Biografický slovník
DUBINA Oldřich 23.5.1910-25.10.1987: Porovnání verzí
(DUBINA_Oldřich_23.5.1910-25.10.1987) |
|||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 23.5.1910 | | datum narození = 23.5.1910 | ||
| − | | místo narození = Lubná | + | | místo narození = Lubná u Kroměříže |
| datum úmrtí = 25.10.1987 | | datum úmrtí = 25.10.1987 | ||
| − | | místo úmrtí = Paříž | + | | místo úmrtí = Paříž (Francie) |
| − | | povolání = 44- Právník | + | | povolání = 44- Právník<br />47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 |
| − | 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 403 |
| + | }} | ||
| + | '''DUBINA, Oldřich''', ''* 23. 5. 1910 Lubná u Kroměříže, † 25. 10. 1987 Paříž (Francie), právník, humanitární aktivista'' | ||
| − | + | Pocházel z rolnické rodiny. Po maturitě na reálném gymnáziu | |
| + | v Kroměříži vystudoval 1929–33 Právnickou fakultu UK | ||
| + | v Praze (JUDr.). 1936–39 pokračoval ve studiích mezinárodního | ||
| + | práva a politických věd na pařížské Sorbonně. Stal se | ||
| + | předsedou spolku československých studentů ve Francii a členem | ||
| + | výboru krajanské kolonie v Paříži. Na jaře 1939 se zapojil | ||
| + | do formujícího se československého zahraničního odboje, po | ||
| + | vypuknutí druhé světové války vstoupil do československé vojenské | ||
| + | jednotky ve Francii a v červnu 1940 se zúčastnil bojů | ||
| + | na francouzsko-německé frontě. Po porážce Francie vybudoval | ||
| + | z iniciativy a s pomocí vedoucího představitele YMCA, Američana Donalda Lowrieho, Středisko československé pomoci | ||
| + | (Centre d’aide Tchécoslovaque) v Marseille, které se staralo | ||
| + | o tisíce československých občanů i dalších uprchlíků na neobsazeném | ||
| + | francouzském území (vedle finanční pomoci opatřovalo | ||
| + | demobilizační doklady a civilní průkazy pro stovky lidí | ||
| + | z různých zemí a prostředkovalo útěky četných vojáků, letců | ||
| + | a technických specialistů přes Španělsko či Portugalsko do | ||
| + | Velké Británie). Koncem 1940 založil a vedl odbojovou síť | ||
| + | Réseau Rossi, jež byla napojena na francouzskou rezistenci, | ||
| + | udržovala spojení s centrem československého zahraničního | ||
| + | odboje v Londýně i jeho ženevskou expoziturou, představovanou | ||
| + | vyslancem J. Kopeckým, a dodávala cenné zpravodajské | ||
| + | informace spojencům. Postupně zakoupil několik farem ve | ||
| + | střední a jižní Francii, které sloužily jako průchozí stanice pro | ||
| + | uprchlíky i záchytné body rezistence a po okupaci celé země | ||
| + | německým vojskem v listopadu 1942 se staly útočištěm stovek | ||
| + | žen a dětí židovského původu. V prosinci 1942 byl i s manželkou a odbojovou spolupracovnicí Marií D. (1915–2007), | ||
| + | vnučkou spisovatele Antala Staška, zatčen gestapem a do konce války vězněn v nacistických koncentračních táborech v Německu (D. v Buchenwaldu, jeho žena v Ravensbrücku), jeho | ||
| + | odbojová organizace však pokračovala v činnosti až do osvobození Francie. Po skončení války a návratu z koncentračního tábora odmítl nabízené funkce v československých vládních | ||
| + | strukturách a 1946 převzal ve střední Francii (v departementu | ||
| + | Corrèze) zemědělské hospodářství s cílem vytvořit základnu | ||
| + | pro Čechy a Slováky, kteří se v důsledku válečných událostí | ||
| + | ocitli bez domova. | ||
| + | |||
| + | Po komunistickém převratu zůstal v emigraci, od 1963 žil | ||
| + | v Paříži. Spolu s manželkou poskytoval rozsáhlou právní i materiální | ||
