DUBSKÝ Tomáš 10.2.1874-12.6.1965: Porovnání verzí
(DUBSKÝ_Tomáš_10.2.1874-12.6.1965) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 10.2.1874 | | datum narození = 10.2.1874 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Dříteň u Týna nad Vltavou |
| datum úmrtí = 12.6.1965 | | datum úmrtí = 12.6.1965 | ||
− | | místo úmrtí = Hluboká | + | | místo úmrtí = Hluboká nad Vltavou |
| povolání = 81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti | | povolání = 81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti | ||
83- Divadelní interpret nebo herec | 83- Divadelní interpret nebo herec | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''DUBSKÝ, Tomáš''', ''* 10. 2. 1874 Dříteň u Týna nad Vltavou, † 12. 6. 1965 Hluboká nad Vltavou, loutkář'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z rozvětveného rodu jihočeských lidových loutkářů. | ||
+ | Jeho děd, Matěj D. (1769–1876) původem z Mirovic, se vedle | ||
+ | kramářství živil i loutkovým divadlem. Oblibě se v jižních | ||
+ | Čechách těšil i D. otec, Antonín D. (1822–1919) z Podhájí, | ||
+ | matka Albína Eleonora, roz. Kopecká (1831–1876), byla | ||
+ | vnučkou loutkáře Matěje Kopeckého. | ||
+ | |||
+ | Dětství prožil D. s otcem předvádějícím představení na cestách | ||
+ | po Písecku, Strakonicku, Blatensku, Českobudějovicku. | ||
+ | Pomáhal mu již od útlého věku, od třinácti let mluvil i některé | ||
+ | role. Matka mu brzy zemřela a po smrti macechy Anny Kočkové | ||
+ | 1889, kdy otec propadl apatii, byl D. nucen živit celou | ||
+ | rodinu sám. Krátce se přidružil ke strýci, loutkáři Tomáši | ||
+ | Kopeckému, u něhož ukončil učňovská léta. Po vojenské službě se osamostatnil. 1898 se oženil s Boženou (1879–1940), | ||
+ | dcerou jihočeského loutkáře Antonína Lagrona. Působil | ||
+ | v jižních Čechách, příležitostně zajížděl do středních Čech | ||
+ | a na Moravu. V jeho repertoáru se projevil vliv rodinné tradice | ||
+ | Dubských i spřízněných loutkářských rodin Kočků a Lagronů. | ||
+ | 1914 byl odveden k vojsku a bojoval na italské frontě. Po | ||
+ | skončení války si pořídil nové loutky a větší zmodernizované | ||
+ | divadlo a oblast svého působení rozšířil na celé Čechy a Moravu. Ve 20. a 30. letech patřil k uznávaným loutkářům, kteří | ||
+ | dokázali udržet na patřičné úrovni tradiční styl, ale nebránili | ||
+ | se i novým vlivům, především v repertoáru, který se D. snažil | ||
+ | obohacovat o pohádky a dramatizace starších činoher (mj. | ||
+ | J. K. Tyla). V závěru života mu pomáhala dcera Božena. S velkými | ||
+ | potížemi prožil okupaci, hrál pouze v blízkém okolí Hluboké | ||
+ | nad Vltavou, kde žil. Navzdory vysokému věku se divadla | ||
+ | nevzdával ani po druhé světové válce. 1947 nahrál na | ||
+ | gramofonové desky společně s K. Kopeckým, B. Maiznerem, | ||
+ | B. Maiznerovou a R. Šimkem úryvky z tradičních loutkových | ||
+ | her. V 50. letech, která byla pro lidové loutkáře likvidační, | ||
+ | hrával už jen příležitostně. Dceři diktoval paměti nazvané ''Cesty,'' | ||
+ | ''které nekončí'', jež zůstaly v rukopise (kopie v Městském | ||
+ | muzeu v Týně nad Vltavou). Ještě v devadesáti letech si zahrál | ||
+ | pro štáb italské televize v inscenaci ''Posvícení v Hudlicích''. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' F. Zátka, Jihočeští loutkáři lidoví z 2. polovice XIX. století, in: Loutkář | ||
+ | 2, 1917/18, s. 101; J. Veselý, Jihočeský loutkář T. D. šedesátníkem, in: | ||
+ | tamtéž 20, 1933/34, s. 106–109; K. Vlachý, Návštěvou u T. D., in: | ||
+ | Československý loutkář 4, 1954, s. 52; Bš., T. D. pětaosmdesátníkem, in: | ||
+ | tamtéž 9, 1959, s. 36; E. Kolár, T. D. hraje Pana France ze zámku, in: | ||
+ | tamtéž, s. 84, 133, 185, 210; J. Toman, Matěj Kopecký a jeho rod, 1960, | ||
