DRBOHLAV Jaroslav Josef 14.3.1893-11.8.1946: Porovnání verzí

Z Personal
(DRBOHLAV_Jaroslav_14.3.1893-11.8.1946)
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Jaroslav DRBOHLAV
+
| jméno = Jaroslav Josef DRBOHLAV
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 14.3.1893
 
| datum narození = 14.3.1893
| místo narození =  
+
| místo narození = Úlibice u Jičína
 
| datum úmrtí = 11.8.1946
 
| datum úmrtí = 11.8.1946
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
Řádka 10: Řádka 10:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jaroslav DRBOHLAV
+
}}
 +
'''DRBOHLAV, Jaroslav Josef''', ''* 14. 3. 1893 Úlibice u Jičína, † 11. 8. 1946 Praha, lékař-bakteriolog, protozoolog''
 +
 
 +
Syn z druhého manželství řídícího učitele Josefa D. z Nemyčevsi, a Anny, roz. Rychtrmocové z Chotětova. Většina z jeho deseti sourozenců zemřela v útlém věku. D. 1904–12 vystudoval
 +
gymnázium v Jičíně a 1912–17 českou lékařskou fakultu
 +
v Praze. Od 1915 pracoval jako asistent I. Honla v bakteriologicko-sérologickém oddělení Patologicko-anatomického
 +
ústa vu a jako zástupce prosektora ve vinohradské nemocnici.
 +
1919 založil a poté vedl prosekturu a bakteriologickou laboratoř
 +
státní nemocnice v Moravské Ostravě-Zábřehu.
 +
 
 +
Pozdější zakladatelé Státního zdravotního ústavu v Praze
 +
(SZÚ) P. L. Kučera a B. Vacek poslali B. Feierabenda, H. Pelce
 +
a D. jako stipendisty Rockefellerovy nadace studovat organizaci
 +
Národních ústavů zdraví v USA. D. pracoval od 1921
 +
v mikrobiologických laboratořích v Baltimoru a na Harvardově
 +
univerzitě, v jejímž Ústavu srovnávací patologie vynalezl
 +
s W. C. Boeckem polotuhou vaječnou kultivační půdu a na
 +
ní jako první vypěstoval měňavku úplavičnou (''Entamoeba histolytica'')
 +
i bičivku krocaní (''Histomonas meleagridis''). Kultivační
 +
půda vyhovovala kultivaci většiny střevních prvoků, Boeckova
 +
a D. metoda se stala standardním postupem pro kultivaci
 +
měňavek i bičíkovců a přispěla k pokroku výzkumu protozoárních
 +
infekcí člověka i zvířat. 1923 pracoval ve Velké
 +
Británii. Po obhájení disertace o vztahu bičíkovců k leishmanióze
 +
získal 1924 doktorát veřejného zdravotnictví Harvardovy
 +
univerzity. 1925 pracoval v parazitologickém ústavu
 +
Sorbonny a Pasteurově ústavu v Paříži, následně byl v nově
 +
otevřeném SZÚ v Praze pověřen přípravou IV. oddělení (pro
 +
bakteriologickou a sérologickou diagnostiku). 1926 se stal vedoucím
 +
parazitologicko-entomologické laboratoře, 1929 přednostou
 +
IV. oddělení. 1930 byl jmenován zdravotním radou
 +
(od 1935 vrchním). 1931 se na Vysoké škole zemědělského
 +
a lesního inženýrství při ČVUT habilitoval z patologické
 +
mikrobiologie zvířat, o rok později mu byla venia legendi
 +
rozšířena o hygienu. 1936 D. na Břeclavsku zjistil šíření tularemie
 +
z Rakouska na československé území. 1937–38 sloužilo
 +
IV. oddělení jako výhradní místo pro laboratorní diagnostiku
 +
nemoci zachvacující po jižní Moravě i Slovensko a Podkarpatskou Rus. Jako první v ČSR studoval krevní skupiny u zvířat. Zkoumal kmenovou variabilitu vyvolavatelů tyfu a úplavice,
 +
epidemiologii malárie, hubící účinek plynů na hmyz
 +
přenášející nákazy. Publikace ilustroval dokonalými vlastními
 +
mikrofotografiemi. Úspěšně řešil i technické problémy s epidemickou
 +
autokolonou SZÚ či krevními konzervami. Jako
 +
průkopník transfúze uskladněné krve vyvinul 1938 se spolupracovníky
 +
modifikaci metody F. Durana-Jordy pro české
 +
podmínky. 1937–41 zasedal ve vrchní zemské zdravotní radě,
 +
pak byl ze SZÚ přeložen do zdravotního oddělení Zemského
 +
úřadu v Praze, 1944 nedobrovolně penzionován. Bezprostředně
 +
po konci války byl jako vrchní zdravotní rada povolán do
 +
zdravotního oddělení Zemského národního výboru. D. měl
 +
bohaté mezinárodní styky: člen Société Médicale et d’Hygiène
 +
(Nice), Société de Pathologie Exotique (Paříž), místopředseda
 +
Amerického ústavu v Praze. Jako člen American Society of
 +
Bacteriologists and Pathologists se především zasazoval o československo-americkou spolupráci. 1946 byl zvolen za člena American Public Health Association. Jeho hrob na Vinohradském
 +
hřbitově zdobí plastika B. Zvěřiny.
 +
 
