Verze z 15. 2. 2017, 09:31, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky) (Holoubková přesunul stránku DRDLA František Alois 1868-1944 na DRDLA František Alois 28.11.1868-3.9.1944 bez založení přesměrování)

DRDLA František Alois 28.11.1868-3.9.1944

Z Personal
František Alois DRDLA
Narození 28.11.1868
Místo narození Žďár nad Sázavou
Úmrtí 3.9.1944
Místo úmrtí Bad Gastein (Rakousko)
Povolání

77- Hudební skladatel

78- Hudební interpret
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69009

DRDLA, František Alois (též Franz Alois), * 28. 11. 1868 Žďár nad Sázavou, † 3. 9. 1944 Bad Gastein (Rakousko), houslista, hudební skladatel

Pocházel z nemajetné rodiny, hudební vzdělání získal od ředitele kůru v rodišti. Absolvoval gymnázium v Brně, jako výjimečný talent začal studovat na pražské konzervatoři (1880 až 1882), odkud přestoupil do Vídně (1882–88, byl mj. též žákem A. Brucknera). Současně se stal sólistou kapely pluku č. 65 arcivévody Ludvíka Viktora. Již D. školní soutěžní vystoupení, při němž získal první cenu a stříbrný věnec, vzbudilo pozornost i v českém tisku. 1890–92 působil jako houslista Dvorní opery ve Vídni, 1894 byl koncertním mistrem orchestru Divadla na Vídeňce, kde se podílel na provedení Blodkovy aktovky V studni (1894), nikoli na Smetanově Prodané nevěstě, jak se mylně traduje v literatuře. Krátce působil jako kapelník operetní scény Carltheater ve Vídni. Později v některých letech přijímal pozvání do orchestru Slavnostních her v bavorském Bayreuthu. Vystupoval jako sólista na veřejných koncertech (pořádal delší turné po Evropě 1900–05, po USA 1923–24), především však v salonech, hotelích a jiných společenských prostorách. Byl ceněn jako mimořádně technicky zručný houslista s krásným tónem a se salonním vkusem. Na svá vystoupení si upravoval pro housle melodie z vlastních i cizích skladeb různého druhu, včetně fantazií na hudbu z oblíbených oper (asi 400 úprav). Během celé kariéry udržoval živé styky s českými zeměmi, koncertoval v Praze, na jižní Moravě, v západočeských lázních, po 1925 též v pražském Radiojournalu. Psal hudbu k prvním reportážním českým filmům. Dostalo se mu společenského uznání (1927 ve Vídni jmenován profesorem, v dubnu 1934 přijat papežem v audienci). V tisku se objevily kusé informace o D. příslušnosti ke svobodným zednářům, a to od 90. let 19. století.

Jeho nejznámější prací se stala Serenáda pro housle a klavír (1902), kterou vedle autora zpopularizoval zejména J. Kubelík. Kromě úprav a fantazií na různé melodie D. napsal dvě operety (Das goldene Netz, Lipsko 1916, revidováno jako Bohyně lásky 1940; Die Ladenkomtesse, premiéra v pražském německém divadle 1917), klavírní trio, písně a sbory. Jeho skladby vydávalo devatenáct nakladatelství v Evropě a zámoří. D. skladby a úpravy nahrávají dodnes soubory zábavné hudby ve stovkách interpretací.

L: Národní politika 27. 7. 1888, s. 2; Moravská orlice 21. 7. 1888, s. 2; Přijetí papežem, in: Národní politika 13. 4. 1934; Svobodný zednář 20. 2. 1935; Die Drei Ringe 1, 1936, s. 13; nekrolog in: Lidové noviny 8. 9. 1944; J. M. Květ, F. D., houslový virtuos a skladatel, 1959; Pazdírek 1, s. 206; HS 1, s. 206 (s přehledem vydavatelů); MGG 15 Supplement, 1973, sl. 1841–1842 (se soupisem díla), 5. nové doplněné vyd., 2001, sl. 1395–1396 (soupis díla a literatury); Grove 5, 1980, s. 611.

Jitka Ludvová