Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky DUBROVSKÁ Teréza 13.2.1873-8.11.1951

{{Infobox - osoba
| jméno = Teréza DUBROVSKÁ
| obrázek = Dubrovska_Tereza_portret.jpg
| datum narození = 13.2.187<font color="red">3</font/>
| místo narození = Ostrava
| datum úmrtí = 8.11.1951
| místo úmrtí = Nová Ves u Chotěboře
| povolání = 63- Spisovatel<br />77- Hudební skladatel<br />78- Hudební interpret<br />64- Překladatel<br />

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 406-407
}}
'''DUBROVSKÁ, Teréza''' ''(roz. Mixová, Tereza, provd. Koseová), * 13. 2. 187<font color="red">3</font/> Ostrava, † 8. 11. 1951 Nová Ves u Chotěboře, básnířka, překladatelka, hudební skladatelka, klavíristka''

Vnučka důlního velkopodnikatele I. Vondráčka, zakladatele
a majitele uhelných dolů na Ostravsku a Orlovsku, dcera
velkostatkáře a mladočeského poslance A. Mixy. Do škol nechodila,
byla vzdělávána doma. V jedenácti letech se s rodiči
přestěhovala do Prahy, kde posléze navštěvovala vyšší dívčí
školu a pod vlivem profesora češtiny F. Táborského se začala
zajímat o literaturu. Byla hudebně nadaná, u prof. J. Kàana
z Albestů na pražské konzervatoři studovala klavír, veřejně ale
nevystupovala. Pokoušela se též komponovat. Jako osmnáctiletá se provdala za lékaře Otakara Koseho, který ji seznámil s řadou osobností uměleckého života. Od té doby udržovala
kontakty s malíři i sochaři, podporovala začínající umělce a vybudovala
bohatou sbírku českého a světového výtvarného
umění. K psaní veršů ji povzbudil redaktor ''Zlaté Prahy'' J. Kvapil,
v jehož listě 1900 debutovala, a který podpořil i její básnickou
prvotinu ''Písně'' (1903). V poezii se zprvu přihlásila
k J. Vrchlickému jako svému vzoru lyrikou převážně osobní,
intimní, prodchnutou tesknými a snivými náladami, s charakteristickou
zpěvností (řada jejích básní byla zhudebněna).
1906 následovala manžela do Olomouce, kde strávila dalších
pět let a kde téhož roku vydala druhou sbírku ''Nové písně''. Při
návštěvě v Praze se 1907 seznámila s F. X. Šaldou a navázala
s ním osudové přátelství. Během 1907–08 se rozešla s mužem.
Patřila do družiny ''Moderní revue''. 1913 se zapojila do skupiny
pokračovatelů a epigonů J. Vrchlického publikující za redakce
J. Boreckého v ''Topičově sborníku literárním a uměleckém''. Před
1918 žila na zděděném statku a zámku v Nové Vsi u Chotěboře. Začala cestovat. První světová válka ji zastihla v Toulonu ve Francii, kde drobnou informační prací pomáhala protirakouskému
odboji. Po návratu do Čech založila v Praze Spolek
pro strádající umělce výtvarné, literáty a žurnalisty, na sklonku
války vypomáhala svými rozsáhlými jihoslovanskými styky.
Zakládala veřejné knihovny na Těšínsku. Verše, které napsala
před válkou a během ní, vydala koncem 1918 v souboru ''Když''
''slunce zapadlo…'' Znamenaly zásadní proměnu její poetiky
k výhradnímu lyrismu verlainovského typu, D. se stala jednou
z mála českých prokletých básnířek. Vybočila z rámce intimní
lyriky, psala verše za zemřelé rodiče, reminiscence na rodný
kraj, zpracovala i sociální a vlastenecké téma v duchu Bezručově.
Užívala pseudonymy Fr. Zvěřina, Teréza Dubrovská,
Terezie Koseová-Dubrovská, Terezie Mixová-Koseová. Značné
dědictví jí umožnilo jak bohémský styl života, tak možnost
cestování, jímž vyplnila 20. léta. Procestovala Evropu i Spojené
státy. Mezi častými pobyty v cizině žila střídavě v Praze
a v Nové Vsi. 1924 odjela na delší pobyt do Francie, pak žila
v Dal má cii, Švýcarsku, Itálii, Anglii, Španělsku, Německu,
v Americe, navštívila Kavkaz, Alžír i Tunis. V cizině se zdokonalovala ve hře na klavír. Námětově nejpestřejší se stala sbírka
drobných přírodních impresí, nálad a reflexí ''Pandořina skřínka'' (1927), svědčící o senzibilitě a duševní kultivovanosti
básnířky, nejvlastnějším básnickým žánrem pak sonet. Sbírky
''Černí a modří ptáci'' (1928) a zejména ''Rudé kamélie'' (1929)
odrazily v 59 znělkách milostnou krizi, bolné odříkání a vášnivost autorky. 1929 publikovala také své překlady z jihoslovanských
jazyků (A. Tresić-Pavićić, ''Soumrak''). Nekonečné
variace erotické touhy po nedosažitelném, nepřekonané životní i milostné zklamání, nenaplněná touha, stesky na život byly
určující i pro D. poslední sbírku ''Večery v Bissone'' (1933), která
vznikla z autorčiných samotářských pobytů ve 30. letech u Luganského
jezera. Z neznámých důvodů přišla náhle o majetek.
Již 1934 se ocitla v tíživé situaci. Zůstala sice stále spolumajitelkou
velkostatku v Nové Vsi, ale nemohla si již dovolit
držet byt v Praze. Musela využít azyl v klášteře voršilek, odkud
se ale už po půl roce odstěhovala do penzionu Charitas na
Karlově náměstí. Po 1948 přišla rodina o statek definitivně
a D. dožila poslední dva roky v Nové Vsi.

