DRIML Karel 2.1.1891-20.10.1929: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Karel DRIML  
 
| jméno = Karel DRIML  
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Driml Karel portret.jpg
 
| datum narození = 2.1.1891
 
| datum narození = 2.1.1891
 
| místo narození = Choceň
 
| místo narození = Choceň
Řádka 89: Řádka 89:
 
[[Kategorie:1929]]
 
[[Kategorie:1929]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 +
 +
<gallery>
 +
Driml Karel hrob.jpg|Hrob Karla Drimla na Vinohradském hřbitově v Praze
 +
</gallery>

Aktuální verze z 15. 1. 2020, 19:22

Karel DRIML
Narození 2.1.1891
Místo narození Choceň
Úmrtí 20.10.1929
Místo úmrtí Praha
Povolání 15- Lékaři
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 380-381
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45862

DRIML, Karel, * 2. 1. 1891 Choceň, † 20. 10. 1929 Praha, lékař, redaktor, dramatik

Gymnázium navštěvoval od 1901 ve Vysokém Mýtě. Po maturitě 1909 studoval medicínu v Praze a ve Vídni. 1914 se stal asistentem bakteriologického oddělení patologicko-anatomického ústavu lékařské fakulty v Praze. Získal titul MUDr. Narukoval a jako lékař sloužil u válečného námořnictva. Po skončení první světové války vstoupil 1919 do státní zdravotní služby. 1920 byl vyslán na roční studium organizace veřejného zdravotnictví v USA, Kanadě, Anglii a Francii, kde získal osvědčení na škole hygieny při univerzitě J. Hopkinse v Baltimore. Vrátil se do Čech a působil jako vrchní komisař (odborový rada) na ministerstvu veřejného zdravotnictví a byl přednostou oddělení pro zdravotnickou výchovu a propagaci ve Státním zdravotním ústavu. Od 1921 přispíval do Měsíčníku dorostu Červeného kříže, beletristického listu pro mládež (později Lípa), dále do Sokolice a Lidových novin, verši a scénkami do měsíčníku Československého červeného kříže Radosti i do časopisu pro děti školního věku Vlaštovičky. Od 1923 byl redaktorem zdravotnického tisku Zdraví lidu, 1925–26 Výživa. 1929 bydlel v Brně. Jako osvětový pracovník ve zdravotnictví propagoval obor pořádáním přednášek, psaním informačních a popularizačních článků, brožur, letáků, poučných a populárních spisků pro mládež i dospělé a librety k naučným filmům. Užíval pseudonym Oldřich Zoltán. Byl místopředsedou Moravského hygienického muzea. Propagace hygieny, správná životospráva a boj proti nemocem se staly ústředním tématem jeho zdravotnických publikací, vydávaných zejména od 1923: O zdravotnické a sociální lidovýchově u nás a v cizině, 1923, Zdravotnická výchova na školách, 1924, Boj proti tuberkulóze, 1926, Ošetřování nemocných v domácnosti, 1926, Domácí zdravotnictví pro ženy, 1928. D. se stal zakladatelem československé organizované zdravotní osvěty a výchovy a československého zdravotnického filmu.

Od poloviny 20. let se aktivně zapojil do činnosti choceňského nakladatelství loutkových her Tiskárna a nakladatelství Loutkáře a vedl tam 1926–28 edici Talisman dlouhého života s životosprávnými návody pro dospělé a 1927–29 edici Školní jeviště, kde vydával didaktické hry pro děti. 1925 sestavil spolu s F. Ptáčkem, V. Skálou a J. Veselým Loutkářskou čítanku.

Zdravovědné myšlenky vkládal i do prací beletristického charakteru, dramat pro děti a mládež, loutkových reklamních her, pohádek, dramatických výstupů, říkanek (Zdravotní říkanky, 1924). Z loutkových, hlavně kašpárkovských her (Kašpárkovy zdravotnické táčky, 2 díly, 1923–24) s výchovnými náměty ze zdravotnictví to byly zejména: Brok a Flok (1923), Král Asinus (1924), Budulínka bolí zoubek (1924), Lakté čili Budulínek v říši mléka (1925), Smíšek (1926), Dům na výsluní (1926), Jarní den (1926), Slečna Kazi (1926), Čarodějka Špindimůra (1928), Šuki a Muki čili Čarovné bačkory (1928), Špiritár, pekelný alchymista (1929), Začarovaná země (1928), Fronta (1928), dramatizace dívčího románku Jarka a Věra (1929) aj. Nejoblíbenější zůstala D. prvotina, lékařská propagační hra Bacilínek (1922), po D. smrti vydaná 1930 J. Veselým a 1950 úspěšně zdramatizovaná J. Malíkem. V Praze byla po D. nazvána ulice a mezinárodní loutkářská unie UNIMA jej jmenovala svým čestným členem.

L: Naše kniha 10, 1919, s. 360; O. Pospíšil – V. F. Suk, Dětská literatura česká, 1924, s. 239, 251; Padesát let gymnasia ve Vysokém Mýtě, 1929, passim; nekrology: J. V. (J. Veselý), Za dr. K. D., in: Loutkář, 1929/30, s. 102–103 (kde i foto); týž, Za K. D., in: Lidové noviny 4. 11. 1929; OSND 2/1, s. 253; Spisovatel V.M. Š., 1932 (s odbornou i beletristickou bibliografií); Loutkářská oslava památky dr. D., in: Národní osvobození 10. 12. 1935; MSN 2, s. 389; MČE 2, s. 184; KSN 3, s. 494; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 511; LČL 1, s. 600; J. Pleskot, K. D. Sborník prací pedagogické fakulty v Ostravě, 1982, s. 53n.; www.amaterskedivadlo.cz; K. Daněk, E. Babák, K. D., F. Hamza a I. A. Bláha u počátků odborně pojaté zdravotní výchovy u nás, in: Brněnská věda a umění meziválečného období (1918–1939) v evropském kontextu, 1993, s. 248–250.

P: Biografický archiv ÚČL Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marcella Husová