Biografický slovník
DUŠAN Pavel 4.4.1887-27.7.1966: Porovnání verzí
(DUŠAN_Pavel_4.4.1887-27.7.1966) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 4.4.1887 | | datum narození = 4.4.1887 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Soběslav |
| datum úmrtí = 27.7.1966 | | datum úmrtí = 27.7.1966 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''DUŠAN, Pavel''' ''(vl. jm. Šonka, Jan), * 4. 4. 1887 Soběslav, † 27. 7. 1966 Praha, spisovatel, právník'' | ||
| + | |||
| + | Syn soudního úředníka, prarodiče z otcovy strany byli jihočeskými | ||
| + | sedláky, z matčiny truhláři v Praze a soukeníci ve | ||
| + | Vodňanech. Děd Jindřich Hessler působil jako městský lékař | ||
| + | v Písku, kde jeho bratr Lambert Hessler byl za staročechy | ||
| + | poslancem. D. 1898–1904 studoval na gymnáziu v Písku | ||
| + | (i jako žák A. Sedláčka). Po přestěhování rodiny do Prahy | ||
| + | maturoval 1906 na Akademickém gymnáziu (žák A. Jiráska). | ||
| + | Od 1909 počal publikovat jako student právnické fakulty | ||
| + | v Praze, kterou absolvoval 1910. Nastoupil jako praktikant | ||
| + | u pražského soudu. 1913 vydal knižně překlady z němčiny | ||
| + | (R. H. Bartsch, ''Malá Blanchefleure'', H. Sudermann, ''Indická'' | ||
| + | ''lilie''). Do 1914 psal populárně naučné články do kulturní revue | ||
| + | ''Stopa''. 1914 složil soudcovské zkoušky. 1916–20 vykonával | ||
| + | u vojenské justice vojenskou službu. Publikační činnost | ||
| + | rozvinul po 1918 verši, nejvíce intimní lyrikou, povídkami | ||
| + | a romány v denním tisku, kulturních revuích a časopisech | ||
| + | (''Rozkvět'', ''Světozor'', ''Český svět'', ''Květy'', ''Národní listy'', ''Národní politika'', | ||
| + | ''Švanda dudák'', ''Zvon'', ''Zlatá Praha'', ''Humoristické listy''). | ||
| + | Náměty ze života prostých lidí a ze života zvířat a přírody přispíval i do Rozmarových mysliveckých časopisů. Po skončení | ||
| + | vojenské služby přijal místo opět v Praze a působil jako soudce | ||
| + | mládeže, od 1931 soudce mladistvých v sociální péči, nakonec | ||
| + | jako předseda krajského soudu. Do penze odešel v hodnosti | ||
| + | senátního předsedy soudu mládeže. V románové vizi budoucnosti | ||
| + | ''Hvězda míru'' (1922) ztvárnil téma fiktivní války ČSR | ||
| + | a Německa, které svým vynálezem zabrání český inženýr a stane se zachráncem vlasti i lidstva. Řadu povídkových knih a románů | ||
| + | pro mládež publikoval s píseckými náměty (''Marné oběti'', | ||
| + | 1927), jiné s lesnickými a přírodními motivy, vloženými | ||
| + | do historek a humoresek o životě pytláků, hajných a myslivců, | ||
| + | a s milostnými zápletkami (''Ouhrabky'', 1920, ''Krev se nezapře'', | ||
| + | 1920). Vyprávění o životním zápase venkovanů vylíčil v próze | ||
| + | ''Na pokraji lesa'' (1930), tématu selských prací v Pošumaví | ||
| + | věnoval dětskou knížku ''Mezi kluky na vsi'' (1935). Mládeži | ||
| + | určil i knihu ''V paprscích pohádky'' (1929). Román o jihočeské | ||
| + | rodině ''Krahulov'' (1921), který ve 4. vydání 1932 vyšel s názvem ''Hlubiny srdcí'', měl volné pokračování v ''Ještě já se podívám'' (1922). Jako bibliofilii vydal u nakladatele Otty nejúspěšnější dílo ''Příhody'' ''zajíce'' ''Polňáka'' (1930) a několik povídek ze života šumavských hraničářů ve prospěch Jednoty pošumavské | ||
| + | s ilustracemi J. T. Blažka. I nadále se věnoval překladům z němčiny (H. Heine, F. Grillparzer, P. Heyse), pro | ||
