Verze z 15. 1. 2020, 19:14, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

DRTIKOL František 3.3.1883-13.1.1961

Z Personal
František DRTIKOL
Narození 3.3.1883
Místo narození Příbram
Úmrtí 13.1.1961
Místo úmrtí Praha
Povolání 87- Fotograf
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 388-390
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45898

DRTIKOL, František, * 3. 3. 1883 Příbram, † 13. 1. 1961 Praha, fotograf, filozof, překladatel, designér

Narodil se v rodině obchodníka smíšeným zbožím Františka D. a Marie, roz. Opplové. Byl nejmladším ze tří dětí. Studium na gymnáziu v rodišti po čtyřech letech opustil a 1898 vstoupil do učení k příbramskému fotografovi A. Mattasovi. Výuční list získal 1901. Poté odešel do Mnichova, kde do 1903 navštěvoval Lehr- und Versuchsanstalt für Photographie (Učební a výzkumný ústav pro fotografii). Absolvoval jako první český fotograf a bavorská metropole podnítila D. obdiv k secesi. Další odborné zkušenosti získal v ateliérech v Karlsruhe, Churu, Turnově a v Praze. 1904 byl povolán na tři roky na vojnu. 1907 si otevřel první ateliér v Příbrami. Na malém městě měl velmi málo zakázek, zejména portrétních, na něž se specializoval. Zaměřil se proto na fotografickou práci i mimo ateliér. Vznikly tak významné krajinářské studie, soubor zachycující příbramské stříbrné doly (zčásti uveřejněn na pohlednicích) a také první piktorialistické snímky. Z finančních důvodů byl nucen ateliér 1910 uzavřít. Odešel do Prahy, začal se věnovat duchovním naukám, józe a zejména buddhismu. Studoval staré texty, které i překládal do češtiny. Byla to díla klasického buddhismu, mahajánová, vadžrajánová, ale také taoistická a řada upanišad. Konal meditační praxi, jako první u nás se zabýval tibetským buddhismem, stal se členem českého Theosofického spolku. Pokusil se, opět neúspěšně, provozovat i malý fotopodnik. Tehdy začala pravděpodobně jeho spolupráce s činovníkem Českého klubu fotografů amatérů A. Škardou, s nímž 1911 vydal album 50 olejotisků dokumentující přeměny starobylé Prahy Z dvorů a dvorečků staré Prahy. 1912 si otevřeli ve Vodičkově ulici 7 ateliér portrétní fotografie Drtikol a spol. V tomto žánru dosáhl D. záhy značného uznání. Portrétoval významné osobnosti, mj. T. G. Masaryka, E. Beneše, A. Muchu, E. Destinnovou, J. Demla, A. Sovu, J. S. Machara, L. Janáčka, A. Jiráska, J. Suka, B. Martinů, E. Vojana, ze zahraničí spisovatele P. Valéryho, R. Thákura, H. Manna, M. Gorkého aj. Na dobré úrovni vyřizoval i běžné portrétní zakázky. D. práce se objevovaly na výstavách v Čechách, později i v zahraničí, fotografie otiskovaly domácí a cizí časopisy.

