StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie DUŠEK František Xaver ?8.12.1731-12.2.1799

František Xaver DUŠEK
Narození	8.12.1731 (křest)
Místo narození	Chotěborky (č. o. Vilantice) u Dvora Králové nad Labem
Úmrtí	12.2.1799
Místo úmrtí	Praha
Povolání	77- Hudební skladatel 61- Pedagog 78- Hudební interpret
Citace	Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 449-450
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46029

DUŠEK, František Xaver (též DUSCHEK), * 8. 12. 1731 (křest) Chotěborky (č. o. Vilantice) u Dvora Králové nad Labem, † 12. 2. 1799 Praha, hudební skladatel, klavírista, pedagog

Byl synem svobodného sedláka Václava D. a Doroty, roz. Sobotkové z Vilantic. Nejprve se učil hudbě v rodišti, pravděpodobně u učitele Ulíka. Studoval (dle tradice za podpory hraběte J. K. Šporka) na jezuitské koleji v Hradci Králové. Vinou následků úrazu v mládí se nemohl stát knězem a věnoval se plně hudbě. Kolem 1748 studoval u předního skladatele a pražského hudebního pedagoga F. J. Habermanna, poté tři roky ve Vídni u G. Ch. Wagenseila. 1761 žil patrně už v Praze. 1770 byl uveden v soupisu mužského obyvatelstva k vojenským účelům jako obyvatel Starého Města, který měl také sluhu. Tehdy už jistě měl kontakt s hrabětem Johannem Josefem Philipem Pachtou, v jehož hudební sbírce se dochovalo 108 D. skladeb. Od 60. let byl doložen jako učitel hry na klavír i ve šlechtických rodinách (Waldstein, Fürstenberg ad.). K jeho nejlepším žákům patřil J. N. Vitásek, L. A. Koželuh a V. Mašek. 1776 se oženil se svou žákyní Josefou Hambacherovou (1754–1824), která bydlela s matkou v témže domě v Celetné ulici. Spolu s o 23 let mladší manželkou navštívil v létě 1777 jejího dědečka Ignaze Antona Weisera a další příbuzné v Salcburku, kde se oba seznámili s W. A. Mozartem. Ten později při svých pražských návštěvách často pobýval na jejich letním sídle Bertramka, kde 1787 dokončil operu Don Giovanni. Po Mozartově smrti se manželé D. spolu s manželi Němečkovými starali v Praze o skladatelovy syny Carla Thomase a Franze Xavera. D. byl pohřben na Malostranském hřbitově nedaleko Bertramky. D., který se živil jen skladatelskou a pedagogickou činností, se stal autorem asi 200 skladeb, z toho asi 40 sinfonií, většinou třívětých, 9 koncertů a 3 concertinos pro cembalo (pianoforte), 37 partit, 20 smyčcových kvartetů, 21 trií, 2 serenád, klavírních sonát a sonatin, menuetů ad. Většina jeho díla zůstala v rukopisech, některé klavírní skladby vyšly tiskem v Amsterodamu, Paříži (1774), Praze (1774 a 1796), Vídni (1779) a Linci (1784). V Německu se jeho skladby nabízely také v katalozích lipského nakladatelství Breitkopf & Härtel. Jeho rané skladby se pohybovaly v rámci galantního slohu, v dalším pozvolném vývoji dospěla jeho tvorba ke klasicismu. Charakterizovala ji skladebná jednoduchost, lehká srozumitelnost a často i snaha pobavit posluchače.

L: HS 1, s. 274; MGG 5, sl. 1706–1708; Grove 7, s. 759–760; Duschek (Dussek) family, in: The Cambridge Mozart Encyclopedia, C. Eisen and S. P. Keefe (ed.), Cambridge 2006, s. 151; Dlabač, 1, s. 341–344; O. Kamper, Hudební Praha v XVIII. věku, 1938, s. 182n.; P. Nettl, Mozart in Böhmen, 1938, passim; V. J. Sýkora, F. X. D., 1958 (s tematickým katalogem skladeb); T. Volek, Čtyři studie k dějinám české hudby 18. století, in: Miscellanea musicologica 6, 1958, s. 124–128; Z. Culka, Hudební inzerát F. X. D., in: Bertramka, prosinec 1960, č. 23; J. Böhmová, Kapitoly z dějin klavírních škol, 1968, s. 99–100; E. Gross, Background and Problems for a Historical and Critical Edition of the String Quartets of F. X. Duschek, in: Miscellanea musicologica (Adelaide) 6, 1972, s. 4 až 37 (s tematickým katalogem); T. Straková, Skladatelský odkaz F. X. D. (K problematice sporných duškián), in: Bertramka 12 (33), 1981, č. 2; R. Zelenka, Georg Christoph Wagenseil und seine böhmische Schüller, in: Blankenburger Studien 13, 1982, s. 97–98; J. Snížková, Mozarts Prager Gastgeber, in: Acta mozartiana 34, 1987, seš. 2, s. 36–39; J. Böhmová-Zahradníčková, Slavní čeští klavíristé a klavírní pedagogové z 18. a 19. století, 1986, s. 22–25; M. Kabelková, Hudební archiv a kapela Jana Josefa Filipa Pachty, in: Hudební věda 28, 1991, seš. 4, s. 329–333.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Milada Jonášová