| + | ''Dámské Besedy'' O. Fastrové přeložil japonské básnířky. Pod | ||
| + | svým jménem vydával zejména práce z oboru soudnictví mládeže. Odborné články o morálně vadné mládeži psal do deníků i pedagogických, právnických či lékařských časopisů. Problematice se nejvíce věnoval za okupace (''Časopis'' ''pro občanskou a mravní výchovu'', ''Rodiče a škola'', ''Úchylná mládež'', ''Věstník pedagogický'', | ||
| + | ''Pedagogické rozhledy'', ''Soudcovské listy''). Souborně vydal | ||
| + | své práce 1941 (''Soudce mládeže rodičům a vychovatelům'') | ||
| + | a 1946 (''Úvod do vědy o duši''). Odborné překlady pořizoval pro | ||
| + | Zemskou výchovnou radu, Zemskou péči o mládež, pro školy | ||
| + | sociálních pracovníků pro učitele zvláštních škol, pro rodinné | ||
| + | školy. Řadu let působil jako docent na Státní zdravotní škole. | ||
| + | Spolupracoval s Československým rozhlasem, kde přednášel | ||
| + | o problematice mladistvých provinilců. Od padesátých let se | ||
| + | publikačně odmlčel. Užíval pseudonymy O. Klen, S. Šumavský | ||
| + | a šifry D., P. D. (zejména 1924–30 v časopise ''Švanda dudák''). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' M. Majerová, Letošní knihy pro děti 4, in: Lidové noviny 21. 12. 1935; | ||
| + | Kulturní adresář ČSR 1, 1934, 2, 1936, A. Dolenský (ed.); J. V. Rozmara, | ||
| + | Josef V. (Václav) Rozmara, český lesník, spisovatel, redaktor a vydavatel, | ||
| + | 1942, s. 25; K. Šiman, J. V. Rozmara sedmdesátníkem, in: Lesnická práce | ||
| + | 21, 1942, s. 371n.; L. Nečasová, Kde – kdy – kdo. Literární místopis Čech, | ||
| + | Moravy a Slezska, 1947; 170 let píseckého gymnázia (1778–1948), 1948, | ||
| + | s. 98; Lidová demokracie 31. 8. 1966, s. 4; J. Vopravil, Slovník pseudonymů | ||
| + | v české a slovenské literatuře, 1973, s. 1273; sine, Stoletá jubilea | ||
| + | mysliveckých literátů, in: Myslivost, 1987, č. 4, s. 92; LČL 1, s. 627–628. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha; LA PNP Praha (12 kartonů). | ||
| + | |||
| + | Marcella Husová | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:1887]] | [[Kategorie:1887]] | ||
| + | [[Kategorie:Soběslav]] | ||
[[Kategorie:1966]] | [[Kategorie:1966]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 25. 3. 2017, 19:37
| Pavel DUŠAN | |
 | |
| Narození | 4.4.1887 |
|---|---|
| Místo narození | Soběslav |
| Úmrtí | 27.7.1966 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 63- Spisovatel |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46637 |
DUŠAN, Pavel (vl. jm. Šonka, Jan), * 4. 4. 1887 Soběslav, † 27. 7. 1966 Praha, spisovatel, právník
Syn soudního úředníka, prarodiče z otcovy strany byli jihočeskými sedláky, z matčiny truhláři v Praze a soukeníci ve Vodňanech. Děd Jindřich Hessler působil jako městský lékař v Písku, kde jeho bratr Lambert Hessler byl za staročechy poslancem. D. 1898–1904 studoval na gymnáziu v Písku (i jako žák A. Sedláčka). Po přestěhování rodiny do Prahy maturoval 1906 na Akademickém gymnáziu (žák A. Jiráska). Od 1909 počal publikovat jako student právnické fakulty v Praze, kterou absolvoval 1910. Nastoupil jako praktikant u pražského soudu. 1913 vydal knižně překlady z němčiny (R. H. Bartsch, Malá Blanchefleure, H. Sudermann, Indická lilie). Do 1914 psal populárně naučné články do kulturní revue Stopa. 1914 složil soudcovské zkoušky. 