DRGÁČ Šimon 8.11.1892-30.6.1980: Porovnání verzí

Aktuální verze z 15. 1. 2020, 19:18

Šimon DRGÁČ
Narození	8.11.1892
Místo narození	Mutěnice u Hodonína
Úmrtí	30.6.1980
Místo úmrtí	Praha
Povolání	45- Voják nebo partyzán 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Citace	Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 380
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=61537

DRGÁČ, Šimon, * 8. 11. 1892 Mutěnice u Hodonína, † 30. 6. 1980 Praha, voják, účastník 1. a 2. odboje

Narodil se v rolnické rodině. 1912 maturoval na Prvním českém státním gymnáziu v Brně. Po neúspěšném studiu na vatikánské univerzitě Gregoriana nastoupil na podzim 1913 jako jednoroční dobrovolník k 3. pěšímu pluku v Bosně. V Sarajevu se přihlásil do důstojnického kursu, z něhož byl vyřazen jako praporčík. Stal se velitelem čety a po vypuknutí války sloužil na srbské frontě. V prosinci 1914 utrpěl zranění, po návratu na frontu byl s plukem převelen do Itálie, povýšen na poručíka a velitele roty. V srpnu 1915 se octl v italském zajetí. V prosinci 1916 si ho vyžádala Národní rada československá v Paříži a pověřila ho zastupováním svých zájmů v táboře Melfi. Od března 1918 se podílel na organizaci československých dobrovolníků jako adjutant velitele praporu v Padule a místopředseda náborové a odvodní komise. Od května 1918 velel kulometné četě 33. střeleckého pluku, od června kulometné rotě. Od října 1918 jako nadporučík zastupoval velitele kulometné skupiny 1. praporu pluku. Po návratu do vlasti byl v listopadu 1918 poslán na Slovensko jako velitel 1. kulometné roty VI. divize (kapitán). 1919–20 studoval v Praze štábní důstojnický kurs, od března 1920 vedl 1. a 3. oddělení štábu 10. pěší divize, 1921–25 štáb divize (major generálního štábu). 1923 absolvoval Válečnou školu. 1925–27 stál v čele 2. oddělení štábu Zemského vojenského velitelství v Košicích, 1927 až 1929 v Praze. Současně vystudoval kriminologický kurs při Právnické fakultě UK. 1929–31 působil jako vojenský atašé s akreditací pro Francii, Belgii a Švýcarsko (podplukovník generálního štábu). 1931–33 velel 1. praporu 14. pěšího pluku v Prešově, 1933–36 řídil zpravodajské oddělení Hlavního štábu (plukovník generálního štábu). 1936–37 byl velitelem 34. pěšího pluku v Hranicích, od léta 1937 náčelníkem štábu generálního inspektora branné moci. Za mobilizace a mnichovských událostí zastupoval ministerstvo národní obrany u ministerstva propagandy. Od března 1939 z pověření ilegální organizace Obrana národa zastával funkci generálního tajemníka Národního souručenství, koncem srpna 1939 ho zatklo gestapo, byl odsouzen pro velezradu a do osvobození vězněn v koncentračních táborech Buchenwald a Flossenbürg. Od června 1945 po povýšení na brigádního generála velel Vojenské akademii v Hranicích. 1946–48 byl prvním podnáčelníkem (divizní generál), od dubna do srpna 1948 zástupcem náčelníka (sborový generál), od srpna 1948 do března 1950 náčelníkem Hlavního štábu armády. 1949 byl jmenován armádním generálem. Na jaře 1951 ho ministr národní obrany A. Čepička penzionoval, následně byl zatčen a degradován na vojína. V jednom z posledních vykonstruovaných vojenských procesů ho 1954 odsoudili na 24 let vězení pro sabotování výstavby lidové branné moci. Na amnestii byl 1956 podmíněně propuštěn, 1963 občansky rehabilitován, plně (vojensky) 1991.

L: Tomeš 1, s. 258; J. Fidler – V. Sluka, Encyklopedie branné moci ČSR 1920–1938, 2006, s. 183 (chybné údaje o věznění v 50. letech); Vojenské osobnosti československého odboje 1939–45, 2005, s. 61.

P: Vojenský historický archiv Praha – kvalifikační listiny vojenských osob.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera

• 

  Sborový generál Šimon Drgáč s armádním generálem Ludvíkem Svobodou, 1948