 +
'''D:''' výběr: The cultivation of the protozoon of blackhead, in: Journal of
 +
Medical Research 44, 1924, s. 677n.; Culture de Trichomonas sanguisugae
 +
Alexeieff 1911, in: Annales de Parasitologie Humaine et Comparée 3, 1925,
 +
s. 369; Studies on the relation of insect herpetomonad and crithidial flagellates to leishmaniasis. I. Inoculation of mammals with insect flagellates,
 +
in: American Journal of Epidemiology 5, 1925, s. 580n.; II. The specificity
 +
of the various insect flagellates for certain hosts, as indicated by cross infection
 +
experiments, in: tamtéž, s. 599n.; III. Cultivation requirements, in:
 +
tamtéž, s. 611n.; The cultivation of Endamoeba (sic) histolytica, in: Proceedings
 +
of National Academy of Sciences of USA 11, 1925 (5), s. 235n.
 +
(s W. C. Boeckem); Une nouvelle preuve de la possibilité de cultiver Entamoeba
 +
dysenteriae type histolytica, in: Annales de Parasitologie Humaine
 +
et Comparée 3, 1925, s. 349n.; The cultivation of Herpetomonas muscarum
 +
(Leidy 1856) Kent 1881 from Lucilia sericata, in: Parasitology 12,
 +
1926 (4), s. 183n.; Vzájemný vztah činitelů Twortova, d’Herellova
 +
a Besredkova „antiviru“ se zvláštním zřetelem k B. pyocyaneu, in: ČLČ 66,
 +
1927, s. 1599n., 1855n., 1897n., 1933n.; Les formes de mutation du bac.
 +
typhi abdominalis, in: Les Travaux de l’Institut d’Hygiène Publique de l’Etat
 +
Tchécoslovaque 1, 1930 (2), 65n.; Sur l’épidémiologie du paludisme
 +
dans la Russie Subcarpathique de 1923 à 1936, in: tamtéž 7, 1936 (4),
 +
s. 158n.; L’épidémie de tularémie en Tchécoslovaquie, in: tamtéž 8, 1937
 +
(2), s. 79n.; The problem of cultivation of sensitive organism out of material
 +
received from greater distances regarded from the epidemiologist’s point
 +
of view: „Monotherm“, apparatus for diagnosing quickly and surely all infectious
 +
diseases, 1937; Dehydratace immunních ser bakterielních, 1949.
 +
 
 +
'''L:''' OSND 2/1, s. 246; ČLČ 85, 1946, s. 1101; A. Fingerland, Za doc. dr. J.
 +
D., in: tamtéž, s. 1418n.; nekrolog in: Praktický lékař 26, 1946, s. 372;
 +
V. Tomášek, Doc. dr. J. D. †, in: Lékařské listy 1, 1946, s. 400; C. Dobell,
 +
Dr. J. J. D., Obituary, in: Nature 158, 1946, s. 697n.; Věstník Československé
 +
zoologické společnosti 11, 1947, s. 10; E. C. Kelly, Encyclopedia
 +
of Medical Sources, Baltimore 1948, s. 50, 117; BSPLF 1, s. 181–182; D.
 +
Slonim, J. D., in: Vesmír 72, 1993 (11), s. 647; J. Janko, Vědy o životě
 +
v českých zemích 1750–1950, 1997, s. 430, 553; MČE 2, s. 182; ČBS,
 +
s. 117; Tomeš 1, s. 256; V. Franc, Významný český lékař J. D., in: Nové
 +
noviny 23. 3. 2001, s. 8; J. Kříž – R. Beranová, Historie Státního zdravotního
 +
ústavu v Praze, in: Acta hygienica, epidemiologica et microbiologica,
 +
zvl. č. červenec 2005, s. 30, 46, 51, 66, 70n., 77.
 +
 
