DRUŽECKÝ Jiří 7.4.1745-21.6.1819: Porovnání verzí
(DRUŽECKÝ_Jiří_7.4.1745-21.6.1819) |
|||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Jiří DRUŽECKÝ | | jméno = Jiří DRUŽECKÝ | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Druzecky Jiri portret.jpg |
| datum narození = 7.4.1745 | | datum narození = 7.4.1745 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Jemníky u Kladna |
| datum úmrtí = 21.6.1819 | | datum úmrtí = 21.6.1819 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Budín (Budapešť, Maďarsko) |
− | | povolání = 77- Hudební skladatel | + | | povolání = 77- Hudební skladatel<br />78- Hudební interpret |
− | 78- Hudební interpret | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 393-394 |
+ | }} | ||
+ | '''DRUŽECKÝ, Jiří''' ''(též DRUSCHETZKY, DRUZECHI, DRUZECKY, Juraj), * 7. 4. 1745 Jemníky u Kladna, † 21. 6. 1819 Budín (Budapešť, Maďarsko), hudební skladatel, tympánista'' | ||
+ | |||
+ | Syn Josefa D. a jeho manželky Anny. Zprávy o D. životě jsou | ||
+ | kusé a údaje se v pramenech rozcházejí. Byl žákem italského | ||
+ | hobojisty A. Besozziho. 1760 vstoupil do armády a účinkoval | ||
+ | jako polní tympánista, s 50. pěším plukem pobýval v Chebu, | ||
+ | Vídni, Ennsu, Linci a Braunau, 1768–74 působil jako vojenský | ||
+ | kapelník. Po skončení vojenské služby se usadil v Linci, | ||
+ | kde se začal věnovat i komponování, dirigování, vydávání | ||
+ | hudebnin a organizování hudebního života. 1783 se objevil | ||
+ | ve Vídni, kde vstoupil do proslulé Tonkünstler Sozietät (Jednota | ||
+ | hudebních umělců). Ve druhé polovině 80. let byl členem kapely a kapelníkem orchestru knížete Antala Grassalkoviče v Prešpurku (Bratislavě). U příležitosti korunovace | ||
+ | Leopolda II. (1790) složil ''Harmonii pro jednadvacet dechových'' | ||
+ | ''nástrojů''. Poté působil v Uhrách ve službách hraběte Józsefa | ||
+ | Batthyányiho. Poslední zaměstnání získal jako intendant | ||
+ | u uherského palatina arcivévody Josefa Jana. | ||
+ | |||
+ | D. byl virtuózním tympánistou, jedním z posledních představitelů | ||
+ | tzv. heroického stylu tympánové hry. Ve své době | ||
+ | patřil i ke známým a oblíbeným skladatelům. Zkomponoval | ||
+ | četné klasicistní skladby zajímavé zvukové barevnosti, které | ||
+ | docílil nejen neobvyklým seskupením hudebních nástrojů, ale | ||
+ | někdy i užitím lidových nástrojů. Dnes je známo D. 28 sinfonií, téměř 150 partit pro dechové nástroje, 12 smyčcových kvartetů, mše a opery, které se v četných opisech dochovaly | ||
+ | v Praze, Brně, Ilavě, Budapešti, Vídni aj. D. příležitostně skládal | ||
+ | také scénickou hudbu a věnoval se úpravám skladeb světových | ||
+ | skladatelů (aranžmá Beethovenovy klavírní sonáty ''Patetické'', | ||
+ | Haydnových oratorií ad.). | ||
+ | |||
+ | '''D:''' výběr: Sinfonia alla bataglia pro smyčcový a dechový orchestr; Symfonie | ||
+ | pro osm tympánů; 6 sólových sonát pro housle, Linz, 1783; Partita in F; | ||
+ | hobojový koncert (okolo 1790); scénická hudba: Perseus a Andromeda; | ||
+ | opery: Mechmet; Zemira; balet: Inkle a Yariko. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' G. Wessely, Georg Druschetzky, der letzte Vertreter der „heroischen“ | ||
+ | Paukenkunst in Linz, in: Heimatland 4, 1956, s. 30; Dejiny slovenskej | ||
+ | hudby, Bratislava 1957, s. 170n.; G. Černušák, Dějiny evropské hudby, | ||
+ | 1963, s. 214; Malá encyklopédia hudby, Bratislava 1969, s. 135; A. Weinmann, | ||
+ | Georg Druschetzky: Ein vergessener Musiker aus dem alten Österreich. | ||
+ | Biographisch-bibliographische Materialsammlung, Wien 1986; | ||
+ | Problémy umenia 16.–18. storočia, Bratislava 1987, s. 226n.; A. Sas, Chronology | ||
+ | of Georg Druschetzki’s Works Preserved in his Estate, in: Studia | ||
+ | musicologica Academiae scientiarum hungaricae 31, 1989, s. 161–215; | ||
+ | Dejiny hudobnej kultúry na Slovensku 2, Bratislava 1993, rejstřík; Hudobná | ||
+ | kultúra na Slovensku v dobe W. A. Mozarta, tamtéž, 1993, s. 65n.; | ||
+ | R. Eitner, Quellen-Lexikon 3, Graz 1958, s. 260; HS 1, s. 267n.; ES 1, | ||