Největší uznání a řadu ocenění doma i ve světě mu přinesl fotografický akt, zejména ženský, jehož byl průkopníkem. D. pojetí aktu prošlo třemi obdobími. Nejdříve prováděl zásahy do negativu (retuše), domalovával pozadí. Ženy se podobaly za sněným vílám vyjadřujícím radostný prožitek života a erotiky nebo osudovost se symbolikou sexu a smrti. První období trvalo zhruba do 1922/23; bylo přerušeno pouze D. narukováním během první světové války, kdy nefotografoval, ale především kreslil a psal. Po válce se věnoval už pouze fotografii. V ateliéru zaměstnával několik laborantů a přijímal učně (mj. J. Rössler, J. Větrovský). Po vzniku ČSR fotografoval nastupující politickou reprezentaci. Ve 20. letech, do nichž spadá jeho druhé období aktů, došlo k zásadním změnám v jeho osob ním životě. 1920 se poprvé oženil s tanečnicí a svou modelkou Ervínou Kupferovou, 1921 se jim narodila dcera Ervína. D. se tehdy rozešel se společníkem a ateliér vedl do 1935 samostatně. 1926 se rozvedl a žena odjela do SSSR, kde přijala angažmá v charkovském divadle. Vrátila se 1933, dcera se s otcem setkala jen několikrát až v 50. letech. Kupferová významně ovlivnila jeho pojetí aktu. Nyvé modelky vystřídaly tanečnice v dynamickém pohybu, ušlechtilý tisk D. nahrazoval bromolejotisky, olejotisky a zejména bromostříbrnými fotografiemi. Přestal používat malovaná pozadí, plochu členil stíny a světly, užíval dekorace geometrických tvarů. Některé práce té doby nesly výrazné rysy kubismu, expresionismu i stylu art deco a měly velký ohlas především v zahraničí. Koncem dvacátých let, kdy se zejména kvůli hospodářské krizi měnily ekonomické poměry, vedl pokles zájmu o portréty D. k novým představám, jak zobrazit lidské tělo. Kolem 1930 vstoupil do třetí tvůrčí etapy. Odklonil se od živých modelů a začal využívat vystřihávané nebo vyřezávané postavy rozestavěné v rozmanitém prostředí a souvislostech. Do témat se promítlo i jeho studium východní filozofie, zejména buddhismu, jemuž se od konce dvacátých let věnoval stále intenzivněji. Tehdy vytvořil soubor Svět duše. Přes uznání, kterého se jeho dílu dostávalo doma i v zahraničí, se potýkal s existenčními problémy, byl nucen pořádat např. kursy pro amatéry. Vedle toho čelil úřednímu stíhání kvůli aktům nezletilých dívek. 1935 musel činnost ukončit a prodat ateliér. Poté se věnoval malování a duchovním naukám, meditacím, výchově žáků (J. Hešík, F. Hein, E. Štekl, R. Obšnajdr) a překladům. K fotografii se vrátil 1945–46, kdy obor vyučoval na Státní grafické škole v Praze. 1938 vydal monografii Žena ve světle (64 aktů) a začal postupně předávat do muzejních sbírek své fotografie a kresby (více než 5 000 ks). Podruhé se oženil 1942 se svou žákyní Jarmilou Rambouskovou, 1959 ovdověl. Pak, protože byl odkázán na pohyb na vozíku, se o něj starala jeho poslední žačka Anna Soukupová.

Krátce po druhé světové válce se začal angažovat politicky. Vstoupil do KSČ a aktivně se podílel na její činnosti až do smrti. Byl členem Svazu československo-sovětského přátelství a od 1948 Svazu československých výtvarných umělců.

Jeho tvorba byla oceněna řadou uznání, především v zahraničí; mj. získal Cenu pro nejlepšího absolventa 5. absolventských prací z Učebního a výzkumného ústavu pro fotografii v Mnichově, 1903; Grand Prix Mezinárodní výstavy moderních dekorativních a průmyslových umění (Paříž, 1925); Zlatou medaili 2. mezinárodního fotosalonu (Zaragoza, 1926); Grand Prix 2. italského mezinárodního salonu fotografických umění (Turín, 1928).

