Verze z 27. 3. 2017, 14:46, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky) (Holoubková přesunul stránku DUŠEK Vendelín 1784-1849 na DUŠEK Vendelín 18.1.1784-21.6.1849 bez založení přesměrování)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

DUŠEK Vendelín 18.1.1784-21.6.1849

Z Personal
Vendelín DUŠEK
Narození 18.1.1784
Místo narození Dolní Dobrouč u Ústí nad Orlicí
Úmrtí 21.6.1849
Místo úmrtí Pecka
Povolání

49- Náboženský nebo církevní činitel 50- Náboženský publicista 61- Pedagog

63- Spisovatel

DUŠEK, Vendelín, * 18. 1. 1784 Dolní Dobrouč u Ústí nad Orlicí, † 21. 6. 1849 Pecka, římskokatolický kněz, spisovatel

Rozhodl se pro dráhu katolického kněze, svěcení přijal 23. 8. 1812. Poté působil jako kooperátor v Nové Pace, kde 1819 sepsal dějepisnou práci Starobylé památky kláštera pavlánského v Nové Pacce (sic!). Od 1818 se jako pedagogický spisovatel a autor zábavných a mravoučných kratších próz zapojil příspěvky v Rozmanitostech, později i v jiných dobových časopisech (1819 v Hyllos – Dobrozvěsti, 1820–21 v Hyllos), do vlasteneckého literárního a kulturního dění dvacátých let 19. století. Témata čerpal z doby rytířů a z orientálního prostředí, psal dobrodružné a humoristické povídky s historickým nebo mravoučným námětem, didaktické a sentimentální črty, historky o strašidlech. Svá vyprávění prokládal často bajkami, anekdotami a kuriozitami. V beletrii určené mládeži uplatňoval vychovatelské hledisko. 1821 vydal u pražského nakladatele Martina Neureuttera Naučné povídky (znovu 1829 u J. H. Pospíšila) a sepsal pedagogický spis Naučení pro mládež (1821), povídky Rozmanitá poučení pro mládež (1821), Poučující povídky (1829) a Nové povídky (1829). Vedle toho překládal třísvazkové dílo B. H. Overberga Navedení k náležitému školnímu vyučování..., které otiskoval 1825–26, a přispíval naučnými články z různých oborů zejména 1829–31 do časopisu Jindy a nyní, od 1835 do Přítele mládeže. Vydal také pedagogický spisek Promluva učitele k dítkám (b. d.).

Od poloviny 30. let publikoval již jen sporadicky, vedle oslavné příležitostné básně Citové radosti u příchodu do Pecky Jeho biskupské excelencí... p. Karla Bor. Hanla... (1841) překlad B. Oppelta Kniha modlitební pro katolické paní a panny (1845). Nedlouho před smrtí se stal 1849 v Pecce farářem a čestným děkanem. Stýkal se s dobovými českými vlastenci (zejména s J. Hýblem, J. H. Pospíšilem ad.).

L: J. Jungmann, Historie literatury české, 1849, s. 549; OSN 8, s. 231; LČL 1, s. 628; Mrtví tanečníci, V. Vaněk (ed.), 2010, s. 34.

P: Biografický archiv ÚČL Praha; SOA Zámrsk, matrika zemřelých ř. k. f. ú. Pecka č. 124–32, s. 134.

Marcella Husová