DUBČANSKÝ ze Zdenína Jan ?-1543: Porovnání verzí
(DUBČANSKÝ_Jan_1490-1543) |
|||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = Jan DUBČANSKÝ | + | | jméno = Jan DUBČANSKÝ ze Zdenína |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
− | | datum narození = | + | | datum narození = |
| místo narození = | | místo narození = | ||
| datum úmrtí = 1543 | | datum úmrtí = 1543 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = | ||
− | | povolání = 50- Náboženský publicista | + | | povolání = 50- Náboženský publicista<br />63- Spisovatel |
− | 63- Spisovatel | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 398-399 |
+ | }} | ||
+ | '''DUBČANSKÝ ze Zdenína, Jan''' ''(též Habrovanský, Habrovský), * ?, † 1543, náboženský myslitel, zakladatel jednoty habrovanské'' | ||
+ | |||
+ | Drobný moravský šlechtic, původem z jihočeského rytířského | ||
+ | rodu, po 1513 získal sňatkem Habrovany na Vyškovsku, o deset | ||
+ | let později koupil Luleč (Lileč) a Nemojany. Jako aktivní, | ||
+ | novým myšlenkám otevřený utrakvista vedl 1519 z pověření | ||
+ | Jana z Pernštejna jednání v Třebíči mezi podobojími a zástupcem | ||
+ | jednoty bratrské Vavřincem Krasonickým ohledně | ||
+ | sjednocení, 1526 rokoval ve Slavkově s jihomoravskými kazateli, | ||
+ | kteří se později pod vlivem Baltasara Hubmeiera přidali | ||
+ | k novokřtěncům. Společnou řeč našel s jinými hledači lepšího | ||
+ | uspořádání církve – s bývalým řádovým bratrem Janem | ||
+ | Čížkem (též Johann Ziesing), s bývalým rektorem kláštera ve | ||
+ | Vilémově Václavem z Lulče a s kazatelem Matějem Poustevníkem. 1528 D. založil na setkání v Routce vlastní náboženskou | ||
+ | obec, nazvanou Jednota bratří a starších z Hory Lilecké, | ||
+ | známou též jako jednota habrovanská. V následujících letech | ||
+ | bezúspěšně usiloval o spojení s některým z domácích náboženských | ||
+ | seskupení. 1527 jednal s bratřími sboru mladoboleslavského, o rok později se setkal v Olešnici na Kunštátsku | ||
+ | s hlavou Malé stránky Janem Kalencem. V následujících letech | ||
+ | se obrátil opět na jednotu bratrskou, kde se po smrti bratra | ||
+ | Lukáše ujal vedení bratr Martin Škoda. 1531 zakázala vrchnost | ||
+ | (Jan z Pernštejna) jeho disputaci s moravskými bratrskými | ||
+ | kazateli v Prostějově. Posledním pokusem o spojenectví se | ||
+ | stalo jednání v Kyjově 1535, na němž habrovanské zastupoval | ||
+ | D. a jednotu bratři Michalec a Mach. Ani tam se však neshodli. | ||
+ | |||
+ | 1527 byla v Prostějově vytištěna první česká kniha na Moravě | ||
+ | ''Listové pana Jana Dubčanského Bratřím boleslavským''. Její | ||
+ | tiskař, Kašpar Aorgus (zv. též Neděle), byl spojen i s dalšími | ||
+ | tisky pro jednotu habrovanskou. Tyto převážně apologetické | ||
+ | spisy a kancionály se tiskly nejen v tiskárně, kterou D. zřídil | ||
+ | kolem 1530 v Lulči, ale patrně i v Náměšti nad Oslavou. | ||
+ | |||
+ | Literární a nakladatelská činnost habrovanských, D. veřejné | ||
+ | vystupování, zwingliánské názorové zabarvení i ochota komunikovat | ||
+ | s nekonformními osobnostmi včetně novokřtěnců | ||
+ | vyvolaly nelibost olomouckého biskupa i krále Ferdinanda I. | ||
+ | V souvislosti s opatřeními znojemského sněmu proti novokřtěncům byl D. 1535 obeslán ke královskému dvoru a bylo | ||
+ | mu zakázáno šířit nové učení. V následujícím roce však vydal | ||
+ | pod názvem ''Apologia'' soubornou konfesi habrovanského hnutí | ||
+ | a byl opět předvolán na Pražský hrad. Tam se dostavil až 1537. | ||
+ | Mezitím vídeňský biskup Johannes Faber vypracoval na ''Apologii'' | ||
+ | posudek, a když se D. přiznal k naukám ve spise uvedeným, byl spolu se svými druhy uvězněn. Propuštění se dočkal | ||
+ | v dubnu 1538, poté co Jan z Pernštejna a pan ze Švamberka | ||
+ | za něho složili záruku (rukojemství) 18 000 kop českých grošů. D. musel slíbit, že se své sekty zřekne a přestoupí buď k víře | ||