 +
'''P:''' Archiv UK Praha, rigoróza; Archiv ČVUT Praha, osobní spis (bibliografie).
 +
 
 +
Pavel Čech
  
== Literatura ==
 
  MČE 2, 182; OSN Dod II-1, 246; archiv ČVUT; ČBS, 117;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:15- Lékaři]]
 
[[Kategorie:15- Lékaři]]
Řádka 19: Řádka 112:
  
 
[[Kategorie:1893]]
 
[[Kategorie:1893]]
 +
[[Kategorie:Úlibice]]
 
[[Kategorie:1946]]
 
[[Kategorie:1946]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 14. 2. 2017, 18:59

Jaroslav Josef DRBOHLAV
Narození 14.3.1893
Místo narození Úlibice u Jičína
Úmrtí 11.8.1946
Místo úmrtí Praha
Povolání

15- Lékaři

7- Zoolog
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45841

DRBOHLAV, Jaroslav Josef, * 14. 3. 1893 Úlibice u Jičína, † 11. 8. 1946 Praha, lékař-bakteriolog, protozoolog

Syn z druhého manželství řídícího učitele Josefa D. z Nemyčevsi, a Anny, roz. Rychtrmocové z Chotětova. Většina z jeho deseti sourozenců zemřela v útlém věku. D. 1904–12 vystudoval gymnázium v Jičíně a 1912–17 českou lékařskou fakultu v Praze. Od 1915 pracoval jako asistent I. Honla v bakteriologicko-sérologickém oddělení Patologicko-anatomického ústa vu a jako zástupce prosektora ve vinohradské nemocnici. 1919 založil a poté vedl prosekturu a bakteriologickou laboratoř státní nemocnice v Moravské Ostravě-Zábřehu.

Pozdější zakladatelé Státního zdravotního ústavu v Praze (SZÚ) P. L. Kučera a B. Vacek poslali B. Feierabenda, H. Pelce a D. jako stipendisty Rockefellerovy nadace studovat organizaci Národních ústavů zdraví v USA. D. pracoval od 1921 v mikrobiologických laboratořích v Baltimoru a na Harvardově univerzitě, v jejímž Ústavu srovnávací patologie vynalezl s W. C. Boeckem polotuhou vaječnou kultivační půdu a na ní jako první vypěstoval měňavku úplavičnou (Entamoeba histolytica) i bičivku krocaní (Histomonas meleagridis). Kultivační půda vyhovovala kultivaci většiny střevních prvoků, Boeckova a D. metoda se stala standardním postupem pro kultivaci měňavek i bičíkovců a přispěla k pokroku výzkumu protozoárních infekcí člověka i zvířat. 1923 pracoval ve Velké Británii. Po obhájení disertace o vztahu bičíkovců k leishmanióze získal 1924 doktorát veřejného zdravotnictví Harvardovy univerzity. 1925 pracoval v parazitologickém ústavu Sorbonny a Pasteurově ústavu v Paříži, následně byl v nově otevřeném SZÚ v Praze pověřen přípravou IV. oddělení (pro bakteriologickou a sérologickou diagnostiku). 1926 se stal vedoucím parazitologicko-entomologické laboratoře, 1929 přednostou IV. oddělení. 1930 byl jmenován zdravotním radou (od 1935 vrchním). 1931 se na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství při ČVUT habilitoval z patologické mikrobiologie zvířat, o rok později mu byla venia legendi rozšířena o hygienu. 1936 D. na Břeclavsku zjistil šíření tularemie z Rakouska na československé území. 1937–38 sloužilo IV. oddělení jako výhradní místo pro laboratorní diagnostiku nemoci zachvacující po jižní Moravě i Slovensko a Podkarpatskou Rus. Jako první v ČSR studoval krevní skupiny u zvířat. Zkoumal kmenovou variabilitu vyvolavatelů tyfu a úplavice, epidemiologii malárie, hubící účinek plynů na hmyz přenášející nákazy. Publikace ilustroval dokonalými vlastními mikrofotografiemi. Úspěšně řešil i technické problémy s epidemickou autokolonou SZÚ či krevními konzervami. Jako průkopník transfúze uskladněné krve vyvinul 1938 se spolupracovníky modifikaci metody F. Durana-Jordy pro české podmínky. 1937–41 zasedal ve vrchní zemské zdravotní radě, pak byl ze SZÚ přeložen do zdravotního oddělení Zemského úřadu v Praze, 1944 nedobrovolně penzionován. Bezprostředně po konci války byl jako vrchní zdravotní rada povolán do zdravotního oddělení Zemského národního výboru. D. měl bohaté mezinárodní styky: člen Société Médicale et d’Hygiène (Nice), Société de Pathologie Exotique (Paříž), místopředseda Amerického ústavu v Praze. Jako člen American Society of Bacteriologists and Pathologists se především zasazoval o československo-americkou spolupráci. 1946 byl zvolen za člena American Public Health Association. Jeho hrob na Vinohradském hřbitově zdobí plastika B. Zvěřiny.

