DUBSKÝ Tomáš 10.2.1874-12.6.1965: Porovnání verzí

Z Personal
(DUBSKÝ_Tomáš_10.2.1874-12.6.1965)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 10.2.1874
 
| datum narození = 10.2.1874
−
| místo narození =  
+
| místo narození = Dříteň u Týna nad Vltavou
 
| datum úmrtí = 12.6.1965
 
| datum úmrtí = 12.6.1965
−
| místo úmrtí = Hluboká n./Vlt.
+
| místo úmrtí = Hluboká nad Vltavou
 
| povolání = 81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti
 
| povolání = 81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti
 
83- Divadelní interpret nebo herec
 
83- Divadelní interpret nebo herec
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Tomáš DUBSKÝ
+
}}
 +
'''DUBSKÝ, Tomáš''', ''* 10. 2. 1874 Dříteň u Týna nad Vltavou, † 12. 6. 1965 Hluboká nad Vltavou, loutkář''
 +
 
 +
Pocházel z rozvětveného rodu jihočeských lidových loutkářů.
 +
Jeho děd, Matěj D. (1769–1876) původem z Mirovic, se vedle
 +
kramářství živil i loutkovým divadlem. Oblibě se v jižních
 +
Čechách těšil i D. otec, Antonín D. (1822–1919) z Podhájí,
 +
matka Albína Eleonora, roz. Kopecká (1831–1876), byla
 +
vnučkou loutkáře Matěje Kopeckého.
 +
 
 +
Dětství prožil D. s otcem předvádějícím představení na cestách
 +
po Písecku, Strakonicku, Blatensku, Českobudějovicku.
 +
Pomáhal mu již od útlého věku, od třinácti let mluvil i některé
 +
role. Matka mu brzy zemřela a po smrti macechy Anny Kočkové
 +
1889, kdy otec propadl apatii, byl D. nucen živit celou
 +
rodinu sám. Krátce se přidružil ke strýci, loutkáři Tomáši
 +
Kopeckému, u něhož ukončil učňovská léta. Po vojenské službě se osamostatnil. 1898 se oženil s Boženou (1879–1940),
 +
dcerou jihočeského loutkáře Antonína Lagrona. Působil
 +
v jižních Čechách, příležitostně zajížděl do středních Čech
 +
a na Moravu. V jeho repertoáru se projevil vliv rodinné tradice
 +
Dubských i spřízněných loutkářských rodin Kočků a Lagronů.
 +
1914 byl odveden k vojsku a bojoval na italské frontě. Po
 +
skončení války si pořídil nové loutky a větší zmodernizované
 +
divadlo a oblast svého působení rozšířil na celé Čechy a Moravu. Ve 20. a 30. letech patřil k uznávaným loutkářům, kteří
 +
dokázali udržet na patřičné úrovni tradiční styl, ale nebránili
 +
se i novým vlivům, především v repertoáru, který se D. snažil
 +
obohacovat o pohádky a dramatizace starších činoher (mj.
 +
J. K. Tyla). V závěru života mu pomáhala dcera Božena. S velkými
 +
potížemi prožil okupaci, hrál pouze v blízkém okolí Hluboké
 +
nad Vltavou, kde žil. Navzdory vysokému věku se divadla
 +
nevzdával ani po druhé světové válce. 1947 nahrál na
 +
gramofonové desky společně s K. Kopeckým, B. Maiznerem,
 +
B. Maiznerovou a R. Šimkem úryvky z tradičních loutkových
 +
her. V 50. letech, která byla pro lidové loutkáře likvidační,
 +
hrával už jen příležitostně. Dceři diktoval paměti nazvané ''Cesty,''
 +
''které nekončí'', jež zůstaly v rukopise (kopie v Městském
 +
muzeu v Týně nad Vltavou). Ještě v devadesáti letech si zahrál
 +
pro štáb italské televize v inscenaci ''Posvícení v Hudlicích''.
 +
 
 +
'''L:''' F. Zátka, Jihočeští loutkáři lidoví z 2. polovice XIX. století, in: Loutkář
 +
2, 1917/18, s. 101; J. Veselý, Jihočeský loutkář T. D. šedesátníkem, in:
 +
tamtéž 20, 1933/34, s. 106–109; K. Vlachý, Návštěvou u T. D., in:
 +
Československý loutkář 4, 1954, s. 52; Bš., T. D. pětaosmdesátníkem, in:
 +
tamtéž 9, 1959, s. 36; E. Kolár, T. D. hraje Pana France ze zámku, in:
 +
tamtéž, s. 84, 133, 185, 210; J. Toman, Matěj Kopecký a jeho rod, 1960,
 +
s. 141; B. Navrátilová, Vzpomínka, in: Československý loutkář 24, 1974,
 +
s. 87; B. Srba, České loutkářství v tzv. Protektorátu Čechy a Morava 1939
 +
až 1945, in: SPFBU, Q 2, 1999, s. 110; Knížák 1, s. 207.
 +
 