'''D:''' Svátky mé duše (s doslovem J. Karáska), 1930; Penelopa (s doslovem
téhož), 1931; D. Šajtar, Vzájemné listy J. Vrchlického a T. D. (z 1903 až
1907), in: Alternativa nova, 1996, s. 138; týž, Korespondence Tereze D.
(J. Tomana z 1916), in: tamtéž, č. 10.

'''L:''' OSND 2/1, s. 269; OSN 28, s. 297, 802; MSN 2, s. 414; 4, s. 112;
KSN 3, s. 525; Česká lyra, F. S. Procházka (ed.), 1918; J. F. Urban, České
ženy 2, 1922, s. 70–71; Album representantů, s. 1012; Naše kniha 9, 1928,
s. 18; Literární rozhledy 12, 1928, s. 179; 14, 1930, s. 158; Kulturní adresář
ČSR 1, 1934, s. 209; 2, 1936 (kde chyby v místě narození); nekrolog: in:
Lidová demokracie 13. 11. 1951, s. 5; D. Šajtar, Pět studií ve znamení
Petra Bezruče, 1958; J. Kunc, Kdy zemřeli? Přehled čes. spisovatelů a publicistů
zemřelých od 1. 1. 1937 do 31. 12. 1962, 1962, s. 46; J. Vopravil,
Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 809; LČL 1,
s. 610 až 611; D. Šajtar, Básnířka Tereza D. Letopis, 2001; M. Kořená,
Osudy prokleté básnířky, in: Lidové noviny, Orientace 14. 4. 2001.

'''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha; LA PNP Praha (9 kartonů z let 1878 až
1951); <font color="red">ZA Opava, N, I-N • inv. č. 3095 • sig. SO VII 15 • 1861 - 1875 • Slezská Ostrava, obr. 70 (http://digi.archives.cz/da/permalink?xid=be895668-f13c-102f-8255-0050568c0263&scan=70#scan70)</font/>

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/82123 Bibliografie dějin Českých zemí]

Marcella Husová
 
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]]
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
[[Kategorie:64- Překladatel]]

[[Kategorie:1873]]
[[Kategorie:Ostrava]]
[[Kategorie:1951]]
[[Kategorie:Nová Ves]]