D: výběr: The cultivation of the protozoon of blackhead, in: Journal of Medical Research 44, 1924, s. 677n.; Culture de Trichomonas sanguisugae Alexeieff 1911, in: Annales de Parasitologie Humaine et Comparée 3, 1925, s. 369; Studies on the relation of insect herpetomonad and crithidial flagellates to leishmaniasis. I. Inoculation of mammals with insect flagellates, in: American Journal of Epidemiology 5, 1925, s. 580n.; II. The specificity of the various insect flagellates for certain hosts, as indicated by cross infection experiments, in: tamtéž, s. 599n.; III. Cultivation requirements, in: tamtéž, s. 611n.; The cultivation of Endamoeba (sic) histolytica, in: Proceedings of National Academy of Sciences of USA 11, 1925 (5), s. 235n. (s W. C. Boeckem); Une nouvelle preuve de la possibilité de cultiver Entamoeba dysenteriae type histolytica, in: Annales de Parasitologie Humaine et Comparée 3, 1925, s. 349n.; The cultivation of Herpetomonas muscarum (Leidy 1856) Kent 1881 from Lucilia sericata, in: Parasitology 12, 1926 (4), s. 183n.; Vzájemný vztah činitelů Twortova, d’Herellova a Besredkova „antiviru“ se zvláštním zřetelem k B. pyocyaneu, in: ČLČ 66, 1927, s. 1599n., 1855n., 1897n., 1933n.; Les formes de mutation du bac. typhi abdominalis, in: Les Travaux de l’Institut d’Hygiène Publique de l’Etat Tchécoslovaque 1, 1930 (2), 65n.; Sur l’épidémiologie du paludisme dans la Russie Subcarpathique de 1923 à 1936, in: tamtéž 7, 1936 (4), s. 158n.; L’épidémie de tularémie en Tchécoslovaquie, in: tamtéž 8, 1937 (2), s. 79n.; The problem of cultivation of sensitive organism out of material received from greater distances regarded from the epidemiologist’s point of view: „Monotherm“, apparatus for diagnosing quickly and surely all infectious diseases, 1937; Dehydratace immunních ser bakterielních, 1949.

L: OSND 2/1, s. 246; ČLČ 85, 1946, s. 1101; A. Fingerland, Za doc. dr. J. D., in: tamtéž, s. 1418n.; nekrolog in: Praktický lékař 26, 1946, s. 372; V. Tomášek, Doc. dr. J. D. †, in: Lékařské listy 1, 1946, s. 400; C. Dobell, Dr. J. J. D., Obituary, in: Nature 158, 1946, s. 697n.; Věstník Československé zoologické společnosti 11, 1947, s. 10; E. C. Kelly, Encyclopedia of Medical Sources, Baltimore 1948, s. 50, 117; BSPLF 1, s. 181–182; D. Slonim, J. D., in: Vesmír 72, 1993 (11), s. 647; J. Janko, Vědy o životě v českých zemích 1750–1950, 1997, s. 430, 553; MČE 2, s. 182; ČBS, s. 117; Tomeš 1, s. 256; V. Franc, Významný český lékař J. D., in: Nové noviny 23. 3. 2001, s. 8; J. Kříž – R. Beranová, Historie Státního zdravotního ústavu v Praze, in: Acta hygienica, epidemiologica et microbiologica, zvl. č. červenec 2005, s. 30, 46, 51, 66, 70n., 77.

P: Archiv UK Praha, rigoróza; Archiv ČVUT Praha, osobní spis (bibliografie).

Pavel Čech