 +
Alice Dubská
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti]]
 
[[Kategorie:81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti]]
Řádka 16: Řádka 66:
  
 
[[Kategorie:1874]]
 
[[Kategorie:1874]]
 +
[[Kategorie:Dříteň]]
 
[[Kategorie:1965]]
 
[[Kategorie:1965]]
−
[[Kategorie:Hluboká_n._Vlt.]]
+
[[Kategorie:Hluboká nad Vltavou]]

Verze z 28. 2. 2017, 18:18

Tomáš DUBSKÝ
Narození 10.2.1874
Místo narození Dříteň u Týna nad Vltavou
Úmrtí 12.6.1965
Místo úmrtí Hluboká nad Vltavou
Povolání

81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti

83- Divadelní interpret nebo herec
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136919

DUBSKÝ, Tomáš, * 10. 2. 1874 Dříteň u Týna nad Vltavou, † 12. 6. 1965 Hluboká nad Vltavou, loutkář

Pocházel z rozvětveného rodu jihočeských lidových loutkářů. Jeho děd, Matěj D. (1769–1876) původem z Mirovic, se vedle kramářství živil i loutkovým divadlem. Oblibě se v jižních Čechách těšil i D. otec, Antonín D. (1822–1919) z Podhájí, matka Albína Eleonora, roz. Kopecká (1831–1876), byla vnučkou loutkáře Matěje Kopeckého.

Dětství prožil D. s otcem předvádějícím představení na cestách po Písecku, Strakonicku, Blatensku, Českobudějovicku. Pomáhal mu již od útlého věku, od třinácti let mluvil i některé role. Matka mu brzy zemřela a po smrti macechy Anny Kočkové 1889, kdy otec propadl apatii, byl D. nucen živit celou rodinu sám. Krátce se přidružil ke strýci, loutkáři Tomáši Kopeckému, u něhož ukončil učňovská léta. Po vojenské službě se osamostatnil. 1898 se oženil s Boženou (1879–1940), dcerou jihočeského loutkáře Antonína Lagrona. Působil v jižních Čechách, příležitostně zajížděl do středních Čech a na Moravu. V jeho repertoáru se projevil vliv rodinné tradice Dubských i spřízněných loutkářských rodin Kočků a Lagronů. 1914 byl odveden k vojsku a bojoval na italské frontě. Po skončení války si pořídil nové loutky a větší zmodernizované divadlo a oblast svého působení rozšířil na celé Čechy a Moravu. Ve 20. a 30. letech patřil k uznávaným loutkářům, kteří dokázali udržet na patřičné úrovni tradiční styl, ale nebránili se i novým vlivům, především v repertoáru, který se D. snažil obohacovat o pohádky a dramatizace starších činoher (mj. J. K. Tyla). V závěru života mu pomáhala dcera Božena. S velkými potížemi prožil okupaci, hrál pouze v blízkém okolí Hluboké nad Vltavou, kde žil. Navzdory vysokému věku se divadla nevzdával ani po druhé světové válce. 1947 nahrál na gramofonové desky společně s K. Kopeckým, B. Maiznerem, B. Maiznerovou a R. Šimkem úryvky z tradičních loutkových her. V 50. letech, která byla pro lidové loutkáře likvidační, hrával už jen příležitostně. Dceři diktoval paměti nazvané Cesty, které nekončí, jež zůstaly v rukopise (kopie v Městském muzeu v Týně nad Vltavou). Ještě v devadesáti letech si zahrál pro štáb italské televize v inscenaci Posvícení v Hudlicích.

L: F. Zátka, Jihočeští loutkáři lidoví z 2. polovice XIX. století, in: Loutkář 2, 1917/18, s. 101; J. Veselý, Jihočeský loutkář T. D. šedesátníkem, in: tamtéž 20, 1933/34, s. 106–109; K. Vlachý, Návštěvou u T. D., in: Československý loutkář 4, 1954, s. 52; Bš., T. D. pětaosmdesátníkem, in: tamtéž 9, 1959, s. 36; E. Kolár, T. D. hraje Pana France ze zámku, in: tamtéž, s. 84, 133, 185, 210; J. Toman, Matěj Kopecký a jeho rod, 1960, s. 141; B. Navrátilová, Vzpomínka, in: Československý loutkář 24, 1974, s. 87; B. Srba, České loutkářství v tzv. Protektorátu Čechy a Morava 1939 až 1945, in: SPFBU, Q 2, 1999, s. 110; Knížák 1, s. 207.

Alice Dubská

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=DUBSKÝ_Tomáš_10.2.1874-12.6.1965&oldid=98247“