+ | katolické, či podobojí. Protože však král neměl právo obesílat | ||
+ | moravského landfrýdníka ze země pro náboženské záležitosti | ||
+ | ani ho z těchto důvodů zatěžovat nějakým závazkem, postavila | ||
+ | se moravská šlechta za D., neboť nehodlala připustit panovníkovy | ||
+ | zásahy do svých práv v náboženských záležitostech. Zápas | ||
+ | moravských stavů s Ferdinandem I. trval poměrně dlouho. | ||
+ | Případ byl posléze vyčleněn k samostatnému řešení a rozhodnutí | ||
+ | v něm padlo 1539. D. se sice musel vzdát šíření habrovanských nauk, ale unikl povinnosti přestoupit k některé | ||
+ | z církví, které panovník uznával. V následujících letech se | ||
+ | věnoval spíše politické činnosti. Byl znám jako dobrý řečník | ||
+ | na soudech a posléze zastával i veřejné úřady. Brzy po jeho | ||
+ | smrti se jednota habrovanská rozpadla. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' J. D. Listové pana J. D. Bratřím boleslavským, 1527; V. Šturm, Krátké | ||
+ | ozvání… proti kratičkému ohlášení Jednoty Valdenské neb Boleslavské, | ||
+ | 1584, s. 193; J. Hanák, Bratří a starší Hory lilecké, in: ČMM 52, 1928, | ||
+ | s. 39–124 a 277–348; O. Odložilík, Jednota bratří Habrovanských, in: | ||
+ | ČČH 29, 1923, s. 1–70 a 301 až 357; V. Procházka, Tiskárna bratří | ||
+ | Habrovanských v Lulči u Vyškova, 1933, reprint 1940; M. Rothkegel, | ||
+ | Mährische Sakramentierer des zweiten Viertels des 16. Jahrhunderts: Matěj | ||
+ | Poustevník, Beneš Optát, Johann Ziesing (Jan Čížek), J. D. ze Zdenína | ||
+ | und die Habrovaner (Lulčer) Brüder, Baden-Baden 2005; P. Zemek, Martin | ||
+ | Rothkegel, Mährische Sakramentierer (recenze), in: Acta Comeniana | ||
+ | 20–21 (XLIV–XLV), 2007, s. 266–269. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/184456 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Jana Hubková | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:50- Náboženský publicista]] | [[Kategorie:50- Náboženský publicista]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1543]] | [[Kategorie:1543]] |
Aktuální verze z 5. 11. 2019, 17:26
Jan DUBČANSKÝ ze Zdenína | |
Úmrtí | 1543 |
---|---|
Povolání |
50- Náboženský publicista 63- Spisovatel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 398-399 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45922 |
DUBČANSKÝ ze Zdenína, Jan (též Habrovanský, Habrovský), * ?, † 1543, náboženský myslitel, zakladatel jednoty habrovanské
Drobný moravský šlechtic, původem z jihočeského rytířského rodu, po 1513 získal sňatkem Habrovany na Vyškovsku, o deset let později koupil Luleč (Lileč) a Nemojany. Jako aktivní, novým myšlenkám otevřený utrakvista vedl 1519 z pověření Jana z Pernštejna jednání v Třebíči mezi podobojími a zástupcem jednoty bratrské Vavřincem Krasonickým ohledně sjednocení, 1526 rokoval ve Slavkově s jihomoravskými kazateli, kteří se později pod vlivem Baltasara Hubmeiera přidali k novokřtěncům. Společnou řeč našel s jinými hledači lepšího uspořádání církve – s bývalým řádovým bratrem Janem Čížkem (též Johann Ziesing), s bývalým rektorem kláštera ve Vilémově Václavem z Lulče a s kazatelem Matějem Poustevníkem. 1528 D. založil na setkání v Routce vlastní náboženskou obec, nazvanou Jednota bratří a starších z Hory Lilecké, známou též jako jednota habrovanská. V následujících letech bezúspěšně usiloval o spojení s některým z domácích náboženských seskupení. 1527 jednal s bratřími sboru mladoboleslavského, o rok později se setkal v Olešnici na Kunštátsku s hlavou Malé stránky Janem Kalencem. V následujících letech se obrátil opět na jednotu bratrskou, kde se po smrti bratra Lukáše ujal vedení bratr Martin Škoda. 1531 zakázala vrchnost (Jan z Pernštejna) jeho disputaci s moravskými bratrskými kazateli v Prostějově. Posledním pokusem o spojenectví se stalo jednání v Kyjově 1535, na němž habrovanské zastupoval D. a jednotu bratři Michalec a Mach. Ani tam se však neshodli.
