DRASCHE Anton 1.7.1826-23.8.1904: Porovnání verzí

Z Personal
(DRASCHE_Anton_1.7.1826-23.8.1904)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 1.7.1826
 
| datum narození = 1.7.1826
| místo narození =  
+
| místo narození = Lobendava u Šluknova
 
| datum úmrtí = 23.8.1904
 
| datum úmrtí = 23.8.1904
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Bad Vöslau u Vídně (Rakousko)
 
| povolání = 15- Lékaři
 
| povolání = 15- Lékaři
 
61- Pedagog
 
61- Pedagog
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Anton DRASCHE
+
}}
 +
'''DRASCHE, Anton''', ''* 1. 7. 1826 Lobendava u Šluknova, † 23. 8. 1904 Bad Vöslau u Vídně (Rakousko), lékař-internista, epidemiolog''
 +
 
 +
Člen rodiny údajně vlámského původu, která přišla do Čech
 +
v polovině 17. století a na Šluknovsku zakládala soukenické
 +
manufaktury. Byl synem Josefa D., majitele továrny v saském
 +
Neustadtu. D. studoval medicínu v Praze (do 1848), Lipsku
 +
(1848/49) a Vídni (1849/52), mj. u E.M. Webera, C. E. Bocka,
 +
J. Škody, K. Rokitanského, J. Oppolzera a F. Schuha.
 +
1853 byl ve Vídni promován po obhájení disertace o choleře.
 +
Začal jako sekundář vídeňské všeobecné nemocnice, 1854 vedl
 +
studia posluchačů vyslaných egyptským místokrálem, za epidemie
 +
cholery 1855 byl pověřen vedením prozatímního cholerového
 +
oddělení. Poté nepřijal nabídku primariátu v okrajovém
 +
vídeňském okrese a zůstal ve všeobecné nemocnici jako
 +
sekundář do 1866, mezitím se 1858 habilitoval pro speciální
 +
patologii a terapii vnitřních nemocí. Spolu s K. Patrubanem
 +
byl 1860–64 redaktorem časopisu ''Österreichische Zeitschrift''
 +
''für practische Heilkunde''.
 +
 
 +
Za epidemie 1866 řídil cholerový špitál v III. vídeňském
 +
okrese. 1867–77 se jako primář v chudinské Rudolfově nemocnici věnoval především potírání nákaz cholerou a tyfem.
 +
1874 zastupoval Rakousko na mezinárodní konferenci o choleře
 +
a na Pettenkoferovo doporučení byl jmenován mimořádným
 +
profesorem epidemiologie. Od 1878 byl primářem ve
 +
vídeňské všeobecné nemocnici, od 1880 členem nejvyšší zdravotní rady. 1883 zveřejnil studii vlivu desetiletého provozu
 +
vodovodu z horských pramenů na zdraví obyvatelstva Vídně.
 +
Od 1891 byl dvorním radou. 1894 se v laboratoři experimentálního
 +
patologa S. Strickera pokoušel nakazit se cholerou
 +
(o příčině v bakterii Vibrio cholerae pochyboval). Stal se autorem
 +
důkladných epidemiologických prací o choleře, tyfu,
 +
moru a chřipce, který do léčebné praxe zavedl strofantovou
 +
tinkturu jako kardiotonikum, byl vyznamenán mnohými zahraničními
 +
řády, členstvím Francouzské akademie a 1901 povýšením
 +
do rytířského stavu. Pochován byl na hřbitově v Bad
 +
Vöslau.
 +
 