1916–20 vykonával u vojenské justice vojenskou službu. Publikační činnost rozvinul po 1918 verši, nejvíce intimní lyrikou, povídkami a romány v denním tisku, kulturních revuích a časopisech (Rozkvět, Světozor, Český svět, Květy, Národní listy, Národní politika, Švanda dudák, Zvon, Zlatá Praha, Humoristické listy). Náměty ze života prostých lidí a ze života zvířat a přírody přispíval i do Rozmarových mysliveckých časopisů. Po skončení vojenské služby přijal místo opět v Praze a působil jako soudce mládeže, od 1931 soudce mladistvých v sociální péči, nakonec jako předseda krajského soudu. Do penze odešel v hodnosti senátního předsedy soudu mládeže. V románové vizi budoucnosti Hvězda míru (1922) ztvárnil téma fiktivní války ČSR a Německa, které svým vynálezem zabrání český inženýr a stane se zachráncem vlasti i lidstva. Řadu povídkových knih a románů pro mládež publikoval s píseckými náměty (Marné oběti, 1927), jiné s lesnickými a přírodními motivy, vloženými do historek a humoresek o životě pytláků, hajných a myslivců, a s milostnými zápletkami (Ouhrabky, 1920, Krev se nezapře, 1920). Vyprávění o životním zápase venkovanů vylíčil v próze Na pokraji lesa (1930), tématu selských prací v Pošumaví věnoval dětskou knížku Mezi kluky na vsi (1935). Mládeži určil i knihu V paprscích pohádky (1929). Román o jihočeské rodině Krahulov (1921), který ve 4. vydání 1932 vyšel s názvem Hlubiny srdcí, měl volné pokračování v Ještě já se podívám (1922). Jako bibliofilii vydal u nakladatele Otty nejúspěšnější dílo Příhody zajíce Polňáka (1930) a několik povídek ze života šumavských hraničářů ve prospěch Jednoty pošumavské s ilustracemi J. T. Blažka. I nadále se věnoval překladům z němčiny (H. Heine, F. Grillparzer, P. Heyse), pro Dámské Besedy O. Fastrové přeložil japonské básnířky. Pod svým jménem vydával zejména práce z oboru soudnictví mládeže. Odborné články o morálně vadné mládeži psal do deníků i pedagogických, právnických či lékařských časopisů. Problematice se nejvíce věnoval za okupace (Časopis pro občanskou a mravní výchovu, Rodiče a škola, Úchylná mládež, Věstník pedagogický, Pedagogické rozhledy, Soudcovské listy). Souborně vydal své práce 1941 (Soudce mládeže rodičům a vychovatelům) a 1946 (Úvod do vědy o duši). Odborné překlady pořizoval pro Zemskou výchovnou radu, Zemskou péči o mládež, pro školy sociálních pracovníků pro učitele zvláštních škol, pro rodinné školy. Řadu let působil jako docent na Státní zdravotní škole. Spolupracoval s Československým rozhlasem, kde přednášel o problematice mladistvých provinilců. Od padesátých let se publikačně odmlčel. Užíval pseudonymy O. Klen, S. Šumavský a šifry D., P. D. (zejména 1924–30 v časopise Švanda dudák).
L: M. Majerová, Letošní knihy pro děti 4, in: Lidové noviny 21. 12. 1935; Kulturní adresář ČSR 1, 1934, 2, 1936, A. Dolenský (ed.); J. V. Rozmara, Josef V. (Václav) Rozmara, český lesník, spisovatel, redaktor a vydavatel, 1942, s. 25; K. Šiman, J. V. Rozmara sedmdesátníkem, in: Lesnická práce 21, 1942, s. 371n.; L. Nečasová, Kde – kdy – kdo. Literární místopis Čech, Moravy a Slezska, 1947; 170 let píseckého gymnázia (1778–1948), 1948, s. 98; Lidová demokracie 31. 8. 1966, s. 4; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 1273; sine, Stoletá jubilea mysliveckých literátů, in: Myslivost, 1987, č. 4, s. 92; LČL 1, s. 627–628.
P: Biografický archiv ÚČL Praha; LA PNP Praha (12 kartonů).
Marcella Husová
