Biografický slovník
DROLZ Hugo 6.1.1862-3.5.1950
| Hugo DROLZ | |
 | |
| Narození | 6.1.1862 |
|---|---|
| Místo narození | Laško (Slovinsko) |
| Úmrtí | 3.5.1950 |
| Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
| Povolání | 26- Bánský odborník nebo energetik |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 384-385 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=76221 |
DROLZ, Hugo, * 6. 1. 1862 Laško (Slovinsko), † 3. 5. 1950 Vídeň (Rakousko), báňský odborník
V dětství byl ovlivněn německým prostředím rodiště (tehdy Markt Tüffer). Vystudoval hornictví a hutnictví na báňské akademii (Bergakademie) ve štýrském Leobenu, poté 1886 vstoupil do služeb velkovévody Friedricha do Těšínské komory. Pracoval v železnorudném dole Mária Huta u Gelnice na Slovensku, nejprve jako technik, 1892–1904 jako vedoucí závodu. Od ledna 1905 byl pobočníkem vedoucího báňské správy Těšínské komory v Těšíně. Po převzetí důlních a hutních provozů komory Rakouskou báňskou a hutní společností (Österreichische Berg- und Hüttenwerksgesellschaft) byl 1907 jmenován ředitelem rudných a uhelných dolů společnosti. Řídil 9 uhelných, 2 železnorudné a 1 manganový důl, 3 koksovny a 1 vápenku. Zasloužil se o modernizaci a prohloubení uhelných dolů (Barbara, Ludvík aj.) v tehdejší rakouské části hornoslezské pánve v revíru Karviná. Zavedl metodu hloubení jam ve zvodnělých pískách v nadloží uhlonosného souvrství zmrazováním. Zastával funkci předsedy ostravské Ředitelské konference, viceprezidenta Moravskoslezské průmyslové jednoty (Mährisch-Schlesischer Industrieverband). Byl členem správní rady Rosické báňské společnosti. Psal články do rakouských odborných časopisů (ÖZBH aj.).
Později se podílel na výstavbě simplonského tunelu a železnice u Jungfrau ve švýcarských Alpách, jako poradce působil v Turecku a ve Švédsku. Obdržel titul báňského rady a od báňské akademie v Leobenu čestný doktorát. 1926 odešel do výslužby a usadil se v rakouském Badenu, kde byl i pohřben.
L: Horní rada Dr. ing. H. D., in: Hornický věstník 9, 1927, s. 8–9; Bílková 1, s. 492; BL 1, s. 282; DBE 2, s. 623.
Pavel Vlašímský