1527 byla v Prostějově vytištěna první česká kniha na Moravě Listové pana Jana Dubčanského Bratřím boleslavským. Její tiskař, Kašpar Aorgus (zv. též Neděle), byl spojen i s dalšími tisky pro jednotu habrovanskou. Tyto převážně apologetické spisy a kancionály se tiskly nejen v tiskárně, kterou D. zřídil kolem 1530 v Lulči, ale patrně i v Náměšti nad Oslavou.
Literární a nakladatelská činnost habrovanských, D. veřejné vystupování, zwingliánské názorové zabarvení i ochota komunikovat s nekonformními osobnostmi včetně novokřtěnců vyvolaly nelibost olomouckého biskupa i krále Ferdinanda I. V souvislosti s opatřeními znojemského sněmu proti novokřtěncům byl D. 1535 obeslán ke královskému dvoru a bylo mu zakázáno šířit nové učení. V následujícím roce však vydal pod názvem Apologia soubornou konfesi habrovanského hnutí a byl opět předvolán na Pražský hrad. Tam se dostavil až 1537. Mezitím vídeňský biskup Johannes Faber vypracoval na Apologii posudek, a když se D. přiznal k naukám ve spise uvedeným, byl spolu se svými druhy uvězněn. Propuštění se dočkal v dubnu 1538, poté co Jan z Pernštejna a pan ze Švamberka za něho složili záruku (rukojemství) 18 000 kop českých grošů. D. musel slíbit, že se své sekty zřekne a přestoupí buď k víře katolické, či podobojí. Protože však král neměl právo obesílat moravského landfrýdníka ze země pro náboženské záležitosti ani ho z těchto důvodů zatěžovat nějakým závazkem, postavila se moravská šlechta za D., neboť nehodlala připustit panovníkovy zásahy do svých práv v náboženských záležitostech. Zápas moravských stavů s Ferdinandem I. trval poměrně dlouho. Případ byl posléze vyčleněn k samostatnému řešení a rozhodnutí v něm padlo 1539. D. se sice musel vzdát šíření habrovanských nauk, ale unikl povinnosti přestoupit k některé z církví, které panovník uznával. V následujících letech se věnoval spíše politické činnosti. Byl znám jako dobrý řečník na soudech a posléze zastával i veřejné úřady. Brzy po jeho smrti se jednota habrovanská rozpadla.
L: J. D. Listové pana J. D. Bratřím boleslavským, 1527; V. Šturm, Krátké ozvání… proti kratičkému ohlášení Jednoty Valdenské neb Boleslavské, 1584, s. 193; J. Hanák, Bratří a starší Hory lilecké, in: ČMM 52, 1928, s. 39–124 a 277–348; O. Odložilík, Jednota bratří Habrovanských, in: ČČH 29, 1923, s. 1–70 a 301 až 357; V. Procházka, Tiskárna bratří Habrovanských v Lulči u Vyškova, 1933, reprint 1940; M. Rothkegel, Mährische Sakramentierer des zweiten Viertels des 16. Jahrhunderts: Matěj Poustevník, Beneš Optát, Johann Ziesing (Jan Čížek), J. D. ze Zdenína und die Habrovaner (Lulčer) Brüder, Baden-Baden 2005; P. Zemek, Martin Rothkegel, Mährische Sakramentierer (recenze), in: Acta Comeniana 20–21 (XLIV–XLV), 2007, s. 266–269.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jana Hubková