D: samostatné výstavy, výběr: 1927: Camera Club of Syracuse, YMCA, Syracuse, New York; Schenectady Camera Club, Schenectady (tamtéž); The Photographic Society of Philadelphia, Philadelphia; 1928: The Cleveland Photographic Society, Cleveland; Ponage Camera Club, Akron; 1929: The Museum of Fine Arts, Houston; Salon Polskiego Towarzysztwa Milosników Fotografii, Varšava; 1930: Kodak Park Camera Club, Rochester (Velká Británie); 1931: Brooklyn Institute of Arts and Sciences, New York (a další města USA); 1933: The Royal Photographic Society, Londýn; Výstavní místnosti Klubu přátel umění, Olomouc (společně s A. Zychem); 1936: City Art Gallery, Durban (JAR); Arts Hall, Port Elizabeth (tamtéž); 1967: Výstavní dům U Hybernů, Interkamera, Praha; Dům Kultury, Kroměříž; Východočeská galerie, Pardubice (s V. Boháčem a J. Janisem); 1972: UPM, Praha; 1973: Dům umění města Brna, Brno; SICOF 73, Milán; 1974: The Royal Photographic Society, Londýn; Komorná galéria fotografie Profil, Bratislava; 1976: Galerie Houyoux, Bibliothéque Royale, Brusel; 1977: Secession Gallery (společně s A. de Mayerem), Victoria (Kanada); 1983: Galerie Rudolf Kicken, Kolín nad Rýnem; 1984: Nieuwe Kerk, Amsterdam Foto 84, Amsterdam; 1988: Robert Koch Gallery (s J. Ehmem), San Francisco; Východočeská galerie Jaroslava Gruse, Pardubice; 1989: Výstavní síň Odeon, Praha; Malá výstavní síň OKS, Liberec; 1990: P.M.E.S.A.R.L., Société Française de Photographie, Paříž; Recontres Internationales de la Photographie, Arles; Státní zámek Kozel; Malovaný dům, Třebíč; 1991: Det kongelige Bibliotek, Kodaň; Fotoforum, Brémy; Howard Greenberg Gallery, New York; 1994: Pražský dům fotografie, Praha; 1998: F. D. – fotograf, malíř, mystik, Galerie Rudolfinum, Praha; 2000: F. D. (grafika): fotografie z let 1901–1914, UPM (tamtéž); 2004: F. D. (grafika): fotografie z let 1918–1935, UPM (tamtéž); kolektivní výstavy (výběr): Mezinárodní výstava fotografie a užitého umění, Mainz (SRN), 1903; Český klub fotografů amatérů, Palác Lucerna, Praha, 1911; Salon fotografie, Londýn, 1913; Mezinárodní salon fotografického umění, Antverpy, 1926; 73. výstava Royal Photographic Society, Londýn, 1928; Tanec v československém umění výtvarném a fotografii, Mánes, Praha 1936; Museum of Modern Art, San Francisco, 1986; Cesty československé fotografie, Dům U kamenného zvonu, Praha 1989; Museum des 20. Jahrhunderts, Vídeň 1990; České Art deco, UPM, Praha 1993; Moderní krása – Česká avantgardní fotografie 1918–1948, Barcelona, 1998; bibliografie, výběr: Pozdrav ze stříbrných dolů příbramských. Soubor pohlednic, 1909; Z dvorů a dvorečků staré Prahy. Album 50 olejotisků (s A. Škardou), 1911; Z rytmických cviků Sokola v Žižkově. Soubor pohlednic, 1914; Pět portrétů T. G. Masaryka, 1923; Muž u fotografa, in: Gentleman, 1924, č. 12, s. 14–15; Z dvorů a dvorečků pražských. Soubor pohlednic (s A. Škardou), 1924; Le nus de D., Paříž 1929; Žena ve světle, 1938; překlady: (rkp): Střední nauka Nágardžany; Dharma teorie; Bardo thödel (Tibetská kniha mrtvých); Řeči Buddhovy; 1938: Jóga Velkého symbolu (Mahamudra); Jóga prázdnoty.

L: výběr: Portrét ve fotografii, 1965; MČE 2, s. 188; SČSVU 2, s. 110 až 111; A. Fárová, Fotograf F. D. (katalog výstavy), 1972; V. Birgus – A. Braný, F. D., 1988; K. Funk, Mystik a učitel F. D., 1989, 2001; V. Bízek, Fotograf F. D. a Příbram, in: Svoboda 98, 1989, č. 198, s. 5; F. D. výběr fotografií z celoživotního díla (ed. K. Klaricová), 1989; Encyklopedie českých a slovenských fotografů, 1993, s. 60–64; A. Fárová, F. D. – Photograph des Art deco, 1993; V. Birgus, Fotograf F. D., 1994; NEČVU 1, s. 148; (khš), To byl Fráňa D.…, in: Horymír 2, 1998, č. 2, s. 14; S. Doležal – A. Fárová – P. Nedoma, F. D. fotograf, malíř, mystik, 1998; J. Mlčoch, F. D.: fotografie z let 1901–1914 a album Z dvorů a dvorečků staré Prahy, 1999; V. Birgus, F. D., 2000; V. Birgus – J. Mlčoch, Akt v české fotografii, 2000, rejstřík; Deníky a dopisy z let 1914–1918 věnované Elišce Janské, S. Doležal (ed.), 2001; Fotograf F. D. (grafika). Průvodce ke stálé expozici… Galerie Zámeček Příbram, M. Balcar (ed.), 2001; Oči široce otevřené, S. Doležal (ed.), 2002, passim (též německy); J. Moucha, F. D., 2007; V. Birgus – J. Mlčoch, Česká fotografie 20. století, 2010, rejstřík.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jana Brabencová