| + | pomoc československým exulantům po únoru 1948 | ||
| + | i po srpnu 1968. Jeho jméno nese soukromá nadace udělující | ||
| + | stipendia absolventům českých vysokých škol k dalšímu studiu | ||
| + | na vysokých školách francouzských a švýcarských (Stiftung-Fondation O. D.). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Tomeš 1, s. 262–263. | ||
| + | |||
| + | Josef Tomeš | ||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
Aktuální verze z 5. 11. 2019, 17:30
| Oldřich DUBINA | |
 | |
| Narození | 23.5.1910 |
|---|---|
| Místo narození | Lubná u Kroměříže |
| Úmrtí | 25.10.1987 |
| Místo úmrtí | Paříž (Francie) |
| Povolání |
44- Právník 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 403 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=135040 |
DUBINA, Oldřich, * 23. 5. 1910 Lubná u Kroměříže, † 25. 10. 1987 Paříž (Francie), právník, humanitární aktivista
Pocházel z rolnické rodiny. Po maturitě na reálném gymnáziu v Kroměříži vystudoval 1929–33 Právnickou fakultu UK v Praze (JUDr.). 1936–39 pokračoval ve studiích mezinárodního práva a politických věd na pařížské Sorbonně. Stal se předsedou spolku československých studentů ve Francii a členem výboru krajanské kolonie v Paříži. Na jaře 1939 se zapojil do formujícího se československého zahraničního odboje, po vypuknutí druhé světové války vstoupil do československé vojenské jednotky ve Francii a v červnu 1940 se zúčastnil bojů na francouzsko-německé frontě. Po porážce Francie vybudoval z iniciativy a s pomocí vedoucího představitele YMCA, Američana Donalda Lowrieho, Středisko československé pomoci (Centre d’aide Tchécoslovaque) v Marseille, které se staralo o tisíce československých občanů i dalších uprchlíků na neobsazeném francouzském území (vedle finanční pomoci opatřovalo demobilizační doklady a civilní průkazy pro stovky lidí z různých zemí a prostředkovalo útěky četných vojáků, letců a technických specialistů přes Španělsko či Portugalsko do Velké Británie). Koncem 1940 založil a vedl odbojovou síť Réseau Rossi, jež byla napojena na francouzskou rezistenci, udržovala spojení s centrem československého zahraničního odboje v Londýně i jeho ženevskou expoziturou, představovanou vyslancem J. Kopeckým, a dodávala cenné zpravodajské informace spojencům. Postupně zakoupil několik farem ve střední a jižní Francii, které sloužily jako průchozí stanice pro uprchlíky i záchytné body rezistence a po okupaci celé země německým vojskem v listopadu 1942 se staly útočištěm stovek žen a dětí židovského původu. V prosinci 1942 byl i s manželkou a odbojovou spolupracovnicí Marií D. (1915–2007), vnučkou spisovatele Antala Staška, zatčen gestapem a do konce války vězněn v nacistických koncentračních táborech v Německu (D. v Buchenwaldu, jeho žena v Ravensbrücku), jeho odbojová organizace však pokračovala v činnosti až do osvobození Francie. Po skončení války a návratu z koncentračního tábora odmítl nabízené funkce v československých vládních strukturách a 1946 převzal ve střední Francii (v departementu Corrèze) zemědělské hospodářství s cílem vytvořit základnu pro Čechy a Slováky, kteří se v důsledku válečných událostí ocitli bez domova.
Po komunistickém převratu zůstal v emigraci, od 1963 žil v Paříži. Spolu s manželkou poskytoval rozsáhlou právní i materiální pomoc československým exulantům po únoru 1948 i po srpnu 1968. Jeho jméno nese soukromá nadace udělující stipendia absolventům českých vysokých škol k dalšímu studiu na vysokých školách francouzských a švýcarských (Stiftung-Fondation O. D.).
L: Tomeš 1, s. 262–263.
Josef Tomeš