 +
'''D:''' výběr: Über den Harnstoff-Beschlag der Haut und Schleimhäute im
 +
Cholera-Typhoide, Wien 1856; Die epidemische Cholera, Wien 1860;
 +
Vor schlag und Begründung einer in Wien baldigst abzuhaltenden internationalen
 +
Cholera-Conferenz, Wien 1873; Über den Einfluss der Hochquellenleitung
 +
auf die Salubrität der Bevölkerung Wiens, Wien 1883; Influenza,
 +
in: Wiener Medicinische Wochenschrift 40, 1890, č. 10, 12, 17; Prof. Dr.
 +
A. D. gesammelte Abhandlungen, Wien 1893 (s bibliografií); Ueber den
 +
gegenwärtigen Stand der bacillären Cholerafrage und ueber diesbezuegliche
 +
Selbstinfektionsversuche, Wien 1894; Bibliothek der gesammten medizinischen
 +
Wissenschaften für praktische Aerzte und Specialaerzte, 11 sv.,
 +
suppl. a rejstřík, Wien 1894–1903 (editor).
 +
 
 +
'''L:''' nekrology: Wiener Medicinische Wochenschrift 54, 1904, sl. 1642,
 +
1684; Wiener Medicinische Presse 45, 1904, sl. 1683; Wiener Klinische
 +
Wochenschrift 12, 1904, sl. 957; T. Puschmann, Die Medizin in Wien
 +
während der letzten 100 Jahre, Wien 1884, s. 234, 247, 308, 315;
 +
A. Hirsch, Biographisches Lexikon der hervorragenden Aerzte aller Zeiten
 +
und Völker 2, Wien – Leipzig 1885, s. 215; L. Eisenberg, Das geistige
 +
Wien 2, Wien 1893, s. 93; OSN 7, s. 931; OSND 2/1, s. 241; MSN 2,
 +
s. 380; J. Pagel, Biographisches Lexikon hervorragender Ärzte des 19. Jahrhunderts,
 +
Berlin – Wien 1901, s. 417; Wiener Medicinische Wochenschrift
 +
51, 1901, sl. 1937; L. Schönbauer, Das medizinische Wien, Berlin – Wien
 +
1947, s. 241, 243, 351; ÖBL 1, s. 197n.; NDB 4, s. 102n.; E. Lesky, Die
 +
Wiener medizinische Schule im 19. Jahrhundert, Graz – Köln 1965,
 +
s. 149, 282, 313; World Who’s Who in Science from Antiquity to the Present, Chicago 1968, s. 1731; BL 1, s. 277; Czeike 2, s. 90; DBE 2, s. 608.
 +
 
 +
Pavel Čech
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:15- Lékaři]]
 
[[Kategorie:15- Lékaři]]
Řádka 16: Řádka 80:
  
 
[[Kategorie:1826]]
 
[[Kategorie:1826]]
 +
[[Kategorie:Lobendava]]
 
[[Kategorie:1904]]
 
[[Kategorie:1904]]
 +
[[Kategorie:Bad Vöslau]]

Verze z 13. 2. 2017, 13:59

Anton DRASCHE
Narození 1.7.1826
Místo narození Lobendava u Šluknova
Úmrtí 23.8.1904
Místo úmrtí Bad Vöslau u Vídně (Rakousko)
Povolání

15- Lékaři

61- Pedagog

DRASCHE, Anton, * 1. 7. 1826 Lobendava u Šluknova, † 23. 8. 1904 Bad Vöslau u Vídně (Rakousko), lékař-internista, epidemiolog

Člen rodiny údajně vlámského původu, která přišla do Čech v polovině 17. století a na Šluknovsku zakládala soukenické manufaktury. Byl synem Josefa D., majitele továrny v saském Neustadtu. D. studoval medicínu v Praze (do 1848), Lipsku (1848/49) a Vídni (1849/52), mj. u E.M. Webera, C. E. Bocka, J. Škody, K. Rokitanského, J. Oppolzera a F. Schuha. 1853 byl ve Vídni promován po obhájení disertace o choleře. Začal jako sekundář vídeňské všeobecné nemocnice, 1854 vedl studia posluchačů vyslaných egyptským místokrálem, za epidemie cholery 1855 byl pověřen vedením prozatímního cholerového oddělení. Poté nepřijal nabídku primariátu v okrajovém vídeňském okrese a zůstal ve všeobecné nemocnici jako sekundář do 1866, mezitím se 1858 habilitoval pro speciální patologii a terapii vnitřních nemocí. Spolu s K. Patrubanem byl 1860–64 redaktorem časopisu Österreichische Zeitschrift für practische Heilkunde.

