Verze z 27. 2. 2017, 18:51, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky) (Holoubková přesunul stránku DUBSKÝ Gustav 7.2.1868-1945 na DUBSKÝ Gustav 7.2.1868-?1945 bez založení přesměrování)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

DUBSKÝ Gustav 7.2.1868-?1945

Z Personal
Gustav DUBSKÝ
Narození 7.2.1868
Místo narození Stráž nad Nežárkou
Úmrtí po 1945
Povolání 67- Nakladatel nebo vydavatel

DUBSKÝ, Gustav, * 7. 2. 1868 Stráž nad Nežárkou, † po 1945 ?, nakladatel

Pocházel z asimilované českožidovské rodiny. Vyučil se knihkupcem v Jindřichově Hradci a od 1896 měl obchod s knihami v Českých Budějovicích. 1902 se oženil s dcerou nakladatele J. Grosmana a přestěhoval se do Prahy. Tehdy získal nakladatelskou licenci. Když se jeho tchán 1904 stal ředitelem cukrovaru, vedl D. dva roky nakladatelství a knihkupectví Grosman a Svoboda, než 1906 podnik převzal. Koncem 1905 se na ně ho obrátil právní zástupce Masarykovy realistické strany F. Veselý a vyzval ho, aby se podílel na sanaci zadluženého deníku Čas, dosud majetku J. Herbena. Spolu založili nakladatelské družstvo Pokrok, jehož byl D. místopředsedou a z jehož pověření převzal náklad Času (1906–15). Později jeho jménem vydával Studentskou revui (1909–11) a německy psanou propagační Čechische Revue (1906–12). Současně byl nakladatelem Besed Času, Knihovničky Času a Knihovny Studentské revue, poté Šaldovy a Macharovy revue Novina (1908 až 1912), pedagogického periodika Školská praxe (1910–14) a dětské edice Slunečnice (1909–13). Vydával knihy J. S. Machara, J. Herbena, F. X. Šaldy, M. Majerové, F. V. Krejčího, J. Kvapila. Nakladatelským podílem přispíval i na další publikace autorů Masarykova okruhu a časopisy realistické strany. Po úředním zastavení Času byl nakladatelem nástupnické Noviny (1915–16). Realistické straně zachoval D. věrnost i po vzniku ČSR, kdy převzal náklad jejího orgánu Česká stráž, obnova Času se mu nezdařila. 1922 nakladatelství prodal bývalému redaktorovi Času S. Minaříkovi. Po 1928 se jeho stopa dočasně ztratila. Po ovdovění byl 1942–45 vězněn v Terezíně. Dočkal se osvobození. Datum úmrtí se nepodařilo doložit.

L: LČL 1, s. 416, 823; M. Kučera, Herbenova aféra 1905, in: Moderní dějiny 3, 1995, s. 23–51.

P: ANM Praha, fond F. Veselý.

Martin Kučera