DROBNÝ Jan 10.2.1866-1945: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Jan DROBNÝ
 
| jméno = Jan DROBNÝ
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Drobny Jan portret.jpg
 
| datum narození = 10.2.1866
 
| datum narození = 10.2.1866
 
| místo narození = Železný Brod
 
| místo narození = Železný Brod

Aktuální verze z 15. 1. 2020, 18:33

Jan DROBNÝ
Narození 10.2.1866
Místo narození Železný Brod
Úmrtí jaro 1945
Místo úmrtí Praha
Povolání 45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 383-384
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45887

DROBNÝ, Jan, * 10. 2. 1866 Železný Brod, † jaro 1945 Praha, důstojník

Narodil se v rolnické rodině, 1882 maturoval na reálném gymnáziu v Hradci Králové. Od 1882 studoval strojní inženýrství na České vysoké škole technické v Praze, po dvou letech přešel na Vojenskou technickou akademii ve Vídni. V září 1887 ji absolvoval v hodnosti poručíka ženijní služby (ing.), byl zařazen k 10. rotě 1. ženijního pluku. Sloužil v Sandžaku, od 1889 jako velitel čety (nadporučík). 1892–94 studoval vyšší ženijní kurs ve Vídni, 1894 se stal referentem ženijního ředitelství v Sarajevu (kapitán). 1897–99 velel 5. rotě VII. ženijního praporu v Budapešti, 1899 vedl ženijní sklad v Kotoru, 1899–1903 vyučoval pevnostnímu stavitelství na ženijní kadetce v Hainburgu. 1903–04 sloužil jako ženijní expert u XI. armádního sboru ve Lvově (major), 1904–09 přednášel teorii ženijní práce ve vojenském stavebním kursu ve Vídni, 1909–11 stál v čele ženijního ředitelství v Przemyślu (podplukovník), 1911–12 v Kotoru. Od 1912 byl profesorem ženijního stavitelství na Vojenské technické akademii (plukovník), po vypuknutí války byl postaven do čela ženijního oddělení štábu 3. armády, krátce nato armádní skupiny generála Pflanzer-Baltina a od léta 1915 armádní skupiny generála Rohra. Koncem října 1915 se stal velitelem ženijních jednotek v Przemyśłu a zasloužil se o obnovu pevnostního pásma (generálmajor). 1916–17 velel technickým jednotkám 4. armády na ruské frontě a XX. armádnímu sboru v Itálii. Brzy poté převzal řízení ženijní zásobovací služby v Tyrolsku. Po prodělané chorobě zastupoval na konci války velitele VI. sborové oblasti. Po vzniku ČSR se D. přihlásil k činné službě, ale 1919 byl krátkodobě penzionován. V květnu 1919 ho ministr národní obrany učinil dočasným velitelem 1. pěší divize v Užhorodě, v červnu převzal velení výcvikového střediska v Levoči a v červenci zastupoval velitele Východní armádní skupiny. 1919 až 1920 velel 11. pěší divizi v Banské Bystrici, 2. pěší divizi v Plzni 1920–23. Roku 1921 se stal československým brigádním, 1922 divizním generálem. 1923–26 zastupoval velitele Zemského vojenského velitelství v Praze, 1926–29 toto velitelství řídil v hodnosti armádního generála. 1929 odešel na vlastní žádost do penze. Vyvíjel aktivitu ve spolcích důstojníků ve výslužbě.

L: J. Fidler a kol., Československá generalita. Armádní generálové 1918 až 1938, 1995, s. 16–17; J. Fidler – V. Sluka, Encyklopedie branné moci ČSR 1920–1938, 2006, s. 184.

P: Vojenský historický archiv Praha – kvalifikační listiny vojenských osob.

Martin Kučera