Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky DUBSKÝ z Třebomyslic Erwin Antonín Anna ?23.6.1836-28.2.1909

{{Infobox - osoba
| jméno = Erwin Antonín Anna DUBSKÝ z Třebomyslic
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 23/24.6.1836
| místo narození = Lysice u Blanska
| datum úmrtí = 28.2.1909
| místo úmrtí = Vídeň (Rakousko)
| povolání = 87- Fotograf<br />45- Voják nebo partyzán

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 411-412
}}
'''DUBSKÝ z Třebomyslic, Erwin Antonín Anna''', ''* 23/24. 6. 1836 Lysice u Blanska, † 28. 2. 1909 Vídeň (Rakousko), námořní důstojník, orientalista, sběratel''

Pocházel ze starobylého českého šlechtického rodu původem
z Prácheňska, ale již od barokní éry zakotveného na Moravě.
Byl druhorozeným synem moravského zemského hejtmana
a genealoga Emanuela D. (1806–1881) a Matyldy, roz. Žerotínové (1808–1887). Bratr Quido D. (1835–1907) se stal dědicem lysického panství a moravským zemským hejtmanem.
Měl i bratry Zbyňka (1840–1886) a Alfonse (1843–1866, padl
v bitvě u Hradce Králové). Rodina patřila k velmi společenským, jako vychovatel tam působil i slovinský básník F. Prešeren. D. sestřenicí byla spisovatelka Marie D., provd. Ebner-Eschenbachová (1830–1916). Od konce 18. století až do požáru 1902 fungovalo na lysickém zámku rovněž divadlo.

D. vystudoval akademické gymnázium v Brně. Poté zvolil vojenskou
dráhu a stal se kadetem vídeňské ženijní akademie
(1849–51), kterou nedokončil, a pak námořní akademie
v Terstu. 1860 byl vyřazen jako praporčík řadových lodí. Již
během studia podnikl několik cest po Středomoří, mj. i jako
námořník na lodi, jejímž pasažérem byl arcivévoda Ferdinand
Maxmilián či císařovna Alžběta (Sissi). 1857/58 se v posádce
lodi Carolina dostal i do Brazílie. Jako člen posádky lodi Ferdinand
Max se 1869 zúčastnil slavnostního otevření Suezského
průplavu. 1873 krátce působil jako atašé na rakouském vyslanectví
v Londýně.

Nejvýznamnější cestu podnikl jako první důstojník na korvetě
Erzherzog Friedrich (1874–1876 obeplula svět), zejména do
oblasti Dálného východu. Přes Suez, Aden a Cejlon loď doplula
do Singapuru, odtud přes Hongkong a Šanghaj do Japonska (Nagasaki, Jokohama). Navštívila též Kjóto, 1874 expedici
přijal japonský císař. Následující rok strávila korveta
v jihovýchodní Asii (Filipíny, Thajsko, Indonésie), neboť pozorovala
přechod Venuše přes Slunce a zjišťovala možnost zbudování
rakouské obchodní stanice na Borneu. 1875 loď
podruhé navštívila Japonsko a pak pokračovala přes San Francisco (D. podnikl i několik výletů po Kalifornii), Valparaíso, Magalhãesův průliv, Montevideo a Alžír zpět do domovského
přístavu Pula, kde zakotvila v červnu 1876.

D. byl 1878 povýšen na korvetního, v 80. letech na fregatního
kapitána, 1885 penzionován. Poté žil převážně v Lysicích,
věnoval se četbě, malířství a sběratelství, na zámku vybudoval
rozsáhlou knihovnu. Často pobýval v lázních. Pohřben byl
v Lysicích. Zámek vlastnili příbuzní (D. se nikdy neoženil) až
do 1945.

Z cesty kolem světa zanechal dvousvazkový deník s řadou pozoruhodných
postřehů. Rukopis je uložen v knihovně lysického zámku spolu se souborem více než 500 albuminových
fotografií z exotických krajů, zejména z Japonska. Jejich autorem
zřejmě nebyl, ale kupoval je od místních tvůrců, ať již
rodilých Japonců, nebo v zemi usazených Evropanů (mezi autory
se řadil i chomutovský rodák R. Stillfrid-Ratenicz). Desky
na zámku v Lysicích počátkem 21. století objevil historik
umění F. Suchomel. 2006 uspořádal výstavu a část publikoval
knižně.

'''L:''' P. Mašek, Modrá krev, 1999, s. 74; F. Suchomel – M. Suchomelová,
Námořní deník E. D., 2006 (kde další literatura).

'''P:''' MZA Brno, rodinný archiv D. z T.

Jiří Martínek

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:87- Fotograf]]
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]

[[Kategorie:1836]]
[[Kategorie:Lysice]]
[[Kategorie:1909]]
[[Kategorie:Vídeň]]