DREYER Johann Traugott 5.12.1804-17.9.1871: Porovnání verzí
(DREYER_Johann_Traugott_5.12.1804-17.9.1871) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 5.12.1804 | | datum narození = 5.12.1804 | ||
− | | místo narození = Aš | + | | místo narození = Aš |
| datum úmrtí = 17.9.1871 | | datum úmrtí = 17.9.1871 | ||
− | | místo úmrtí = Zwettl | + | | místo úmrtí = Zwettl (Rakousko) |
| povolání = 15- Lékaři | | povolání = 15- Lékaři | ||
61- Pedagog | 61- Pedagog | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''DREYER, Johann Traugott''', ''* 5. 12. 1804 Aš, † 17. 9. 1871 Zwettl (Rakousko), lékař, pedagog, organizátor vojenského zdravotnictví'' | ||
− | + | Syn vrchního lékaře 47. pěšího pluku. Absolvoval ve Štýrském | |
+ | Hradci filozofickou přípravu a ve Vídni dva semestry medicíny, | ||
+ | 1824 byl odveden k 54. pěšímu pluku jako podlékař | ||
+ | a 1825 povolán ke studiu vyššího kursu na právě obnovené | ||
+ | lékařsko-chirurgické akademii (Josefinum) ve Vídni. 1830–33 | ||
+ | pracoval jako asistent stolice očního lékařství F. Jaegera, sepsal | ||
+ | disertaci o nových blefaroplastických operačních postupech | ||
+ | svého učitele a 1831 byl promován. 1833 se stal polním lékařem | ||
+ | 59. pěšího pluku; 1835 byl však povolán zpět na Josefinum | ||
+ | jako prozatímní, od 1838 skutečný profesor obecného | ||
+ | přírodopisu a botaniky s hodností rady a štábního polního lékaře | ||
+ | a přísedícího stálé polní zdravotní komise. 1840 byl ustanoven inspektorem Vojenského ředitelství léků. Po sloučení Josefina s Lékařskou fakultou vídeňské univerzity 1849 byl | ||
+ | při kázán ke stálé polní zdravotní komisi, 1850 jmenován koreferentem | ||
+ | zdravotního odboru ministerstva války, téhož roku | ||
+ | převzal vedení odboru jako nejvyšší polní lékař armády a dvorní | ||
+ | rada. Pod jeho záštitou se od 1852 konala vědecká shromáždění | ||
+ | polních lékařů vídeňské i dalších posádek. Pro citelný | ||
+ | nedostatek vojenských lékařů 1852 z jeho podnětu otevřelo | ||
+ | Josefinum ústav pro dvouleté doškolování podlékařů. Potřebě | ||
+ | armády však nestačil, a tak byla akademie ještě jednou obnovena, | ||
+ | 1854 zahájila třetí a poslední éru, v níž dosáhla evropského | ||
+ | významu. D. patřil k prvním vojenským lékařům cestujícím | ||
+ | v doprovodu císaře (do Olomouce a Varšavy, kde byl poctěn | ||
+ | ruským řádem sv. Anny). 1855 vykonal tříměsíční inspekční | ||
+ | cestu do Haliče a dunajských knížectví k posádkám zachváceným | ||
+ | tyfem a cholerou. Hodnosti, platy a penze polních lékařů | ||
+ | zvedl na úroveň důstojníků, řídící štábní lékaři byli povýšeni | ||
+ | na vrchní, on sám jako nejvyšší polní lékař na | ||
+ | nejvyššího štábního lékaře a byl povýšen do rytířského stavu | ||
+ | s predikátem von Iller. 1858 vykonal inspekci v trachomem | ||
+ | sužovaných rakouských posádkách německých spolkových | ||
+ | pevností v Mohuči, Ulmu a Rastattu; z Heidelbergu získal pro | ||
+ | Josefinum jako profesora vnitřního lékařství A. Duchka. Během | ||
+ | neúspěšného italského tažení konal inspekci u vojska | ||
+ | v Lombardii. 1862 byla polní lékařská služba z jeho iniciativy | ||
+ | reorganizována. Na odpočinek odešel 1864. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Diss. inaug. medico-chirurgica, pertractans novam Blepharoplastices | ||
+ | methodum, Vindobonae 1831. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Militär-Schematismus des österreichischen Kaiserthumes, Wien 1833; | ||
+ | Allgemeine Militärärztliche Zeitung, 1871, s. 233; T. Puschmann, Die Medizin | ||
+ | in Wien während der letzten 100 Jahre, Wien 1884, s. 184, 304; | ||
+ | A. Hirsch, Biographisches Lexikon der hervorragenden Aerzte aller Zeiten | ||
+ | und Völker 2, Wien – Leipzig 1885, s. 216; S. K. Kirchenberger, Lebensbilder | ||
+ | hervorragender österreichisch-ungarischer Militär- und Marineärzte, | ||