+ | s. 586; BLS 2, s. 336; MGG 15, s. 1854; Grove 5 (1980), s. 651. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' SOA Praha, matrika narozených římskokatolického farního úřadu Pchery, | ||
+ | inv. č. 3, 1738–1751, s. 121. | ||
+ | |||
+ | Anna Šourková, Marie Makariusová | ||
+ | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | [[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | ||
Řádka 16: | Řádka 68: | ||
[[Kategorie:1745]] | [[Kategorie:1745]] | ||
+ | [[Kategorie:Jemníky]] | ||
[[Kategorie:1819]] | [[Kategorie:1819]] | ||
+ | [[Kategorie:Budín]] |
Aktuální verze z 17. 1. 2020, 16:10
Jiří DRUŽECKÝ | |
Narození | 7.4.1745 |
---|---|
Místo narození | Jemníky u Kladna |
Úmrtí | 21.6.1819 |
Místo úmrtí | Budín (Budapešť, Maďarsko) |
Povolání |
77- Hudební skladatel 78- Hudební interpret |
Citace | Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 393-394 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45906 |
DRUŽECKÝ, Jiří (též DRUSCHETZKY, DRUZECHI, DRUZECKY, Juraj), * 7. 4. 1745 Jemníky u Kladna, † 21. 6. 1819 Budín (Budapešť, Maďarsko), hudební skladatel, tympánista
Syn Josefa D. a jeho manželky Anny. Zprávy o D. životě jsou kusé a údaje se v pramenech rozcházejí. Byl žákem italského hobojisty A. Besozziho. 1760 vstoupil do armády a účinkoval jako polní tympánista, s 50. pěším plukem pobýval v Chebu, Vídni, Ennsu, Linci a Braunau, 1768–74 působil jako vojenský kapelník. Po skončení vojenské služby se usadil v Linci, kde se začal věnovat i komponování, dirigování, vydávání hudebnin a organizování hudebního života. 1783 se objevil ve Vídni, kde vstoupil do proslulé Tonkünstler Sozietät (Jednota hudebních umělců). Ve druhé polovině 80. let byl členem kapely a kapelníkem orchestru knížete Antala Grassalkoviče v Prešpurku (Bratislavě). U příležitosti korunovace Leopolda II. (1790) složil Harmonii pro jednadvacet dechových nástrojů. Poté působil v Uhrách ve službách hraběte Józsefa Batthyányiho. Poslední zaměstnání získal jako intendant u uherského palatina arcivévody Josefa Jana.
D. byl virtuózním tympánistou, jedním z posledních představitelů tzv. heroického stylu tympánové hry. Ve své době patřil i ke známým a oblíbeným skladatelům. Zkomponoval četné klasicistní skladby zajímavé zvukové barevnosti, které docílil nejen neobvyklým seskupením hudebních nástrojů, ale někdy i užitím lidových nástrojů. Dnes je známo D. 28 sinfonií, téměř 150 partit pro dechové nástroje, 12 smyčcových kvartetů, mše a opery, které se v četných opisech dochovaly v Praze, Brně, Ilavě, Budapešti, Vídni aj. D. příležitostně skládal také scénickou hudbu a věnoval se úpravám skladeb světových skladatelů (aranžmá Beethovenovy klavírní sonáty Patetické, Haydnových oratorií ad.).
D: výběr: Sinfonia alla bataglia pro smyčcový a dechový orchestr; Symfonie pro osm tympánů; 6 sólových sonát pro housle, Linz, 1783; Partita in F; hobojový koncert (okolo 1790); scénická hudba: Perseus a Andromeda; opery: Mechmet; Zemira; balet: Inkle a Yariko.
L: G. Wessely, Georg Druschetzky, der letzte Vertreter der „heroischen“ Paukenkunst in Linz, in: Heimatland 4, 1956, s. 30; Dejiny slovenskej hudby, Bratislava 1957, s. 170n.; G. Černušák, Dějiny evropské hudby, 1963, s. 214; Malá encyklopédia hudby, Bratislava 1969, s. 135; A. Weinmann, Georg Druschetzky: Ein vergessener Musiker aus dem alten Österreich. Biographisch-bibliographische Materialsammlung, Wien 1986; Problémy umenia 16.–18. storočia, Bratislava 1987, s. 226n.; A. Sas, Chronology of Georg Druschetzki’s Works Preserved in his Estate, in: Studia musicologica Academiae scientiarum hungaricae 31, 1989, s. 161–215; Dejiny hudobnej kultúry na Slovensku 2, Bratislava 1993, rejstřík; Hudobná kultúra na Slovensku v dobe W. A. Mozarta, tamtéž, 1993, s. 65n.; R. Eitner, Quellen-Lexikon 3, Graz 1958, s. 260; HS 1, s. 267n.; ES 1, s. 586; BLS 2, s. 336; MGG 15, s. 1854; Grove 5 (1980), s. 651.
P: SOA Praha, matrika narozených římskokatolického farního úřadu Pchery, inv. č. 3, 1738–1751, s. 121.
Anna Šourková, Marie Makariusová