DUŠAN Pavel 4.4.1887-27.7.1966

Z Personal
Pavel DUŠAN
Narození 4.4.1887
Místo narození Soběslav
Úmrtí 27.7.1966
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46637

DUŠAN, Pavel (vl. jm. Šonka, Jan), * 4. 4. 1887 Soběslav, † 27. 7. 1966 Praha, spisovatel, právník

Syn soudního úředníka, prarodiče z otcovy strany byli jihočeskými sedláky, z matčiny truhláři v Praze a soukeníci ve Vodňanech. Děd Jindřich Hessler působil jako městský lékař v Písku, kde jeho bratr Lambert Hessler byl za staročechy poslancem. D. 1898–1904 studoval na gymnáziu v Písku (i jako žák A. Sedláčka). Po přestěhování rodiny do Prahy maturoval 1906 na Akademickém gymnáziu (žák A. Jiráska). Od 1909 počal publikovat jako student právnické fakulty v Praze, kterou absolvoval 1910. Nastoupil jako praktikant u pražského soudu. 1913 vydal knižně překlady z němčiny (R. H. Bartsch, Malá Blanchefleure, H. Sudermann, Indická lilie). Do 1914 psal populárně naučné články do kulturní revue Stopa. 1914 složil soudcovské zkoušky. 1916–20 vykonával u vojenské justice vojenskou službu. Publikační činnost rozvinul po 1918 verši, nejvíce intimní lyrikou, povídkami a romány v denním tisku, kulturních revuích a časopisech (Rozkvět, Světozor, Český svět, Květy, Národní listy, Národní politika, Švanda dudák, Zvon, Zlatá Praha, Humoristické listy). Náměty ze života prostých lidí a ze života zvířat a přírody přispíval i do Rozmarových mysliveckých časopisů. Po skončení vojenské služby přijal místo opět v Praze a působil jako soudce mládeže, od 1931 soudce mladistvých v sociální péči, nakonec jako předseda krajského soudu. Do penze odešel v hodnosti senátního předsedy soudu mládeže. V románové vizi budoucnosti Hvězda míru (1922) ztvárnil téma fiktivní války ČSR a Německa, které svým vynálezem zabrání český inženýr a stane se zachráncem vlasti i lidstva. Řadu povídkových knih a románů pro mládež publikoval s píseckými náměty (Marné oběti, 1927), jiné s lesnickými a přírodními motivy, vloženými do historek a humoresek o životě pytláků, hajných a myslivců, a s milostnými zápletkami (Ouhrabky, 1920, Krev se nezapře, 1920). Vyprávění o životním zápase venkovanů vylíčil v próze Na pokraji lesa (1930), tématu selských prací v Pošumaví věnoval dětskou knížku Mezi kluky na vsi (1935). Mládeži určil i knihu V paprscích pohádky (1929). Román o jihočeské rodině Krahulov (1921), který ve 4. vydání 1932 vyšel s názvem Hlubiny srdcí, měl volné pokračování v Ještě já se podívám (1922). Jako bibliofilii vydal u nakladatele Otty nejúspěšnější dílo Příhody zajíce Polňáka (1930) a několik povídek ze života šumavských hraničářů ve prospěch Jednoty pošumavské s ilustracemi J. T. Blažka. I nadále se věnoval překladům z němčiny (H. Heine, F. Grillparzer, P. Heyse), pro Dámské Besedy O. Fastrové přeložil japonské básnířky. Pod svým jménem vydával zejména práce z oboru soudnictví mládeže. Odborné články o morálně vadné mládeži psal do deníků i pedagogických, právnických či lékařských časopisů. Problematice se nejvíce věnoval za okupace (Časopis pro občanskou a mravní výchovu, Rodiče a škola, Úchylná mládež, Věstník pedagogický, Pedagogické rozhledy, Soudcovské listy). Souborně vydal své práce 1941 (Soudce mládeže rodičům a vychovatelům) a 1946 (Úvod do vědy o duši). Odborné překlady pořizoval pro Zemskou výchovnou radu, Zemskou péči o mládež, pro školy sociálních pracovníků pro učitele zvláštních škol, pro rodinné školy. Řadu let působil jako docent na Státní zdravotní škole. Spolupracoval s Československým rozhlasem, kde přednášel o problematice mladistvých provinilců. Od padesátých let se publikačně odmlčel. Užíval pseudonymy O. Klen, S. Šumavský a šifry D., P. D. (zejména 1924–30 v časopise Švanda dudák).

L: M. Majerová, Letošní knihy pro děti 4, in: Lidové noviny 21. 12. 1935; Kulturní adresář ČSR 1, 1934, 2, 1936, A. Dolenský (ed.); J. V. Rozmara, Josef V. (Václav) Rozmara, český lesník, spisovatel, redaktor a vydavatel, 1942, s. 25; K. Šiman, J. V. Rozmara sedmdesátníkem, in: Lesnická práce 21, 1942, s. 371n.; L. Nečasová, Kde – kdy – kdo. Literární místopis Čech, Moravy a Slezska, 1947; 170 let píseckého gymnázia (1778–1948), 1948, s. 98; Lidová demokracie 31. 8. 1966, s. 4; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 1273; sine, Stoletá jubilea mysliveckých literátů, in: Myslivost, 1987, č. 4, s. 92; LČL 1, s. 627–628.

P: Biografický archiv ÚČL Praha; LA PNP Praha (12 kartonů).

Marcella Husová