+ | Wien – Leipzig 1913, s. 28n.; L. Schönbauer, Das medizinische Wien, | ||
+ | Wien 1947, s. 265, 429; ÖBL 1, s. 200n.; E. Wondrák, Vídeňské „Josefinum“ | ||
+ | a podíl lékařů z Čech a Moravy na jeho činnosti a historii, 1968, | ||
+ | s. 10, 12, 18; BL 1, s. 281; H. Wyklicky, Das Josephinum: Biographie | ||
+ | eines Hauses. Wien 1985, passim. | ||
+ | |||
+ | Pavel Čech | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] |
Verze z 16. 2. 2017, 18:51
Johann Traugott DREYER | |
Narození | 5.12.1804 |
---|---|
Místo narození | Aš |
Úmrtí | 17.9.1871 |
Místo úmrtí | Zwettl (Rakousko) |
Povolání |
15- Lékaři 61- Pedagog |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136664 |
DREYER, Johann Traugott, * 5. 12. 1804 Aš, † 17. 9. 1871 Zwettl (Rakousko), lékař, pedagog, organizátor vojenského zdravotnictví
Syn vrchního lékaře 47. pěšího pluku. Absolvoval ve Štýrském Hradci filozofickou přípravu a ve Vídni dva semestry medicíny, 1824 byl odveden k 54. pěšímu pluku jako podlékař a 1825 povolán ke studiu vyššího kursu na právě obnovené lékařsko-chirurgické akademii (Josefinum) ve Vídni. 1830–33 pracoval jako asistent stolice očního lékařství F. Jaegera, sepsal disertaci o nových blefaroplastických operačních postupech svého učitele a 1831 byl promován. 1833 se stal polním lékařem 59. pěšího pluku; 1835 byl však povolán zpět na Josefinum jako prozatímní, od 1838 skutečný profesor obecného přírodopisu a botaniky s hodností rady a štábního polního lékaře a přísedícího stálé polní zdravotní komise. 1840 byl ustanoven inspektorem Vojenského ředitelství léků. Po sloučení Josefina s Lékařskou fakultou vídeňské univerzity 1849 byl při kázán ke stálé polní zdravotní komisi, 1850 jmenován koreferentem zdravotního odboru ministerstva války, téhož roku převzal vedení odboru jako nejvyšší polní lékař armády a dvorní rada. Pod jeho záštitou se od 1852 konala vědecká shromáždění polních lékařů vídeňské i dalších posádek. Pro citelný nedostatek vojenských lékařů 1852 z jeho podnětu otevřelo Josefinum ústav pro dvouleté doškolování podlékařů. Potřebě armády však nestačil, a tak byla akademie ještě jednou obnovena, 1854 zahájila třetí a poslední éru, v níž dosáhla evropského významu. D. patřil k prvním vojenským lékařům cestujícím v doprovodu císaře (do Olomouce a Varšavy, kde byl poctěn ruským řádem sv. Anny). 1855 vykonal tříměsíční inspekční cestu do Haliče a dunajských knížectví k posádkám zachváceným tyfem a cholerou. Hodnosti, platy a penze polních lékařů zvedl na úroveň důstojníků, řídící štábní lékaři byli povýšeni na vrchní, on sám jako nejvyšší polní lékař na nejvyššího štábního lékaře a byl povýšen do rytířského stavu s predikátem von Iller. 1858 vykonal inspekci v trachomem sužovaných rakouských posádkách německých spolkových pevností v Mohuči, Ulmu a Rastattu; z Heidelbergu získal pro Josefinum jako profesora vnitřního lékařství A. Duchka. Během neúspěšného italského tažení konal inspekci u vojska v Lombardii. 1862 byla polní lékařská služba z jeho iniciativy reorganizována. Na odpočinek odešel 1864.
D: Diss. inaug. medico-chirurgica, pertractans novam Blepharoplastices methodum, Vindobonae 1831.
L: Militär-Schematismus des österreichischen Kaiserthumes, Wien 1833; Allgemeine Militärärztliche Zeitung, 1871, s. 233; T. Puschmann, Die Medizin in Wien während der letzten 100 Jahre, Wien 1884, s. 184, 304; A. Hirsch, Biographisches Lexikon der hervorragenden Aerzte aller Zeiten und Völker 2, Wien – Leipzig 1885, s. 216; S. K. Kirchenberger, Lebensbilder hervorragender österreichisch-ungarischer Militär- und Marineärzte, Wien – Leipzig 1913, s. 28n.; L. Schönbauer, Das medizinische Wien, Wien 1947, s. 265, 429; ÖBL 1, s. 200n.; E. Wondrák, Vídeňské „Josefinum“ a podíl lékařů z Čech a Moravy na jeho činnosti a historii, 1968, s. 10, 12, 18; BL 1, s. 281; H. Wyklicky, Das Josephinum: Biographie eines Hauses. Wien 1985, passim.
Pavel Čech