+ | s. 141; B. Navrátilová, Vzpomínka, in: Československý loutkář 24, 1974, | ||
+ | s. 87; B. Srba, České loutkářství v tzv. Protektorátu Čechy a Morava 1939 | ||
+ | až 1945, in: SPFBU, Q 2, 1999, s. 110; Knížák 1, s. 207. | ||
+ | |||
+ | Alice Dubská | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti]] | [[Kategorie:81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti]] | ||
Řádka 16: | Řádka 66: | ||
[[Kategorie:1874]] | [[Kategorie:1874]] | ||
+ | [[Kategorie:Dříteň]] | ||
[[Kategorie:1965]] | [[Kategorie:1965]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Hluboká nad Vltavou]] |
Verze z 28. 2. 2017, 18:18
Tomáš DUBSKÝ | |
Narození | 10.2.1874 |
---|---|
Místo narození | Dříteň u Týna nad Vltavou |
Úmrtí | 12.6.1965 |
Místo úmrtí | Hluboká nad Vltavou |
Povolání |
81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti 83- Divadelní interpret nebo herec |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136919 |
DUBSKÝ, Tomáš, * 10. 2. 1874 Dříteň u Týna nad Vltavou, † 12. 6. 1965 Hluboká nad Vltavou, loutkář
Pocházel z rozvětveného rodu jihočeských lidových loutkářů. Jeho děd, Matěj D. (1769–1876) původem z Mirovic, se vedle kramářství živil i loutkovým divadlem. Oblibě se v jižních Čechách těšil i D. otec, Antonín D. (1822–1919) z Podhájí, matka Albína Eleonora, roz. Kopecká (1831–1876), byla vnučkou loutkáře Matěje Kopeckého.
Dětství prožil D. s otcem předvádějícím představení na cestách po Písecku, Strakonicku, Blatensku, Českobudějovicku. Pomáhal mu již od útlého věku, od třinácti let mluvil i některé role. Matka mu brzy zemřela a po smrti macechy Anny Kočkové 1889, kdy otec propadl apatii, byl D. nucen živit celou rodinu sám. Krátce se přidružil ke strýci, loutkáři Tomáši Kopeckému, u něhož ukončil učňovská léta. Po vojenské službě se osamostatnil. 1898 se oženil s Boženou (1879–1940), dcerou jihočeského loutkáře Antonína Lagrona. Působil v jižních Čechách, příležitostně zajížděl do středních Čech a na Moravu. V jeho repertoáru se projevil vliv rodinné tradice Dubských i spřízněných loutkářských rodin Kočků a Lagronů. 1914 byl odveden k vojsku a bojoval na italské frontě. Po skončení války si pořídil nové loutky a větší zmodernizované divadlo a oblast svého působení rozšířil na celé Čechy a Moravu. Ve 20. a 30. letech patřil k uznávaným loutkářům, kteří dokázali udržet na patřičné úrovni tradiční styl, ale nebránili se i novým vlivům, především v repertoáru, který se D. snažil obohacovat o pohádky a dramatizace starších činoher (mj. J. K. Tyla). V závěru života mu pomáhala dcera Božena. S velkými potížemi prožil okupaci, hrál pouze v blízkém okolí Hluboké nad Vltavou, kde žil. Navzdory vysokému věku se divadla nevzdával ani po druhé světové válce. 1947 nahrál na gramofonové desky společně s K. Kopeckým, B. Maiznerem, B. Maiznerovou a R. Šimkem úryvky z tradičních loutkových her. V 50. letech, která byla pro lidové loutkáře likvidační, hrával už jen příležitostně. Dceři diktoval paměti nazvané Cesty, které nekončí, jež zůstaly v rukopise (kopie v Městském muzeu v Týně nad Vltavou). Ještě v devadesáti letech si zahrál pro štáb italské televize v inscenaci Posvícení v Hudlicích.
L: F. Zátka, Jihočeští loutkáři lidoví z 2. polovice XIX. století, in: Loutkář 2, 1917/18, s. 101; J. Veselý, Jihočeský loutkář T. D. šedesátníkem, in: tamtéž 20, 1933/34, s. 106–109; K. Vlachý, Návštěvou u T. D., in: Československý loutkář 4, 1954, s. 52; Bš., T. D. pětaosmdesátníkem, in: tamtéž 9, 1959, s. 36; E. Kolár, T. D. hraje Pana France ze zámku, in: tamtéž, s. 84, 133, 185, 210; J. Toman, Matěj Kopecký a jeho rod, 1960, s. 141; B. Navrátilová, Vzpomínka, in: Československý loutkář 24, 1974, s. 87; B. Srba, České loutkářství v tzv. Protektorátu Čechy a Morava 1939 až 1945, in: SPFBU, Q 2, 1999, s. 110; Knížák 1, s. 207.
Alice Dubská