Za epidemie 1866 řídil cholerový špitál v III. vídeňském okrese. 1867–77 se jako primář v chudinské Rudolfově nemocnici věnoval především potírání nákaz cholerou a tyfem. 1874 zastupoval Rakousko na mezinárodní konferenci o choleře a na Pettenkoferovo doporučení byl jmenován mimořádným profesorem epidemiologie. Od 1878 byl primářem ve vídeňské všeobecné nemocnici, od 1880 členem nejvyšší zdravotní rady. 1883 zveřejnil studii vlivu desetiletého provozu vodovodu z horských pramenů na zdraví obyvatelstva Vídně. Od 1891 byl dvorním radou. 1894 se v laboratoři experimentálního patologa S. Strickera pokoušel nakazit se cholerou (o příčině v bakterii Vibrio cholerae pochyboval). Stal se autorem důkladných epidemiologických prací o choleře, tyfu, moru a chřipce, který do léčebné praxe zavedl strofantovou tinkturu jako kardiotonikum, byl vyznamenán mnohými zahraničními řády, členstvím Francouzské akademie a 1901 povýšením do rytířského stavu. Pochován byl na hřbitově v Bad Vöslau.

D: výběr: Über den Harnstoff-Beschlag der Haut und Schleimhäute im Cholera-Typhoide, Wien 1856; Die epidemische Cholera, Wien 1860; Vor schlag und Begründung einer in Wien baldigst abzuhaltenden internationalen Cholera-Conferenz, Wien 1873; Über den Einfluss der Hochquellenleitung auf die Salubrität der Bevölkerung Wiens, Wien 1883; Influenza, in: Wiener Medicinische Wochenschrift 40, 1890, č. 10, 12, 17; Prof. Dr. A. D. gesammelte Abhandlungen, Wien 1893 (s bibliografií); Ueber den gegenwärtigen Stand der bacillären Cholerafrage und ueber diesbezuegliche Selbstinfektionsversuche, Wien 1894; Bibliothek der gesammten medizinischen Wissenschaften für praktische Aerzte und Specialaerzte, 11 sv., suppl. a rejstřík, Wien 1894–1903 (editor).

L: nekrology: Wiener Medicinische Wochenschrift 54, 1904, sl. 1642, 1684; Wiener Medicinische Presse 45, 1904, sl. 1683; Wiener Klinische Wochenschrift 12, 1904, sl. 957; T. Puschmann, Die Medizin in Wien während der letzten 100 Jahre, Wien 1884, s. 234, 247, 308, 315; A. Hirsch, Biographisches Lexikon der hervorragenden Aerzte aller Zeiten und Völker 2, Wien – Leipzig 1885, s. 215; L. Eisenberg, Das geistige Wien 2, Wien 1893, s. 93; OSN 7, s. 931; OSND 2/1, s. 241; MSN 2, s. 380; J. Pagel, Biographisches Lexikon hervorragender Ärzte des 19. Jahrhunderts, Berlin – Wien 1901, s. 417; Wiener Medicinische Wochenschrift 51, 1901, sl. 1937; L. Schönbauer, Das medizinische Wien, Berlin – Wien 1947, s. 241, 243, 351; ÖBL 1, s. 197n.; NDB 4, s. 102n.; E. Lesky, Die Wiener medizinische Schule im 19. Jahrhundert, Graz – Köln 1965, s. 149, 282, 313; World Who’s Who in Science from Antiquity to the Present, Chicago 1968, s. 1731; BL 1, s. 277; Czeike 2, s. 90; DBE 2, s. 608.

Pavel Čech