DRUŽECKÝ Jiří 7.4.1745-21.6.1819

Z Personal
Jiří DRUŽECKÝ
Narození 7.4.1745
Místo narození Jemníky u Kladna
Úmrtí 21.6.1819
Místo úmrtí Budín (Budapešť, Maďarsko)
Povolání 77- Hudební skladatel
78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 393-394

DRUŽECKÝ, Jiří (též DRUSCHETZKY, DRUZECHI, DRUZECKY, Juraj), * 7. 4. 1745 Jemníky u Kladna, † 21. 6. 1819 Budín (Budapešť, Maďarsko), hudební skladatel, tympánista

Syn Josefa D. a jeho manželky Anny. Zprávy o D. životě jsou kusé a údaje se v pramenech rozcházejí. Byl žákem italského hobojisty A. Besozziho. 1760 vstoupil do armády a účinkoval jako polní tympánista, s 50. pěším plukem pobýval v Chebu, Vídni, Ennsu, Linci a Braunau, 1768–74 působil jako vojenský kapelník. Po skončení vojenské služby se usadil v Linci, kde se začal věnovat i komponování, dirigování, vydávání hudebnin a organizování hudebního života. 1783 se objevil ve Vídni, kde vstoupil do proslulé Tonkünstler Sozietät (Jednota hudebních umělců). Ve druhé polovině 80. let byl členem kapely a kapelníkem orchestru knížete Antala Grassalkoviče v Prešpurku (Bratislavě). U příležitosti korunovace Leopolda II. (1790) složil Harmonii pro jednadvacet dechových nástrojů. Poté působil v Uhrách ve službách hraběte Józsefa Batthyányiho. Poslední zaměstnání získal jako intendant u uherského palatina arcivévody Josefa Jana.

D. byl virtuózním tympánistou, jedním z posledních představitelů tzv. heroického stylu tympánové hry. Ve své době patřil i ke známým a oblíbeným skladatelům. Zkomponoval četné klasicistní skladby zajímavé zvukové barevnosti, které docílil nejen neobvyklým seskupením hudebních nástrojů, ale někdy i užitím lidových nástrojů. Dnes je známo D. 28 sinfonií, téměř 150 partit pro dechové nástroje, 12 smyčcových kvartetů, mše a opery, které se v četných opisech dochovaly v Praze, Brně, Ilavě, Budapešti, Vídni aj. D. příležitostně skládal také scénickou hudbu a věnoval se úpravám skladeb světových skladatelů (aranžmá Beethovenovy klavírní sonáty Patetické, Haydnových oratorií ad.).

D: výběr: Sinfonia alla bataglia pro smyčcový a dechový orchestr; Symfonie pro osm tympánů; 6 sólových sonát pro housle, Linz, 1783; Partita in F; hobojový koncert (okolo 1790); scénická hudba: Perseus a Andromeda; opery: Mechmet; Zemira; balet: Inkle a Yariko.

L: G. Wessely, Georg Druschetzky, der letzte Vertreter der „heroischen“ Paukenkunst in Linz, in: Heimatland 4, 1956, s. 30; Dejiny slovenskej hudby, Bratislava 1957, s. 170n.; G. Černušák, Dějiny evropské hudby, 1963, s. 214; Malá encyklopédia hudby, Bratislava 1969, s. 135; A. Weinmann, Georg Druschetzky: Ein vergessener Musiker aus dem alten Österreich. Biographisch-bibliographische Materialsammlung, Wien 1986; Problémy umenia 16.–18. storočia, Bratislava 1987, s. 226n.; A. Sas, Chronology of Georg Druschetzki’s Works Preserved in his Estate, in: Studia musicologica Academiae scientiarum hungaricae 31, 1989, s. 161–215; Dejiny hudobnej kultúry na Slovensku 2, Bratislava 1993, rejstřík; Hudobná kultúra na Slovensku v dobe W. A. Mozarta, tamtéž, 1993, s. 65n.; R. Eitner, Quellen-Lexikon 3, Graz 1958, s. 260; HS 1, s. 267n.; ES 1, s. 586; BLS 2, s. 336; MGG 15, s. 1854; Grove 5 (1980), s. 651.

P: SOA Praha, matrika narozených římskokatolického farního úřadu Pchery, inv. č. 3, 1738–1751, s. 121.

Anna Šourková, Marie Makariusová