1880

{{Infobox - osoba
| jméno = Heinrich DRASCHE-Wartinberg
| obrázek = Drasche-Wartinberg Heinrich portret.jpg
| datum narození = 19.4.1811
| místo narození = Brno
| datum úmrtí = 24.7.1880
| místo úmrtí = Inzersdorf bei Wein (Rakousko)
| povolání = 26- Bánský odborník nebo energetik

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 362-363
}}
'''DRASCHE-Wartinberg, Heinrich''', ''* 19. 4. 1811 Brno, † 24. 7. 1880 Inzersdorf bei Wein (Rakousko), průmyslový a báňský podnikatel''

Syn významného obchodníka Josefa D. a Anny, roz. Miesbachové.
D. absolvoval gymnázium v Brně a vyučil se kupcem.
Další vzdělání v komerčních a technických vědách mu ve Vídni
zajistil strýc Alois Miesbach, majitel statků Inzersdorf
a Steinhof u Vídně a několika cihelen a uhelných dolů. Poté
ho jako spolupodílníka svých podniků a pověřil správou uhelných
dolů. V té době v cihelnách začalo být nedostatkové
a velmi drahé dřevo nahrazováno uhlím. Miesbach a D. se
pro to intenzivně angažovali v hornictví. 1829 D. zahájil průzkum na uhlí v okolí města Wiener Neustadt a v dalších dolnorakouských
místech získal některé opuštěné doly. Podnikl
studijní cestu po zahraničních uhelných revírech, 1831 do
pruského Slezska, Belgie a Porýní, 1836 znovu do Belgie. Doplnil
si další vzdělání v oboru hornictví na Báňské a lesnické
akademii v Banské Štiavnici. Od 1837 získal postupně 15 dolů
na černé a hnědé uhlí, zejména v jižní části vídeňské pánve
a v mezihorských depresích ve Východních Alpách v okolí
Leobenu. Zásoboval uhlím nejen Miesbachovy cihelny, ale díky
rostoucí poptávce i vídeňskou aglomeraci. Zahájil těžební
práce na černé uhlí v plzeňské pánvi a na hnědé uhlí na
různých místech dnešního Maďarska, otevřel lignitové doly
v moravské části vídeňské pánve v Lužici a Moravské Nové
Vsi u Hodonína.

Po smrti Miesbacha se stal jeho jediným dědicem. Zmodernizoval cihelny, ve vídeňské pánvi a v dalších místech monarchie
zakládal nové. Vyráběl rovněž jemnou keramiku (terakotu).
Na světové výstavě v Londýně 1862 obdržel zlatou medaili za
zavádění nových technologií v těžbě uhlí, v Paříži 1867 zlatou
medaili za vynikající kvalitu cihlářských a kameninových výrobků
a za novou konstrukci kruhové pece, úspornější a šetrnější k okolnímu prostředí. Jeho firma, 1869 přejmenovaná
na Wiener Ziegelfabriks- und Baugesellschaft, dodávala staveb ní materiál na výstavbu Vídně a Budapešti. Ve Vídni zakoupil
10 parcel proti budově opery na Ringstrasse, na nichž
vystavěl činžovní domy (Draschehof, resp. Heinrichshof).
Okolo 1870 D. vlastnil 12 cihelen a 2 továrny na kameninové
zboží (zaměstnávaly 5 700 pracovníků), 15 uhelných dolů
(4 000 horníků), několik velkostatků – v Čechách Pardubice,
další v Dolních Rakousích a v Uhrách. Mezi 1871–84 D. firma
dodala 16 milionů cihel na stavbu vídeňského Přírodovědeckého muzea z továrny Wienerberg na jižním okraji města,
jedné z největších továren na výrobu cihel na světě.

D. se stal dopisujícím členem Říšského geologického ústavu
ve Vídni, členem Štýrského geognosticko-geologického spolku,
1866 nositelem Řádu Františka Josefa I., saského Rytířského
kříže Albrechtova řádu, ruského Rytířského kříže Řádu
svatého Stanislava, 1871 čestným občanem města Brna. 1870
byla rodina povýšena do rytířského stavu, s přídomkem von
Wartinberg. Byl pohřben do rodinné hrobky v Inzersdorfu
(Vídeň). Jeho jméno nese dnes ulice a park na jihu Vídně.
Rodinné podniky převzal syn '''Richard D.''' (* 18. 3. 1850
Vídeň, † 4. 7. 1923 zámek Inzersdorf). Dokončil výstavbu
Heinrichshofu ve Vídni, ale převážně se věnoval přírodovědeckým (geologie, zoologie) a malířským zálibám.

'''D:''' Bericht des Ausstellers H. Ritter D. v. W. über den Besitz, Umfang,
Erzeugung und sonstige Betriebsverhältnisse seiner Kohlenbergbaue in
Österreich-Ungarn, Wien 1873.

'''L:''' ÖBL 1, s. 198; G. Otruba, H. D. v. W., Ein österreichischer Gewerke
und Industrieller, in: Tradition 1, 1962, s. 23n.; G. Merk, Zwei Pioniere
der österreichischen Industrie: Alois Miesbach und H. D., Wien 1966; BL
1, s. 277; NDB 4, s. 103; DBE 2, s. 608–609; Myška, s. 94–95; Czeike 2,
s. 90–91 (se soupisem literatury).

Pavel Vlašímský

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:26- Bánský odborník nebo energetik]]

[[Kategorie:1811]]
[[Kategorie:Brno]]
[[Kategorie:1880]]
[[Kategorie:Inzersdorf]]