DUŠA Ferdiš 13.1.1888-1.12.1958: Porovnání verzí

Aktuální verze z 31. 1. 2020, 20:08

Ferdiš DUŠA
Narození	13.1.1888
Místo narození	Frýdlant nad Ostravicí
Úmrtí	1.12.1958
Místo úmrtí	Frýdlant nad Ostravicí
Povolání	76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik 35- Odborník sklářství nebo keramiky
Citace	Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 444-445
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46021

DUŠA, Ferdiš (též Ferdyš, vl. jm. Ferdinand), * 13. 1. 1888 Frýdlant nad Ostravicí, † 1. 12. 1958 Frýdlant nad Ostravicí, malíř, grafik, keramik

Po smrti otce, železárenského dělníka, 1902 ukončil docházku do školy a pomáhal v hutích uživit rodinu. Od 1903 se učil malbě na porcelán a keramiku v tamní smaltárně Postelberg. 1905/06–10 byl na zkušené kromě Prahy i v několika zemích Rakouska-Uherska a Německu, kde se zajímal o památky a o dílny keramiků, malířů i grafiků (M. Slevogt). Působil v Dohnalově malírně v Jablůnce u Vsetína a v keramičce sourozenců Jaroňkových v Rožnově pod Radhoštěm, pak zajel znovu do Německa a vedl rukodělné dílny Konaříkova abstinenčního sanatoria v Kunčicích pod Ondřejníkem. Za první světové války od 1915 bojoval na ruské frontě ve východní Haliči, od 1916 pracoval ve skupině vojenských malířů na Slovensku, Balkáně, v Polsku, Rusku a v severní Itálii. Po návratu do rodiště si 1919 otevřel vlastní keramickou dílnu a maloval porcelán. 1924 řemeslo definitivně opustil a stal se grafikem a malířem. 1928 se oženil s Arnou Holoubkovou, manželství zůstalo bezdětné. 1928–55 bydlel v Praze na Spořilově, kde měl dům s ateliérem. Úzce spolupracoval s literáty, avšak cítil se nedoceněn. Přesídlil do rodiště, kde u sestry dožil. Jako vyhraněná umělecká osobnost, nepatřící k žádné škole, skupině a oficiálnímu směru, svým rozsáhlým grafickým a malířským dílem, k němuž se dopracoval bez školské průpravy, nezapřel tradice lidového výtvarného projevu, slovanskou orientaci a proletářský původ. Lidskou bolest, odboj a práci vyjádřil v monumentálních cyklech a stal se jedním z prvních představitelů proudu sociální grafiky (sociální expresionismus) u nás (dřevoryty často neobvykle velkých formátů, mj. Těšínsko, Smutná země, Peklo práce, Život člověka). Témata ostravských šachet, hutí a kolonií našla paralelu i v malířské tvorbě. Druhý domov objevoval v horách a vesnicích na Slovensku, jež zachytil v několika grafických cyklech (mj. Dolu Váhom, Slovensko, Tatry, Bílé Slovensko) a malbách. Byl žádaným ilustrátorem (od 1914) a akvarelistou. D. fotografie, akvarely, kolorované perokresby, pastely, průvodní kresby a přípravné studie zůstaly jako cenné etnografické doklady. Tvořil rovněž drobnou užitou grafiku, studoval mozaiku, staré techniky, enkaustiku a lidovou malbu na skle (sám byl autorem unikátního souboru Jánošík, 1938). Jako znalec a sběratel vydal spisek Lidový dřevoryt XVIII. a XIX. století (1938).

S F. Hlavicou založil 1914 umělecký spolek Koliba, 1920 se s ním rozešel. Přijal členství v pražském Spolku českých umělců grafiků Hollar a Umělecké besedě, brněnské Skupině výtvarných umělců a ve Svazu československých výtvarných umělců. Od 1914 vystavoval v českých zemích, na Slovensku, v Polsku, Vídni, New Yorku, Moskvě, Petrohradě, Miláně, Benátkách a v Curychu. Jeho práce jsou zastoupeny v našich renomovaných galeriích a muzeích, dále na Slovensku, v Polsku, Rusku, Itálii a ve Švýcarsku. Svým vlivem pomohl upevnit pozici Slezského studijního ústavu (1955). Obdržel Cenu města Ostravy (1957) a čestné občanství v rodišti. Byly po něm pojmenovány ulice ve Frenštátě pod Radhoštěm a v rodišti. Naposledy jeho dílo připomněly výstavy v Chrudimi (1999), Opavě a ve Frýdku-Místku (2007, 2008). Sbírky zrušeného Památníku F. D. se staly součástí Galerie uměleckého smaltu a litiny Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí.

D: J. Svoboda – W. Ritter, F. D., 1958, s. 113–119 (kde soupis výstav, díla, kritik a literatury); P. Šopák, F. D. a knižní kultura, in: Těšínsko 51, 2008, č. 3, s. 11–18 (kde soupis pramenů, ilustrací a bibliofilií); výběr: grafické cykly: Těšínsko, 1920 (podruhé 1938), Dík poutníka, Slovenské obrázky, 1920; Chudí a ponížení, 1921; Hříčky, 1928; Nikdy víc válku, 1944–45; ilustrace: A. Václavík, Luhačovické Zálesí, 1930; J. Čarek, Tři balady o válce, 1934; J. Brambora (ed.), J. A. Komenský, Labyrint světa a Lusthaus srdce ..., 1941; F. V. Kříž, V jámě lvové, 1946; J. Vladislav a kol., Přání v černobílé. Věty nad knihou, věty nad obrazy, 1947; O. Berkopec (ed.), Zpěvy hrdinství a lásky. Výbor výpravných básní jižních Slovanů, 1954; týž (ed.), Jugoslávské zpěvy. Sborník lidové epiky jižních Slovanů, 1958; M. Hanuš, Ze světa zkamenělého slunce, 1954; A. Satke (ed.), Lidové povídky z Hlučínska, 1955; ostatní práce: Tschechoslowakische volkstümliche Holzschnitte, in: Prager Rundschau 8, 1938, s. 176–197.

L: ČsB 1, nestr.; K. Bogar (ed.), Vzpomínky na F. D., 1968; týž, S F. D. „Dolu Váhom“, 1982; týž, Muž s beraní hlavou. F. D. a Frýdlant nad Ostravicí, 2008 (kde neúplný soupis literatury); J. Jančář, F. D. a Slovácko, in: Slovácko 30, 1988, s. 191–193; Slezsko 10, s. 55–56 (kde neúplný soupis literatury); P. Šopák, Koliba, 2004, passim; týž, Koliba. Programy – texty – korespondence, 2005, s. 11–18 a passim; Výtvarní umělci severní Moravy a Slezska, 2006, s. 25–26 (kde neúplný soupis literatury); Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska 1, R. Jeřábek – S. Brouček (ed.), 2007, s. 47 (kde neúplný soupis literatury).

P: Slezské zemské muzeum Opava, uměleckohistorické pracoviště, část pozůstalosti; Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, společenskovědní oddělení, část pozůstalosti.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Gustav Novotný