DUBINA Oldřich 23.5.1910-25.10.1987: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 25.10.1987
 
| datum úmrtí = 25.10.1987
 
| místo úmrtí = Paříž (Francie)
 
| místo úmrtí = Paříž (Francie)
| povolání = 44- Právník
+
| povolání = 44- Právník<br />47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 403
 
}}
 
}}
 
'''DUBINA, Oldřich''', ''* 23. 5. 1910 Lubná u Kroměříže, † 25. 10. 1987 Paříž (Francie), právník, humanitární aktivista''
 
'''DUBINA, Oldřich''', ''* 23. 5. 1910 Lubná u Kroměříže, † 25. 10. 1987 Paříž (Francie), právník, humanitární aktivista''

Aktuální verze z 5. 11. 2019, 16:30

Oldřich DUBINA
Narození 23.5.1910
Místo narození Lubná u Kroměříže
Úmrtí 25.10.1987
Místo úmrtí Paříž (Francie)
Povolání 44- Právník
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Citace Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 403
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=135040

DUBINA, Oldřich, * 23. 5. 1910 Lubná u Kroměříže, † 25. 10. 1987 Paříž (Francie), právník, humanitární aktivista

Pocházel z rolnické rodiny. Po maturitě na reálném gymnáziu v Kroměříži vystudoval 1929–33 Právnickou fakultu UK v Praze (JUDr.). 1936–39 pokračoval ve studiích mezinárodního práva a politických věd na pařížské Sorbonně. Stal se předsedou spolku československých studentů ve Francii a členem výboru krajanské kolonie v Paříži. Na jaře 1939 se zapojil do formujícího se československého zahraničního odboje, po vypuknutí druhé světové války vstoupil do československé vojenské jednotky ve Francii a v červnu 1940 se zúčastnil bojů na francouzsko-německé frontě. Po porážce Francie vybudoval z iniciativy a s pomocí vedoucího představitele YMCA, Američana Donalda Lowrieho, Středisko československé pomoci (Centre d’aide Tchécoslovaque) v Marseille, které se staralo o tisíce československých občanů i dalších uprchlíků na neobsazeném francouzském území (vedle finanční pomoci opatřovalo demobilizační doklady a civilní průkazy pro stovky lidí z různých zemí a prostředkovalo útěky četných vojáků, letců a technických specialistů přes Španělsko či Portugalsko do Velké Británie). Koncem 1940 založil a vedl odbojovou síť Réseau Rossi, jež byla napojena na francouzskou rezistenci, udržovala spojení s centrem československého zahraničního odboje v Londýně i jeho ženevskou expoziturou, představovanou vyslancem J. Kopeckým, a dodávala cenné zpravodajské informace spojencům. Postupně zakoupil několik farem ve střední a jižní Francii, které sloužily jako průchozí stanice pro uprchlíky i záchytné body rezistence a po okupaci celé země německým vojskem v listopadu 1942 se staly útočištěm stovek žen a dětí židovského původu. V prosinci 1942 byl i s manželkou a odbojovou spolupracovnicí Marií D. (1915–2007), vnučkou spisovatele Antala Staška, zatčen gestapem a do konce války vězněn v nacistických koncentračních táborech v Německu (D. v Buchenwaldu, jeho žena v Ravensbrücku), jeho odbojová organizace však pokračovala v činnosti až do osvobození Francie. Po skončení války a návratu z koncentračního tábora odmítl nabízené funkce v československých vládních strukturách a 1946 převzal ve střední Francii (v departementu Corrèze) zemědělské hospodářství s cílem vytvořit základnu pro Čechy a Slováky, kteří se v důsledku válečných událostí ocitli bez domova.

Po komunistickém převratu zůstal v emigraci, od 1963 žil v Paříži. Spolu s manželkou poskytoval rozsáhlou právní i materiální pomoc československým exulantům po únoru 1948 i po srpnu 1968. Jeho jméno nese soukromá nadace udělující stipendia absolventům českých vysokých škol k dalšímu studiu na vysokých školách francouzských a švýcarských (Stiftung-Fondation O. D.).

L: Tomeš 1, s. 262–263.

Josef Tomeš